Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 18.

Uběhl další týden a nastala neděle. A já právě teď stojím u dveří a čekám na Erena, abychom konečně mohli vyrazit na tu procházku, kterou jsme měli naplánovanou na minulý víkend, ale nějak na ni nezbyl čas... Po chvíli konečně přijde a my se vydáme vstříc naší vesničce.

Procházíme se ruku v ruce a debatujeme o všem možném. Po chvíli se hovor stočí na téma "práce."
,,Mě to baví." Řeknu na rovinu. ,,Není to náročné, jsem tam s tebou a peníze za to jsou taky přijatelné."

,,To mě taky. Hospůdka je skvělé místo." Eren se zasměje a já se na něj nechápavě podívám.
,,Čemu se směješ?"

,,Tomu názvu, vždyť to je jako když pojmenuješ dítě "dítě"."

,,Když jsem tuhle práci našel, byl u ní v novinách i příběh o vzniku tohoto jména." Eren se po mě podívá zkoumavým pohledem a tak se jen zašklebím a spustím:
,,Connie tuhle hospůdku nekoupil. Zdědil ji po svém otci, který měl "rád" alkohol. Byl zrovna s jedním ze svých přátel v hospodě a povídali si, najednou se ale řeč stočila k názvu podniku, který vlastnil, v té době asi 2 dny...

...

Před téměř padesáti lety:

,,Tak hele... škyt... mám pro tebe návrh!"  Sedím zrovna se svým dávným přítelem v hospodě, naše mozky jsou už dávno pod vlivem alkoholu.

,,Ty? To bude něco... Tak mluv."

,,Vsadíme se. Pokud se mi, až budu střízlivej povede dojít pouze v boxerkách do... škyt... do obchodu a koupit... škyt... nějakej alkohol, pojmenuješ tu svou putyku nějak pitomě."

,,A co je podle tebe pitomý? Vždyť... škyt... vždyť ty sám seš pitomej!" Začnu se smát, ale můj svět se zatočí a já spadnu ze židle.
,,Ups."

,,Já nevím, třeba to pojmenuj restaurace. Nebo hospoda. Jo, to je... škyt... pitomější, hospoda." Řeknu s přiblblým úsměvem. To vyhraju.

,,Tak jo... škyt... ale když vyhraju já... škyt..." na chvíli se zamyslím. Co bych tak mohl chtít...
,,Tak mi budeš celý měsíc sloužit! Budeš bydlet u mě a... škyt... starat se o mě!" Zasměju se. To je chytrý...

...

Rozespale od sebe odlepím oční víčka. Že já se zase nechal ukecat na návštěvu hospody... Vůbec nic si nepamatuju, snad jen, že jsme se dobře bavili. Smáli jsme se, to určitě. Ale proč? Že by to bylo kvůli tý sázce, která...
Vystřelím do sedu. Kruci! Že my se vsadili o nějaké kravině! Pohled mi sklouzne na papír, ležící na mém nočním stolku. Smlouva. Rychle si ji přečtu.
No to snad ne...

...

,,Když se odpoledne podíval kvůli hluku, pocházejícímu zvenčí z okna a zahlédl svého kamaráda, jak k němu pouze v boxerkách nese láhev bílého vína, prý ho málem trefil šlak..." Dokončím své vyprávění.

Doslova hltám každé Leviho slovo. Umí vyprávět tak živě, přijdu si, jako bych tam tehdy byl s nimi. Pak se ale zamyslím.
,,Ale pokud to měl Connieho dědeček pojmenovat "hospoda," jaktože se ve všech formulářích píše "hospůdka"?"

,,Když poté Hospůdku převzal Connie, chtěl název změnit. Stejně jako tobě mu přišlo divné, že by se hospoda měla jmenovat "Hospoda." Když se ale rozhodoval nad jiným jménem, stálí návštěvníci, zejména tedy páry a rodiny se vzbouřili, jelikož starý název jim připadal dobrý. Connie už byl ale rozhodnut pro změnu, nakonec se proto rozhodl, že se název změní, ale původní nápad zůstane." Eren se na mne usměje a přikývne. Najednou zahlédnu za rohem mizet černovlasou osobu se šálou kolem krku, naštěstí jdoucí na jinou stranu.
,,Co si myslíš o tý černovlasý holce?"

