Ráj plný slunečnic | Stein27

15. část- ,,Odejdeme ze světa dospělých do světa slunečnic."

,,Svět, co ti chci dát s tím tvým asi zatočí." Zašeptá mi sladce do vlasů...

Po snídani jsme odešly do pokoje, abych se mohla převléct. Péťa si sedl do mého křesla a svou pozornost věnoval telefonu. Nezazlívám mu to. Přeci jen ho včera neměl ani jednou v ruce. Zatím jsem si oblekla mé oblíbené bílé tričko s malými slunečnicemi. K tomu světle riflové šaty s kšandami.
Vlasy jsem si sepnula do copu a vytáhla pramínky, které jsem si natočila kulmou do prstenů.
,,Jsem hotová." Oznámím mu nadšeně, když vejdu do pokoje.
,,Tak jedem na jídlo ne?" Dá mobil do kapsy volných kalhot stažených páskem. Vstane a jde ke mě. ,,Sluší ti to." Zašeptá s úsměvem.

Rozloučíme se se všemi. Přišlo mi, že táta nebyl moc nadšený, že přespím u Péti. Ale nechtěl nic říkat, když byl v přítomnosti Mii. Sednu si do auta a Petr se posadí vedle mě.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" Chci zjistit, proč nemá řidičák. Jelikož mám strach s každé jízdy s ním.
,,Copak je?" Podívá se na mě a dá mi ruku na stehno.
,,Proč nemáš řidičák?" Jeho pohled se rázem změní zahlédla jsem v jeho očích strach. ,,Tráva." Zamumlá, že ho tak tak slyším.
,,Cože?" Zděsím se. Bojím se ho zeptat na otázky, které mě v dané situaci napadaly. Pozoruje mě, jakoby se bál, že vystoupím s auta a nepojedu nikam. Mám chuť to udělat, ale řekla jsem si, že mu dám sanci na vysvětlení.
,,To vážně, jak dlouho?" Zeptám se.
,,Začalo to tak nějak v šestnácti." Pokrčí rameny a prohrábne si vlasy, které mu padají do čela.
Povzdechnu si a zadívam se z okýnka ven.
,,Princezno?" Znejistí a snaží se o mou pozornost.
Otočím se na něj s ustaraným pohledem. Pramínek vlasů, který je stočený do prstenu si natočí na prst.
,,Slibuju ti, že ti všechno vysvětlím, ale teď si nebudeme kazit den, ano? Vím, že to sama nechceš." Upřímně se usměje a já kývnu. Má pravdu, nejsem si dvakrát jistá jestli to chci slyšet. Jelikož se bojím, že se namočil do nehezkých věcí ze kterých se jen tak nedostane.

Po dlouhé hádce o to kam půjdeme na jídlo jsme společně usoudily, že by bylo nejlepší jít na hamburger s hranolkami. Když nám donesou jídlo oba se do něj pustíme, jelikož jsme měly celkem velký hlad. Přeci jen je už jedna hodina a snídani jsme měly kolem sedmé. Péťa má dojezeno a já ještě dojídám posledních pár hranolek. Do restaurace vejde pětičlená skupinka mladých dívek, které se neustále dívaly k našemu stolu a nadšeně si mezi sebou šeptaly. Péťa si všimne, jak se na ně nechápavě dívám.
,,Si vážně nenápadná." Zasměje se.
,,Stejně, jako ony." Vrátím mu úder a on se zamrací. Jedna z dívek míří k našemu stolu usmívající se na Péťu.
,,Ahoj můžu se s tebou vyfotit?" Zeptá se nervózně Péti jedna z dívek.
,,Jo jasně." Usměje se na ni.
Pozoruju je, jak se s ním jedna po druhé fotí. Je to zvláštní asi si nikdy nezvyknu, že chodím s hvězdou. Zasměju se té myšlence.

Jsme na odchodu, když Peťovi začne zvonit telefon. Pustí mou ruku a odejde bez toho, aniž by něco řekl. Pozoruju ho, jak se ode mě vzdaluje. Po chvilce se vrátí se širokým úsměvem na rtech. Vezme mě kolem ramen.
,,Co bys řekla tomu, kdyby jsme se šly bavit?" Zeptá se s ďábelským úsměvem.
,,Já nevím jestli je to zrovna dobrý nápad." Odpověděla jsem.
,,No tak." Dá mi pusu do vlasů. ,,Bude tam i Marin." Řekne lákavě. Je mi jasné, že lže.
,,No tak fajn." Dám oči v sloup. ,,Ale jen protože tam bude Mari" Řeknu a pozoruju, jak sklopí svůj zrak. Sundal ruku z mých ramen, ale já propletla své prsty s těmi jeho.
,,Doufám, že to byla sranda, jelikož jsi moje." Usměje se.
,,Co prosím? To teda nejsem." Zkřížím ruce na prsou a sleduju, jak se směje.

,,Počkej." Zastaví mě, když chci vystoupit. Potáhne gumičku v mých vlasech, tím je rozpustí a mé natočené konečky se rozletí do všech stran. Péťa se usměje. ,,To je lepší." Přiblíží se. ,,Ani nevíš, jak je pro mě těžký se v tuhle chvíli udržet." Cítím jeho ruku, kterou sune pod mou sukni.
Zamračím se a se smíchem ho praštím, aby toho nechal. Vystoupím. Petr mě přitiskne na dveře od auta a chytí mi boky. Jeho zrak se upíná na moje rty, abych ho trochu podráždila zkousnu si spodní ret. Sleduju, jak se ty jeho pootevřely. Bez váhání přitiskne své na ty mé.

