Ráj plný slunečnic | Stein27

35.část - ,,Miluj, jako bych byl poslední."

Mám strach z toho, co se bude dít dál...

,,Promiň, ale měla bych už jít." Zareaguji, co nejrychleji můžu, abych zabránila zbytečným nepříjemnostem.
,,Mohla si odejít před pár minutama." Ušklíbne se. Měl pravdu. Mohla jsem v klidu odejít nevím, proč jsem to neudělala.
,,To je pravda." Zamumlám a jsem na odchodu. Cestou slyším, jak mě následuje spolu s cinkáním skleněných flašek. Otočím se na něj a ulehčím mu. Kývne, jako náznak poděkování.

Petr zaměří svůj pohled na mě, jakoby poznal, že jsem něco pila. Asi moc neumím pít, když mě utlumí pomalu jedna sklenice. Klopýtnu, ale naštěstí se zachytím stolu vedle, kterého stojím. Péťa mi dojde na pomoc.
,,Jsi v pořádku?" Zřejmě jsem ho pobavila, jelikož mu úsměv na tváři zůstal ještě do teď. Uhodím ho lehce do ramene, ale i mě přemůže smích.
,,Nechceš se jít projít?" Pohladí mě po vlasech a chytí za bok, abych opět nespadla.
,,To je dobrý nápad, jelikož mi začíná být špatně." Přiznám mu. Nejsem vůbec zvyklá pít v takovém množství a už vůbec ne, tak často.
,,Tak pojď ty moje chudinko." Ta ironie mě dosti zasáhla, ale už jsem na to zvyklá.

Procházíme se na čerstvém vzduchu, který mi hodně pomohl. Sice to není ještě úplně ono, ale cítím se o mnoho lépe.
,,Chci tě." Zastavím se před ním a podívám se mu do očí.
,,Cože?" Jeho šokovaný výraz skrývá malé nadšení. ,,Kolik si toho vypila?" Zeptá se, jakoby nevěřil tomu, co říkám. I když vlastně se mu moc nedivím, abych řekla pravdu.
,,Myslím, že dvě sklenice?" Dám mu ruce kolem krku a začnu ho líbat po krku. Jeho napjaté tělo se rázem uvolní.
,,Nevěřil bych, že to řeknu, ale tady vážně ne." Odtáhl mě od sebe. On mě opravdu odmítnul? Vím, že kdyby to neudělal, přeci jen by mi podlehl.
,,Dobře." Pokrčím rameny a jdu zpět. Začínají se mi vracet vzpomínky na první večer, kdy jsem se poprvé opila do úplného bezvědomí. Vlastně to nebylo, jen alkoholem, ale také extází, kterou mi dal Petr a díky, které jsem si vůbec nic nepamatovala.

Procházíme kolem auta, kterým jsme přijeli.
,,Možná jsem si to rozmyslel." Přitiskne mě na dveře auta.
,,Ale já nemám chuť." Začnu ho provokovat. Nemůžu mu přeci přiznat, že ho chci, když mě před chvílí odmítnul.
,,Lhářko." Usměje se. ,,Vidím ti to na očích." Chytí mě za boky a přitáhne k sobě.
,,Nech mě." Zamračím se a odstrčím ho. Možná jsem vystřízlivěla dostatečně na to, abych přišla ke zjištění, že to není opravdu ten nejlepší nápad.

Vejdu dovnitř, kde už asi nenajdu, ani jednoho střízlivého člověka. Všichni jsou rozevlátí na všechny strany a směry. Včetně Zuzky, která se plazí po všech. Asi nikdy nepochopím vztah mezi ní a Calinem, kdybych se já plazila po jiných Petr by to nepřežil. Ani ten dotyčný po kterém bych se plazila. To už jsem zjistila skrze nedorozumění s Lukym.

