Ráj plný slunečnic | Stein27

32.část- ,,Musíš se od toho člověka držet, co nejdál."

Myslím, že bych jí to měl říct, co nejdříve, než se to dozví od někoho jiného a uteče mi už nadobro...

,,Mám pro tebe překvapení." Nadzvedne obočí Péťa a já se na něj Zamračím.
,,Nenávidím překvapení." Odfrknu a protočím oči.
,,Tohle se ti bude líbit." Pohladí mě po tváři. ,,Věř mi." Zašeptá s úsměvem na tváři.
Pokrčím rameny a otevřu dveře černého auta. Zajímalo by mě, jestli v něm Calin, ještě někdy vůbec pojede. Přijde mi, jakoby to bylo spíše Péťovo auto. Měly jsme dneska jet k němu a pomáhat jeho babičce s pečením dortu, pro jeho mamku ke čtyřicátým pátým narozeninám. Z dneška jsem dost nervózní, jelikož jsem se z jeho mamkou nikdy nebavila. Říkal mi o ní moc hezké věci. Péťova babička si mě velmi oblíbila, co si budeme i já ji. Je moc hodná a vstřícná.
,,Kam to jedeme?" Zeptám se, i když vím, že mi to nepoví.
,,Překvapení." Zamumlá pobaveně. ,,Tak jo. Nasaď si to." Podá mi šátek a mě je hned jasné, že si budu muset zase zakrýt oči.

Po únavném vycházení schodů jsme konečně zastavily.
,,Kde to jsme?" Můj hlas se ozývá po celé chodbě. Péťa místo odpovědi začne odemykat. Se smíchem mi sundá šátek a já spatřím nádherně uspořádaný byt. Všechen nábytek je v bílé barvě. Péťa začne něco lovit v kapse, až nakonec vytáhne zcela nový klíč. Dá mi ho do dlaně a věnuje mi malý úsměv.
,,Vítej doma princezno." Dá mi pusu na čelo a já ho šokovaně pozoruju.
,,Tohle já nemůžu a ty to moc dobře víš." Moc ráda bych se s ním ráno probouzela, ale já se musím starat o Laurinku a teď, když Mia odešla. Nemá mě, kdo zastoupit.
,,Já už jsem mluvil s Miou." Řekl to dosti provinile, což jsem nepochopila. Proč by se tak měl cítit. ,,Řekla, že potřebuje čas." Poškrábe se ve vlasech a zadívá se do země.
,,Co se stalo?" Poznám, že mu něco je.
,,Co by mělo." Pokrčí rameny a nervózně se zazubí.
,,Nevím chováš se divně." Začal se chovat divně už před pár dny. Štve mě, že přede mnou skrývá tolik věcí.
,,Nic se neděje." Mávne rukou. ,,Jo málem bych zapomněl mám pro tebe ještě něco." Usměje se a zmizí v chodbě. Chytí kliku dveří od jedné z místnosti. ,,Můžu?" Zeptá se s nadšením v hlase. Kývnu, když otevře dveře málem se rozteču blahem. Zpoza dveří vyběhne fenka štěněte zlatého retrívra s rudou stuhou uvázanou kolem krku. Kleknu si a natáhnu k ní ruce. Rozběhne se proti mě, tak rychle, že se jí podlomí přední packy a ona udělá kotoul. Leží a je zaskočena z toho, co se právě stalo. Podívá se na mě a otočí hlavou na bok. Vstanu, když dojdu k ní zvednu jí a vezmu do náruče. Začne mi olizovat jazykem tvář i s nosem. Slyším Péťu, jak se pobaveně směje.
,,Líbí?" Chytí mě za boky Péťa. Nadšeně kývnu a začnu ji drbat za ušima.
,,Miluju, když se směješ." Pohladí mě po tváři a já mu dám pusu na líčko. ,,Jmenuje se Sunny." Pohladí ji.
,,Sunny? To je neobvyklé, ale pěkné." Usměju se.
,,Tak, co říkáš, kdyby jsme se na chvíli stavily k vám domů, aby ji Laurinka viděla a potom by jsme jeli za babi jí pomoct s tou oslavou." Navrhne a já se zamyslím.
,,To je dobrý nápad." Řeknu nakonec a pozoruju, jak ze skříně vytahuje vodítko. Při cestě autem mi Sunny leží v klíně a olizuje mi ruku.

