Kapitola 33.

2.2K 163 36
                                    

,,Vypadáš nádherně, zlato, ale to ty vždycky." Řeknu omámeně a podám Levimu květiny.
,,Pro mého prince." Neodpustím si narážku. Původně jsem chtěl říct princeznu, ale asi to nebudu pokoušet...

,,Jsou krásné, děkuji." Řeknu a rychle se otočím, aby Eren nepoznal, že jsem nepatrně zrudnul. Květiny dám do vody, aby mi neuschly a propletu si s ním prsty.

,,Můžeme?" Zeptám se a po lehkém přikývnutí z Leviho strany vyrazíme na procházku, kterou jsem naplánoval.
,,Levi? Chtěl bych se na něco zeptat."

,,Povídej." Řeknu jen a přesměruji svůj pohled na něj.

,,Historia říkala něco o tom, že tě chodila navštěvovat do práce..."

,,Tak tohle tě zajímá... No, potřeboval jsem z něčeho platit Historie a Ymir nájem, ačkoli si ho vždy braly nerady a často jsem jim ty peníze musel prostě nějak podstrčit... Nicméně jsem nastoupil do jedné cukrárny. Prodávám tam." Odpovím mu.

,,Aha." Řeknu jen.
,,A líbí se ti tam?" Zeptám se s náznakem smutku v hlase, který se mi nepovedlo skrýt.

,,Jak se to vezme... Ale jo, docela i líbí." Odpovím vyhýbavě. Když tak pátrám v paměti, ani jeden den, který jsem tam strávil jsem se na svou práci plně nesoustředil, spíš vůbec. Mé myšlenky se totiž stáčely někam úplně jinam, než k balení dortíků, jediné, co jsem jakž takž dělal, bylo kontrolování, jestli mi daný člověk zaplatil a jestli zaplatil správně, protože jinak by mě šéf asi vyrazil. A i to bylo často dost o tom, jak poctivý daný zákazník byl, jelikož ani tato má kontrola nebyla zrovna spolehlivá...

,,Aha." Řeknu opět.
,,Takže do Hospůdky se asi vrátit nechceš, co?" Zeptám se tiše se sklopenou hlavou. Rád bych, aby tam zase byl se mnou. Abychom zase chodili do práce a z práce ruku v ruce... Proč jsem jen nechal Mikasu nás doprovázet? Proč jsem ji jen nechal připravit nás o tyto společné chvilky? A taky o čas v Hospůdce, kdy jsme si mohli povídat... Connie nám nic nezakázal. Chci říct, nezakázal nám se v Hospůdce políbit, chytit za ruce nebo se na sebe dlouze zamilovaně dívat, ačkoli to je v práci poměrně nepraktické... ale nezakázal to. Proč jsme to nevyužili?

,,Do Hospůdky?" Zeptám se krapet vykolejeně.
,,Vlastně jsem nad tím ještě nepřemýšlel." Zamyslím se. Vrátit se? Znamenalo by to, že budu opět potkávat Mikasu... Ale i Historiu. A možná občas i Ymir, třeba ji Historia někdy přivede... Ale, nebyla by to hloupost? Znovu se vracet, znovu udělat tu samou chybu?
Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.* Velmi rád bych se za šílence nepovažoval...
Co když to ale tentokrát doopravdy bude jinak? Ano, předtím jsme chybovali, ale to neznamená, že se neměníme. Jsme jiní, než před tím. Jsme moudřejší. Získali jsme nové zkušenosti. Nevím, co si o tom všem myslí Eren, ale věřím mu. Možná je to hloupost a já se měl poučit, ale já mu věřím.
,,A víš, že bych se vrátil rád?" Řeknu nakonec. Možná se opět spálím. Možná se z toho tentokrát nedostanu. Možná nakonec umřu sám bez Erena, buď podviživením, nebo sebevraždou. A možná je to zkouška. Zkouška, jestli to tentokrát zvládneme. Stejná situace, akorát známe následky jedné z možných voleb.
A já věřím, že to zvládneme.
Spolu.

____________

Na noční obloze svítí miliony hvězd a my jdeme ruku v ruce domů. Levi toho snědl docela dost, jsem na něj pyšný... A já toho taky snědl dost, na to už ale tolik pyšný nejsem...
Teď už jsme ale oba v pořádku, ani jeden z nás už se necítí k prasknutí plný a jen si užíváme tu tichou a mírumilovnou noční atmosféru. Leviho ruka, držící tu mou a také světla kolem nás umožnili, že jsem si na nějaký strach ani nevzpomněl. Otočím svůj pohled k Levimu a prohlížím si jeho tvář. Je krásný, moc...