Petra, ale nijak zvláště nezatěžuje to, že jsou kolem nás jeho přátelé. Myslí už jen na jediné, jak by mi mohl svléknout oblečení, co nejrychleji. Vidím mu to na očích a tak mě napadne, proč ho vlastně nevyprovokovat.
,,Chceš mě. Vidím ti to na očích." Zašeptám, když se přiblížím k jeho uchu. Proč bych si nemohla s ním hrát chvíli já. On mě tímhle ničí pokaždé, když jsme spolu. Teď je řada na mě.
,,Chceš, abych volala tvé jméno, že ano?" Zeptám se při pohledu do jeho očí, které se v tomto okamžiku, jen jiskří.
,,Nehraj si se mnou!" Zabouří se a chytí mě za zápěstí.
,,Nebo, co?" Provokativně si skousnu spodní ret, což ho vyvede z míry ještě více, než před chvílí.
,,Do prdele." Zašeptá, když pozoruje, každý můj pohyb.

Tohle mu stačilo, aby mě bez váhání odtáhl pryč od všech hlasů a smíchu. Ocitneme se v pokoji, kde mě Péťa hodí na matraci postele a já pozoruji, jak odhaluje své vypracované tělo. Tričko, které si před chvílí svlékl pomalu padá na zem. Nakloní se ke mě a já mám možnost mu pohlédnout, až do duše skrze oči. Každý jeho pohled způsobí to, že se mi v mžiku podlomí kolena. Věnuje mi malý, ale upřímný úsměv a já jeho rty přitisknu na ty své. Sedne si vedle mě a já se obkročmo posadím do jeho klína. Od té doby, kdy jsem poznala Péťu se mi celý život obrátil vzhůru nohama a to do slova. Taky je pravda, že se vůbec nepoznávám. Nikdy by mě nenapadlo, že bych dokázala někoho, takto vyprovokovat. Kousne mě do krku a já ho lehce zatahám za vlasy, které mám zaplacené do prstů.
,,Miluj, jako bych byl poslední." Zašeptá mi sladce do ucha a já se usměju.

Ráno mě vzbudilo hraní na struny kytary a tak jsem se rozhodla, že to půjdu prozkoumat. Vstala jsem a oblékla si Péťovo tričko, které nechal ležet na zemi. Prošla chodbou, kde se válely skleněné láhve od tvrdého alkoholu, taky jsem zahlédla Zuzky oblečení. Myslím si, že to možná trochu více přehnala.

Když projdu chodbou vstoupím do místnosti, kde spatřím Péťu, který svírá kytaru v rukou. Tu melodii jsem si po chvíli oblíbila. Opírající se o futra dveří pozoruji Péťovu soustředěnost. Jeho pohled se střetne s mým, jelikož jsem se prozradila díky malému zasmání. Péťa se na mě sladce usměje a do melodie kytary začne zpívat.
,,Měl jsem s tebou lásku v tabletách.
Zapíjení na toaletách.
Výkřiky jsou vryté ve stěnách.
Obrazy mám skryté ve větách." S ďábelským úsměvem pokračuje dál.
,,Na krku moje ruka.
Se mnou zažila muka.
Libido ve mě puká.
Nazývám tě má Suka.
Na jazyku mý děti.
Chováme se, jak děti." Zamračím na něj a vypláznu jazyk.
,,Princezno najdi pasy.
Do jiných světů asi.
V rukou mám tvoje vlasy.
Jak růže krásné.
Skládám ti básně." Je to tak nádherné slyšet jeho lásku, jen z pouhého hlasu. V podstatě zpíval o tom, co jsme za tu krátkou dobu spolu všechno zažily. Neudržím se a doslova se rozběhnu za ním. Ve vteřině odloží kytaru vedle sebe a já se ocitnu opět v jeho klíně.
,,To bylo nádherné." Zamumlám skrze slzy.
,,Ty jsi nádherná." Utře mi slzu, která mi pomalu stéká po tváři. Přála bych si, aby tyhle nádherné chvíle, které prožívám s ním trvali, co nejdéle.

------------------------------------------------------------------
Tak jo, už se opravdu blížíme k samotnému konci a abych byla upřímná, tak bych psala nejraději ještě dalších sto kapitol. Jelikož s vaší podporou za kterou jsem vám mimochodem moc vděčná. Se píše o mnoho lépe a s radostí. Nebojte se ještě nám zbývá zhruba asi kolem čtyř kapitolek ke konci🖤🌻

No nic, tak to by bylo prozatím vše🖤🌻

Mockrát děkuji za 3,59 přečtení moc si toho vážím a jsem vám za to neskonale vděčná 🖤🌻