,,Cože?" Zeptám se nechápavě.

,,Tý, co tě každý den v práci balí." Řeknu a zamračím se.

,,Myslíš Mikasu? Levi..." Řeknu s povzdechem.

,,Erene, ta holka chodí každý den a je tam, dokud jsi tam ty. A každý den na tebe kouká takovým pohledem, ze kterého to je prostě poznat!"

,,A co mám podle tebe dělat, Levi? Nemůžu jí říct, ať vypadne, nebo ať na mne nekouká, to prostě nejde."

,,Tak k ní choď co nejmíň." Jsem dětinskej, ale nemůžu si ho nechat sebrat, vždyť ta holka vypadá, jakože by ho nejradši zatáhla na záchody a... no... nad tím, co by bylo dál, nechci ani přemýšlet.

,,To nemůžu. A vůbec, co je ti do toho, vždyť..." Pak mi hlavou probleskne poznání.
,,Ty žárlíš!" Pronesu v úžasu. To se nedá zapřít, jinak to být nemůže. On žárlí. A navíc na Mikasu...

,,Ne!" Řeknu rychle. A z nepochopitelných důvodů mi začnou přímo hořet tváře. Co se to děje?!

Vytřeštím oči ještě víc, než byli doteď.
,,A červenáš se!" Tenhle pohled nesmím nikdy zapomenout, jelikož někde hluboko v sobě vím, že tohle už znova neuvidím.

,,Nežárlím! A nečervenám se, jen... je horko." Páni, Levi, ty jsi to vymyslel. Lepší výmluvu neznám, gratuluji...

Zašklebím se. Jasně, horko... Potom ho ale rychle obejmu a přisaju se mu na rty.

Polibek mu opětuji. Když se od sebe odtrhneme, zadívám se mu do očí.
,,Miluji tě, Erene."

,,Já tebe taky. Nemáš proč žárlit." Řeknu a usměji se.

Na mé tváři se taky objeví úsměv. Miluji ho. Opět se rozejdu a chci Erena znovu chytit za ruku, ale někdo se mezi nás zezadu nacpe.

,,Jé, Ahoj Erene!" Řekne mi Mikasa a zamrká dlouhými řasami.

Propaluji ji ledovým pohledem, s ní to ale ani nehne. Nenávidím ji. A jakto, že Erenovi tyká?

,,Ahoj Mikaso." Řeknu a pokusím se o nefalešný úsměv, myslím, že nakonec i celkem povedený.
,,Copak tady děláš?" Zeptá se mne.
,,No, byl jsem se tady s Levim projít..." odpovím a ukážu na Leviho, který vypadá, jakože bude vraždit.

Nic neřeknu, jen ji sjedu pohledem, který jasně říká, "vím, o co se snažíš". Ona se na mne ušklíbne, otočí se zpět na Erena a volně pokračuje v dělání, jakože tu nejsem. Nejraději bych se otočil a odešel domů, nemůžu je tu ale nechat o samotě.

,,Jsi úžasný, víš, chtěla bych být tak šikovná, jako ty!" Řekne mi Mikasa a na tváři se jí rozlije úsměv.
,,Moc ti děkuji." Řeknu jen.
,,Vážně!" Na chvíli se odmlčí.
,,Jak se ti líbí v této vesničce? Nikdy dříve jsem tě tu neviděla..."
,,Přistěhovali jsme se sem s Levim nedávno." Řeknu a položím důraz na "s Levim."
,,Ach tak." Odpoví prostě.

Celý zbytek výletu pouze jdu a snažím se potlačit nutkání prostě tu holku nakopnout. Vždyť i slepý by viděl, že po něm jede, ale Eren asi ne... Nebo to vidí, jen je mu to jedno. Nebo... ne, to je blbost. Ona se mu nemůže taky líbit. Ale co když ano? Ne, nemůže, řekl, že miluje mne. Jenom mne...
Hádám se sám se sebou a snažím se sám sebe přesvědčit, že je Eren skutečně zamilovaný pouze do mne a že se pouze snaží být "taktní." V mé hlavě ale stále koluje ta hloupá otázka.
,,Co když...?"