Cítím na sobě Erenův pohled, navíc ho vidím periferním viděním. Sklopím hlavu a hypnotizuji zem. Ví Eren, když se dívá na mne, o tom kameni, který leží před...

Vše se mi zatočí a já padám k zemi. Kdo tam dal ten šutr? Můj pád ale zastaví dvě paže, které se mi obmotají kolem těla.

,,Pozor na cestu, zlato." Zašeptám mu těsně u ucha.
,,Mohl by sis odřít ten krásný obličejík." Poznamenám jen tak ledabyle.

Obmotám Levimu ruce kolem krku a zrudnu. Můj bože, řekni, že to není vidět?

,,Vzpomínáš na tu noc tehdy v tom krmelci? Stále si za tím stojím, zlato, akorát bych to trochu pozměnil. Ta červená ti moooc sluší, ale ještě si ji schovej. Budeš ji potřebovat, až pode mnou zase budeš sténat..." Poznamenám perverzně.

Zrudnu ještě o odstín víc, stejně jako tehdy.

Dlouze ho políbím, ne však jemně, ale vášnivě.

Můj bože, můj bože, MŮJ BOŽE! Nepoznáte nebe, dokud vás Levi takhle nepolíbí... Nebo dokud se s vámi nevyspí. Má fantazie pracuje na plný výkon a já s vytřeštěnýma očima přesměruji pohled na svůj rozkrok.
Teď neee, teď se to nehodí! Ta cesta je ještě sakra dlouhá! Notak, začni mě poslouchat! Pozdě...

Ďábelsky se usměji, když si všimnu Erenova pohledu.
,,Někdo tu na mne reaguje až moc dobře. A kráásně se u toho červená, moc krásně..." Poznamenám.

Netuším, proč mne to napadlo, možná to bude škodolibostí, kterou jsem převzal od Leviho, nicméně natáhnu svou ruku k jeho rozkroku, pohladím ho a pořádně zmáčknu.

Zavzdychám a snažím se oddělat Erenovu ruku, slast se ale stupňuje a tak je je to těžší a těžší...
Eren se na mne zákeřně usměje a dá ruku pryč, úž je to ale jedno.

,,A nejsem v tom sám." Poznámenám.

,,No to teda ne." Řeknu jen a bleskově ho zatáhnu do jedné z postraních uliček. Tam ho přimáčknu na zeď, začnu ho opět líbat a rukama mu zajedu pod tričko, kde si hraju s jeho bradavkami.

,,L-Levi..." Zavzdychám. Tak dlouho jsem abstinoval, tak dlouho jsem byl bez jeho těla...
,,Prosím, vem si mě." Zavzdychám mu do ucha.

Zašklebím se a stáhnu jemu i sobě kalhoty i s boxerkami. Otočím si ho zády k sobě a nasliním si prsty. Jelikož vím, že tohle pro něj bude podstatně nepříjemnější, dávám si s přípravou načas. Opatrně do něj dostanu postupně čtyři prsty a různě s nimi hýbu a roztahuji je od sebe.

,,L-Leví." Zaprosím opět. On ze mne vytáhne prsty a nasliní si i svého kamaráda, aby to pro mne nebylo zas tolik nepříjemné.

Pomalu do něj vstupuji a užívám si to teplo, to těsno...
Když už jsem z poloviny v něm, neudržím se, na jeden rychlý příraz zdolám všechnu zbylou vzdálenost a dlouze zavzdychám. Začnu Erenovi dělat vzadu a ze stran na krku cucfleky a čekám, až si zvykne.

Když už bolest krapet ustoupí, jemně přirazím proti Levimu, aby věděl, že už může. On mne chytí za boky a začne přirážet, jak jen může, zatímco já ze snažím pohybovat se proti němu, což nám přináší ještě větší slast, počáteční bolest úplně ignoruji. Levi přiráží pouze na to jedno jediné místečko, které mne vytahuje do nebes rychlostí světla a já tak po chvíli přepadnu přes okraj. Mé sperma zašpiní zeď přede mnou, ale to je mi momentálně fuk. Levi se udělá chvíli po mně.

Ještě chvíli oba stojíme, propojení, v blízkosti, jakou tolik milujeme a užíváme si daný moment.

Když potom jdeme ruku v ruce domů, mé myšlenky se stále vrací k těm okamžikům a v mé hlavě září jeden velký nápis, který mne činí neuvěřitelně šťastným.
Můj dominantní a perverzní a škodolibý přítel, kterého tolik miluji, je zpět.

...
*„Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky."
- Albert Einstein

Svatba? Nikdy!✔️Where stories live. Discover now