Odemknu dveře a všichni míříme na zahradu, jelikož je to místo, kde trávíme všichni většinu času. Vejdeme na terasu a já si všimnu Mii, která si kreslí s Laurinkou.
,,Ahoj." Vyleká mě tátův hlas, který se ozve za mnou. Mia spolu s Laurinkou upnou svůj zrak na nás. Miin pohled na Petra nevypadá zrovna dvakrát hezky. Nechápu proč ho pozoruje, jako by ho chtěla zabít. Nechápavě se podívám na Petra, který se, ale dívá na druhou stranu a dělá, jakoby tam Mia nebyla. Co se to tu děje? Všimla jsem si, jak znervózněl, když jsme vešly na terasu, co si budeme i já jsem byla dosti v šoku, že je tu Mia. Teď je mi, ale jasné, že mi něco Petr opět tají. Mezi mým přemýšlením už Laurinka se nadšeně mazlila se Sunny. Kleku si k ní a rozepnu Sunny vodítko.
,,Jmenuje se Sunny." Usměju se a Laurinka od ní nespustí oči. ,,Je nádherná." Vyjekne radostí. Myslela jsem si, že bude za Sunny moc ráda a myslím si, že i Péťa, když to on sám navrhl. Začínám si všímat, že začíná litovat toho, že to on sám navrhl.
,,Ty Mari půjdeš mi pomoct s nádobím do kuchyně?" Zeptá se Mia, když skládá na hromadu talíře se sklenicemi.
,,Jo jasně moc..."
,,Ona nikam nepůjde." Skočí mi do řeči Petr, který vypadá dost nervózně, ale taky vidím, že je naštvaný.
,,Tebe se nikdo na nic neptal." Zareaguje podrážděným tónem Mia.
,,Víš, že mě tvůj názor vůbec nezajímá?" Odfrkne Petr s očima v sloup.
,,To je v pohodě Péťo." Snažím se ho uklidnit, jelikož vím, že v téhle situaci je schopný dělat hrozné věci. Mia popadne talíře a jde ke mě. ,,Prosím." Zašeptá, tak potichu, že jí musím v té chvíli podezírat větu ze rtů. Kývnu a jdu za ní. Petr mě, ale chytí za předloktí. Všimnu si, jak se jeho oči začnou plnit slzami. Já už vážně nevím, co se tu děje, ale ráda bych to zjistila.
,,Prosím nechoď." Zaprosí.
Usměju se na něj a dám mu pusu na líčko. Odcházím do kuchyně, kde Mia krájí limetku s citronem.
,,Tak přece, jen tě pustil." Zakroutí nevěřícně hlavou. Nejdříve než se zeptám na to, co se tu děje, tak se musím ujistit, že už je mezi námi vše v pořádku.
,,Nezlobíš se na mě?" Podívám se na ni s lítostí v očích.
,,Ne já to naprosto chápu. Ty emoce na tebe v dané situaci dopadly." Pokrčí rameny.
,,Opravdu?" Usměju se.
Položí nůž na linku a jde za mnou, aby mě mohla obejmout, když se odtáhne podívá se na mě smutným pohledem.
,,Musíš se od toho člověka držet, co nejdál." Z ničeho nic změní téma a já pochopím, že mluví o Petrovi.
,,Vím, co je zač." Zamumlám.
,,Si si tím stoprocentně jistá?" Zeptá se a já znejistím, vlastně si tím nejsem stoprocentně jistá.
,,Proč mi to říkáš, vždyť ho ani neznáš." Bouřím se. Je hrozné, že ho odsuzuje, ale podle toho, co se stalo tam venku, tak si nejsem zrovna jistá. Jestli bych ho měla bránit. Zkříží ruce na prsou a zadívá se do země.
,,Když jsem se s tvým tátou pohádala. Nechala jsem si všechno projít hlavou. Všechno to, co jsi mi řekla mě donutilo si s Petrem promluvit. Tak jsem zjistila, kde mají studio." Vypadá dosti nervózně. Poznám to díky tomu, že začala přešlapovat na místě.
,,Jak si to zjistila?" Ptám se nevěřícně, jelikož jsem jí nikdy neříkala o tom, že dělá hudbu.
,,Znám se tak trochu s jeho bratrancem." Zamumlá a dá si vlasy za ucho.
,,Cože s Lukym?" Nadzvednu obočí a málem mi vypadnou oči s důlků.
,,Jo přesně s tím." Pokrčí rameny.
,,Počkej moment odkdy se znáte?" Zajímá mě to, jelikož jsem z toho dost v šoku.
,,Před asi třemi roky moje kamarádka slavila kulatiny a tak jsme šli oslavovat do baru, kde byl on s pár kamarády no a tak nějak se to zvrhlo, ale zůstaly jsme přátelé. A vím, že mi říkal o nějakém Petrovi. No to je jedno." Mávne rukou. Nechápavě ji pozoruju, jelikož vůbec netuším kolik jí je. Ani kolik je Lukymu, takže si věk nedokážu spočítat.
,,Divím se, že ho znáš ty." Zamračí se.
,,Vraťme se k tomu, co jsi mi chtěla, tak nutně říct." Nechci jí říkat o tom, co se mezi námi stalo.
,,Když jsem přišla před jejich studio stalo, tam pár kluků, kterých jsem se zeptala, kde je Petr. Řekli mi, že je vevnitř, že má návštěvu. Věděla jsem, že jsi doma a tak jsem si řekla, že tam prostě půjdu." Na chvíli se mi zastaví dech. ,,Vešla jsem do pokoje, kde..." Přeruší ji Petr, který vejde do kuchyně. ,,Psala mi babi, kde jsme." Dá mi ruku kolem ramen. ,,Sunny tu může zůstat. Přijedeme si pro ni zítra." Usměje se na mě a podívá se vražedným pohledem na Miu. ,,Tak se měj." Zamává jí a ironicky se usměje a ona protočí očima. Moc ráda bych se dozvěděla více, ale nemůžeme zklamat Péťovu babičku, která s námi počítá.

------------------------------------------------------------------
Nemůžu uvěřit tomu, že už jsme skoro na konci příběhu. Ještě pár kapitolek 🥺🖤 Chci vám moc poděkovat za vaši aktivitu🖤 Slibuju, že ty poslední kapitolky budou stát za to 🖤🌻

Jste úžasní miluju vás! 🖤🌻