Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 21.

Pátek.
Opět.
Konec týdne.
Dnes ale není pouze pátek, dnes je onen den D. Dnes mu to řeknu. S Historiou jsme se schodli na tom, že nejlepší bude, když mu to řeknu až dnes. V neděli měl program s Mikasou a já musel uznat, že bych to večer už nezvládl, to odhodlání nabyté z Historiiných slov by se prostě vypařilo. A přes týden by to taky nebylo nejlepší, navíc takto budeme mít před sebou víkend. Čas navíc, ve kterém si budeme moct vyříkat úplně vše, co za jeden večer nestihneme. Slíbila mi, že nás doprovodí domů, stejně jako Mikasa, aby mi dodala odvahu. Jsem jí za to vděčný. Když jsme se v sobotu večer v té kavárně loučili, zeptala se mne, jestli bychom nemohli být přátelé. Samozřejmě jsem to přijal, byl bych hloupý, kdyby ne...

Pomalu, ale jistě se blíží konec mé směny a s ním také cesta domů. Míchám všechno možné pití a snažím se nemyslet na to, že se blíží má první hádka s Erenem. Nejsem naivní, vím, že to nebude jen tak. Vím, že mi to Eren pouze neodkýve a vše se nestane opět tak růžovým, jaké to bylo. Vím to, a právě proto se toho bojím. Historia sedí naproti mě a povzbudivě se na mne usmívá. Jsem rád, že je tu, jinak bych to asi nezvládl. Hodinová ručička se až nápadně moc přiblíží k desítce. Zbývá už jen pár minut. Jsem nervózní, jak nikdy předtím. Notak, Levi, jde přeci jen o rozhovor. Jednou k tomu musí dojít. A Historia má pravdu, čím dříve to bude, tím lépe...
Mou pozornost najednou upoutá smějící se Eren. Takhle se přede mnou už dlouho nesmál. Tak... uvolněně. Ale s Mikasou ano.
Žárlím na ni. Nebojím se si to připustit, jelikož já poslední dobou žárlím na vše, čemu Eren věnuje byť jen kapku pozornosti.
Hodiny odbijí deset hodin. Mikasa s Erenem vyrazí ven z baru, ani se na mne neohlédnou. Já se šouravým krokem vydám za nimi.

Chybí mi to. Chybí mi, co bylo dřív. Na mysli se mi oběví vzpomínka na to, jak jsme spolu leželi v tom krmelci. Na náš první polibek. Na první vyznání lásky. Na tu noc, kdy jsem ho utěšoval a on mi plakal v obětí. To byla noc, kdy jsem se do něj zamiloval... Taky na to, jak jsme spolu šli nočním lesem a Eren překonal svůj strach. Na spoustu, ale spoustu škádlení. Na náš společný útěk a to, jak se smál mé paruce. Jeho nadšení v novém bytě, nadšení, když zjistil, že tu můžem zůstat. Byl první, komu jsem pověděl o matce... Taky na naše usínání v obětí toho druhého, na naše první milování... A tím to nekončí. Kruci, tolik jsme toho spolu zažili a teď? Teď se to rozpadá... Po mých tvářích začnou opět téct slzy, které naštěstí maskuje venkovní tma...

Venku Leviho dojdu a chci mu něco říct, při pohledu do jeho tváře se ale zarazím.
,,Levi?"

Rychle si utřu slzy, ale vím, že je pozdě. Ona je viděla.
,,Promiň. Ale já... Je toho moc. Tolik jsme toho spolu zažili a mě to teď všechno běží před očima... Já ho miluju!"

Smutně se usměji.
,,Já vím, Levi." Na to ho přátelsky obejmu.
,,Proto si s ním musíš promluvit. Zvládneš to, já ti věřím. A potom už to bude jenom dobrý. Jako dřív." Zašeptám směrem k němu povzbudivě.
,,A neomlouvej se, není za co. Chápu tě."

,,Já vím, ale je to těžké.
Děkuju ti. Že jsi tu se mnou." Řeknu upřímně.

