Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali.
A sice děti.
„Pojďme jíst," zvolala Molly, když přestala Ginny objímat a úplně tak ignorovala prohlášení svého muže.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Astorie seděla v menší jídelně a četla si Denního věštce. No, vlastně těkala očima mezi hodinami a titulní stranou novin. Snídani snědla už před hodinou, druhý hrnek kávy skoro vypitý a Blaise byl stále zalezlý v ložnici. Stejně jako tomu bylo včera.
Znovu zkontrolovala hodiny, a pak se natáhla pro šálek kávy, ale když zjistila, že už je prázdný, vztekle odhodila noviny na stůl.
„Tak a dost," zamumlala si pod nosem a rozešla se do ložnice.
Nějak moc se nenamáhala s tím, aby byla potichu, v podstatě právě naopak. Vtrhla tam jak velká voda, roztáhla obří závěsy, což zapříčinilo, že pokojem se náhle rozlilo ostré světlo, načež Blaise cosi zamrmlal, ale Astorie tomu nevěnovala velkou pozornost, neb jí to bylo úplně ukradené.
„Dost, Blaisi! Sama jsem ti říkala, že to takhle dopadne, nebo jsi opravdu čekal, že ti Harry pomůže?! Není to konec světa. Nepotřebujeme jej, tak se sakra seber a neválej se tu jak ta největší hromádka neštěstí," řekla ostře, zatím co od sovy přebrala poštu a poté, co jí dala pár zrní, vzala ze stolku i poštu starou a hodila ji na postel.
„Nech mě být," zamumlal do polštáře.
„Nezájem, Blaisi. Přeber si poštu a na oběd ať jsi v jídelně. A nechtěj vědět, co se bude dít, pokud budu obědvat sama," vyštěkla a zanechala ho v ložnici opět samotného.
„To jsem začal chodit se svou matkou?!" zabrblal si pro sebe a s povzdechnutím se posadil na posteli. Život s ní byl občas náročný, ale on ji miloval, takže mu to nevadilo.
Natáhl se po štosu obálek a začal ji přebírat, aby si mohl jít dát sprchu a začít se věnovat své přítelkyni.
„Denní věštec, práce, pozvánka, práce, pozvánka, pozvánka, zrzka, práce, pozvánka," mumlal si mezitím, co přebíral obálky, ale pak se zarazil. Vrátil se o dvě obálky zpátky a znovu si přečetl jméno odesílatele. „Ginny Potterová."
Zahodil ostatní poštu a nedočkavě roztrhl obálku, aby co nejrychleji zjistil, co mu malá Weasleyová chce. Velmi rychle přelítl očima krátký vzkaz na pergamenu a na tváři se mu začal rýsovat úšklebek.
„No, těším se na naši spolupráci, paní Potterová," ušklíbl se a šel rychle napsat odpověď.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Co to čteš, Scorpiusi?" zeptala se Rose, když se k němu a k Albusovi připojila na chodbě, kde oba zmijozelové seděli ve výklenku. Plácla Alba po nohách, aby se uhnul a ona se mohla posadit vedle nich.
„Famfrpál v průběhu věků," odpověděl, mezitím co Rose hledala pohodlnou pozici na sezení.
„Hmm, mám tu hru celkem ráda," zamumlala.
„Ještě, aby ne, když strýček Ron hraje první ligu za Kudleyské kanonýry," řekl Albus a Rose se ihned podívala na Scorpiuse, který jí pohled opětoval. Jednou v knihovně se zapovídali a řešili své rodinné situace. Byl jediný, kdo věděl, že ji pekelně štve to, že její táta hraje famfrpál.
„Naprosto úžasný," zamrmlala, ale Albus jí nevěnoval nejmenší pozornost a začal vyprávět nějakou historku. Rose si povzdechla a myšlenkami se nechala unášet pryč.
Milovala svou maminku z celého srdce, ale kde byl její otec? Jeden den v měsíci v parku na zmrzlině jí sotva nahradí všechny ty roky bez tatínka. Proto trávila hodně času u Potterových, neb nějaký ten mužský vzor ve svém životě potřebovala, když její otec jako rodič nefungoval a její maminka se nejspíš rozhodla už nikdy nerandit.