Vejdeme do klubu ve kterém jsem nikdy nebyla. Je celkem dost přeplněný na to, že jsou čtyři hodiny odpoledne. Zahlédnu sedící hnědovlásku u baru. Připomíná mi Zuzku, když k ní přijde Calin a políbí ji. Je mi jasné, že je to ona.
,,Tamhle je Calin se Zuzkou." Usměju se na Petra, který se, ale dívá jinam.
,,Je vše v pořádku?" Zeptám se ho a snažím se dívat stejným směrem, jako on.
,,Jo všechno." Ani se na mě nepodíval. ,,Hele musím si něco zařídit za chvilku jsem tu jo?" Příjde mi, jako by to nebyl ten samý člověk, který mě před chvílí libal přitisklou na dveřích auta. Pustí mi ruku a zmizí v davu. Super. Jdu k Zuzce a Calinovi, kteří už pijí.
,,Ahojte lidi." Pozdravím je s falešným úsměvem. Jelikož mě celkem ranilo, jak se ke mě před chvílí zachoval Petr.
,,Ahojky kočko!" Vykřikne nadšeně Zuzka.
,,Kde máš Péťu?" Zamrací se.
,,A víš, že ani nevím. Zmizel někam do davu." Pokrčila jsem rameny, jak mile jsem to dořekla Calin se s hrůzou ve tváři zvedl.
,,Lásko hned budu tu, ano." Dá Zuzce pusu do vlasů, když se míjí se mnou náhodí pohled plný lítosti. Ztratí se v davu stejně, jako před chvílí Péťa. Zuzka poklepe na židli vedle sebe. Sednu si vedle ní. Přede mnou leží malá sklenice plná rumu.
,,Stalo se mezi vámi něco?" Zeptá se Zuzka.
,,Ne nic jen, když jsme sem přišly. Jakoby se jeho nálada úplně změnila." Pokrčím rameny.
,,Pij." Řekne a přisune ke mě sklenici s rumem. Nadechnu se a vypiju ji.

Po osmém panáku u třetího jsem přestala počítat, takže tipuju. Se mi motá hlava spolu s jazykem. Cítím se více uvolněně a dokonce už tolik nemyslím na Petra. Rozhodnu se podívat na čas, asi po deseti minutách vytáhnu telefon z kabelky. To už je deset! Buď jsem to vážně už přehnala a mám vidiny, nebo jsem vypila více panáku. Zuzka je opřená o ruku a začíná pomalu usínat.
,,Potřebuju čůrat." Zamumlám a zvednu se. Klopýtnu, ale naštěstí mě někdo chytí. Je to Petr. Jeho oči vypadají dost zfetovaně. Možná měl trávu a nebo to v tom sáčku myslím si, že to mohl být koks. Nejsem si jistá v chemii to probíráme, ale jak už víte v těch hodinách nedávám vůbec pozor. Měla bych to vědět, když studuju zdravotní školu. Myslím si, že měl spíše trávu, jelikož nemá podrážděný nos. A po tom, co se mi v autě svěřil si myslím, že mám pravdu. Všichni okolo do nás vrážejí. Je tu vážně plno. Petr mě k sobě přitiskne a začne si hrát s mými vlasy.
,,Jsi tak nádherná." Zašeptá. ,,Kur* va, tak zatraceně moc." V jeho hlasu slyším sladký chtíč.
,,Musím jít na záchod." Zkazím mu proslov.
Pokrčí rameny a vede mě někam pryč. Kupodivu na dámských toaletách nikdo není. Petr po ujištění, že nikdo nejde zavře dveře a táhne mě do kabinky. Zamkne a začne něco zběsile hledat v kapse. Vytáhne pytlík s barevnými pilulkami.
,,To ne to nemůžu." Zakroutím hlavou a chci odejít s kabinky.
,,Prosím princezno." Zatarasí mi cestu. ,,Kvůli mě." Pohladí mě po vlasech.
Vzdychla jsem, když jsem viděla, jak prosí. Nemohla jsem odmítnout a ještě v tomhle stavu, kdy se mi všechno kolem motalo. Stejně bych neměla šanci mu utéct.
,,Odletíme spolu pryč, nech tu všechno neřeš nic, nedokážu ti dát víc." Přitáhne mně k sobě blíže, když se jeho ruce ocitnou na mých bocích zrychlí se mi dech. ,,Odejdeme ze světa dospělých do světa slunečnic." Zašeptá a začne mi jemnými polibky líbat krk. Z každého jeho polibku se mi podlamují kolena. Odtáhne se a vytáhne dvě tabletky. Podá mi jednu a já jí polknu na sucho tak jako on. Mám sucho v puse, což vím, že je jeden s vedlejších účinků. Upřímně moc si z noci nepamatuju. Jen to, že v té chvíli mi bylo úžasně a já se cítila, jako v ráji.

------------------------------------------------------------------
Doufám, že se vám kapitolka líbila ♡🌻