,,Nemáš za co. Tohle přátelé dělají, Levi. Jsem tu pro tebe. Za všech okolností." Mám ho ráda. I za tak krátkou dobu jsem si ho stihla oblíbit. Nezaslouží si trpět. Nevím to jistě, ale myslím, že Mikasa ví, že Levi a Eren jsou pár. Myslím, že jí to Eren řekl. Nechápu, jak může být takto bezcitná. Musí vědět, že tím ničí Leviho. Že tím ničí jejich vztah a to Eren musí vnímat taky. Ničí je tím oba a je jí to úplně fuk.

My dvě už si spolu také nemáme co říct. Nedokážu se s ní bavit, když vím, co dělá. Nezvládla bych to hrát na obě strany, s Levim se bavit o Mikase a s Mikasou o Levim. Nesnáším lidi, kteří si neumí vybrat. Kteří nemají vlastní názor a nezvládnou se postavit na jednu z určených stran, proto pouze pobíhají od jedné ke druhé podle toho, která zrovna vyhrává. Naše nejlepší přátelství je tudíž už jen jedna ze vzpomínek...

Usměji se na ni a krátce ji obejmu na znamení vděčnosti. Ona si možná myslí, že to je normální, ale není. V tomhle světě je lidí jako ona čím dál méně a potkáte je jen párkrát za život, pokud máte štěstí.
A já měl. Měl jsem štěstí i s Erenem... můj výraz opět posmutní. Miluju ho. Nevím, jestli i on mne, ale já jeho miluju víc, než cokoli jiného.

Skoro nejím. Trochu snídám, aby to Erenovi nepřišlo podezřelé, oběd si ale většinou do práce ani neberu a večeři zpravidla vyhazuji. Spím ještě méně, než jsem spával dříve. Usínám až nad ránem, vysílený vším tím pláčem. Ráno vstávám brzy a na obličej si mažu vrstvu make-upu, který zakrývá kruhy pod očima. Toto jsem neřekl ani Historie. To neví nikdo. Ničím se kvůli němu. Není to cíleně, neřežu se, ani nic takového. Nedělám to schválně. Vždy jsem si myslel, že se lidi takto moří dobrovolně. Není tomu tak, ono to jinak prostě nejde. V té chvíli se cítíte tak špatně, že prostě nemůžete spát, nemůžete pozřít ani sousto, aniž byste se pozvraceli. To je také jedním z důvodů, proč s Erenem nemůžu mít sex. Ze začátku to bylo po této stránce v pořádku, ale po nějaké době mi začala lézt žebra a já zjistil, že už by to prostě neprošlo bez povšimnutí. Sice to jsou pouze dva týdny, ale to nehraje roli. Nejíst a nespat udělá své už za tak krátkou dobu...

Pomalu se blížíme k místu, kde se snad vše konečně vyřeší. Doufám v to. Levi je opět zabraný ve svých myšlenkách a Mikasa s Erenem jdou před námi, vesele se u toho baví a smějí se. On se ani neohlédne... Tolik mi připomíná Annie... Ona se také neohlédla. Také se radši bavila s ním, mne si nevšímaje... Leviho a Erenův dům je již na dohled, ti dva se před ním už loučí. Otočím se proto na Leviho, který je viditelně nervózní a chytím ho za ramena, čímž ho přinutím se zastavit.

Stojím a koukám na TEN dům. Ten, ve kterém se to rozhodne. Přesměruji svůj pohled do Historiiných očí a nahlas polknu.
,,Co když to nedokážu?" Zeptám se na otázku, která mne tolik tíží.

,,Dokážeš, Levi. Já ti věřím." Na to ho prudce obejmu. Potřebuje to a já taky.
,,Teď už jdi. Uvidíme se v pondělí." Řeknu a usměji se na něj.

,,Děkuju." Odpovím jen, rozloučím se s ní a vydám se za Erenem do našeho domu. Na místo, od kterého bych byl zrovna teď nejradši sto kilometrů daleko, za člověkem, který se mi poslední dobou nechce ani podívat do očí. Který se v práci baví s někým jiným a když už jsme sami, snaží se někam se vypařit. Ale teď ho nenechám.
Protože Historia má pravdu.
Já takhle šťastný nejsem.