Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 37.

Uběhl další týden. Svatba Historii a Ymir už je za námi, takže jsme mohli odpočívat a věnovat se pouze sobě navzájem. A kdybyste Levimu vyhrnuli tričko, což vám samosebou nedovolím, jelikož Levi je jen můj, tak byste viděli, že je na tom mnohem, ale mnohem lépe. Dokonce si už jídlo bere sám, ráno, v poledne i večer. Jsem na něj pyšný. Kruhy pod očima už ani ničím neschovává, pokud byste se je snažili najít, nedokázali byste to.

,,Haló, země volá Erena..." řeknu a zamávám mu rukou před obličejem. Chci konečně vyrazit do práce a Eren tu stojí a kouká do blba! Nad čím sakra přemýšlí...

,,Jo, jasně. Tak vyrazíme?" Zeptám se. Levi se na mně podívá a vypadá to, že mne asi něčím praští.

,,Na to se tě ptám poslední půl minutu!" Řeknu téměř zoufale.
,,Jo, vyrazíme." Odpovím jen s protočením očí.

Nad touto reakcí se jen zasměji. Starat se o Leviho po tom, co jsme se dali opět dohromady bylo sice skvělé, ale tohle je daleko lepší. Levi je čím dál víc ve své kůži a za to jsem strašně rád.
Chytím ho za ruku a věnuji mu pusu na tvář. Poté už ale doopravdy vyrazíme...

Celý den probíhal tak nějak v klidu. Bohužel nepřišla Historia, ale u té se tomu nedivím, jelikož s Ymir někam odjely a vrací se až v neděli, čili pozítří. Už je večer, co nevidět nám končí směna a nastupuje někdo na noční. Lidé většinou touhle dobou už sedí za barem a mají v krvi docela dost alkoholu, proto mne překvapí, když někdo stiskne kliku a vejde dovnitř. Zvláštní, moc lidí takto pozdě nechodí...
V té chvíli si ale příchozí postava sundá kapuci a můj pohled spočine na rudé šále, kterou má obmotanou kolem krku.
Co tu sakra dělá?

Levi najednou stuhne. Podívám se tam, kam směřuje i jeho pohled a vytřeštím oči. Ona si sedne vedle mne a usměje se.
,,Ahoj, Erene. Jsem tak ráda, že jsi mne nakonec poslechl a nechodil mně navštěvovat, ještě bys to ode mě chytil. Tak zle, jako poslední měsíc mi už dlouho nebylo, to ti povídám..." pak jí ale pohled spočine na Levim za barem, který jí propaluje tím svým, nenávistným.
,,Co ten tady dělá, Erene?"

,,Máš na mysli, co dělám ve své práci?" Zeptám se šeptem nenávistně.
,,No, měla jsem za to, že jsi Erena opustil, takže..."

,,On mě neopustil." Přeruším ji.
,,Já ho od sebe odehnal. A všechno kvůli tvým lžím!" Řeknu vážně. Mikasa vypadá, jako že jí došla všechna slova a jen na mne kouká s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. Pak se ale vzpamatuje.
,,To ti navykládal on? A ty mu věříš? Erene, já ti přeci chci pomoct a..."
,,Ne, ty mi nechceš pomoct! Tys mě chtěla jenom dostat od Leviho! Ale s tím je konec, protože já už tě nenechám bořit náš vztah! Protože Levi je to nejcennější co mám, chápeš?!"

Obejdu bar a zezadu Erena obejmu kolem krku. Nejcennější co má... to je tak krásné.
,,Miluju tě." Pošeptám mu u ucha.

Usměji se na něj, pak se ale otočím zpět na Mikasu.
,,Řekni mi, proč to všechno? Proč jsi mi chtěla tolik ublížit?" Můj tón hlasu se změní z naštvaného na raněný.
,,Proč jsi chtěla tolik ublížit Levimu? Copak nemáš city?" Zeptám se tiše a koukám se jí u toho do očí.
,,Erene, já... já..." a v tu chvíli jí po tváři sjede slza, následovaná další, další a další.

Tiše si odfrknu. Ta holka brečí? Proč sakra? Neříkejte mi, že jí věta "copak nemáš city" tolik ublížila. Počkat, jinak, neříkejte mi, že jí věta "copak nemáš city" vůbec nějak ublížila. Vždyť ta holka je monstrum! Ne, nemá city.

Jen by mě zajímalo, jestli měla ten pláč v plánu celou dobu, nebo to bylo nouzové řešení. Hmm, co bych tak mohla dělat? Už vím, zkusím před Erenem falešný slzy, třeba mi zázračně odpustí a my spolu budeme moct jít tancovat do světa jednorožců.
Ne, takhle to opravdu nefunguje.

Ona brečí? Proč?
,,Nebreč." Řeknu tiše. Co když jsem jí vážně ublížil? Co když... ne, Erene, nebuď blbej. Ona to hraje, to je jasné.
Sakra, rozbrečels holku! Navíc Mikasu! Dělej něco!
Ne, ani se nehni! Hraje to!
,,Neplač, vše se dá vyřešit." Zašeptám.
Idiote! Debile! Kreténe! Cos to sakra...

Jen všemu tiše přihlížím. Ne. To mi neříkejte, že jí to Eren odpustí. Všechno, ale tohle ne...

,,Víš, Erene, máš pravdu! Ve všem máš pravdu, lhala jsem ti a teď mě to mrzí, ale já... Víš, dělala jsem to z jednoho důvodu. Víš, chtěla jsem ti to říct jinak, ale já... Já..." koukám na ní a čekám, co řekne. Doufám, že to byl dobrý důvod a pokud ano, tak... Ne, kruci, Erene, ani na to nemysli! Vzpamatuj se, sakra, ona ti lhala!
,,Já tě miluju." Dobře, tohle jsem nečekal.
,,Víš, Levi se k tobě nechoval tak, jak sis zasloužil, přehlížel tě a já věděla, že si zasloužíš něco víc. Teď je možná jiný, ale brzy se vše vrátí zpátky do starých kolejí a já... Já jen chci, abys byl šťastný!" Řekne s tvářemi mokrými od slz a rudýma očima.

,,A šťastný má být jako s tebou?" Řeknu zamračeně.
,,Evidentně ano, že? Protože ty ho přeci neskutečně miluješ..." Doplním pohrdavě.

V tu chvíli vstanu, popadnu Leviho za ruku a podívám se Mikase do očí.
,,Já tě nemiluju a nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy nepochopím, jak jsem ti mohl věřit. Nenávidím tě. Nenávidím, a už tě nikdy nechci ani vidět. Kdybys opravdu chtěla, abych byl šťastný, nechala bys nás s Levim dohromady, ale to jsi udělat nemohla. Mrzí mne, že jsem tě musel kdy potkat. Mrzí mne, že jsem ti na to na všechno naletěl a že se kvůli tobě Levi trápil. Mrzí mne, že jsem kvůli tobě málem ztratil jedinou lásku svého života. Všechno, co jsem s tebou spojeného zažil, mne mrzí. Ale víš, co mě nemrzí?" U všech těchto slov jí koukám do očí, protože chci, aby si je zapamatovala. Přeju si, aby už navždycky věděla, že pokoušet se od sebe dostat mne a Leviho, na to už má navždy zapomenout.
,,Nemrzí mne, že přicházím o naše úžasné přátelství." Řeknu, otočím se na podpatku a vyrazím z Hospůdky pryč, ruku v ruce s Levim, který na mne kouká, jakoby viděl přízrak. A upřímně, tohle jsem nečekal ani já sám, takže můj výraz bude nejspíš podobný...