[ZRUŠENO]
,,Už to nezvládnu." Seděl jsem na kožené pohovce a sledoval ho svým zarudlým okem. ,,Já vím, od toho jsem tady. Nedovolím aby ti někdo znovu ublížil." Něco si zapsal do svého zápisníku. Po chvilce se zvedl ze židle a přistoupil ke mně blíž...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
31.
Jimin odešel pryč z domu. Vím to, jelikož jsem slyšel, jak zavírá vchodové dveře. Vím, že mě tu zamkl. Všechno jsem to totiž slyšel. Také moc dobře vím že mi sebral všechny věci. Vzal mi klíče a telefon.
Což je problém, jelikož nemůžu zavolat jak policii, tak i Taehyunga. Dostal jsem nápad. Když jsem tu byl a opil se společně s Jiminem, všiml jsem si, že tu má pevnou linku.
Teoreticky bych mohl zavolat policii jenže jim přestávám věřit. Kdyby mi mohli opravdu pomoct tak už dávno je moje máma doma. Zvedl jsem se a pomalu se přesunul do kuchyně.
Hlava už mě nebolela a ani už mi nebylo špatně. Myslím si, že mi dal hodně silný prášek. Myslím, že Jimin je migrenik, a proto má tak silné prášky proti bolesti hlavy.
Ještě, než můj otec zemřel tak si bral prášky na bolest hlavy. Byl migrenik. Vždy mi popisoval, jaké to je, když ho bolí hlava.
Říkal, že prášky, které nejsou tak silné mu proti bolesti nepomáhají. Při migréně mu hlava třeštila a točila se mu. Pamatuji si, jak zvracel a bral si silné prášky.
Svého tátu jsem měl hodně rád. Měl jsem ho radši než mou matku. Jenže můj otec měl nemoc, která se jmenuje MŮJ SVĚT.
Projevovala se tak že upadal do vlastního světa. Máma se smířila s tím, že je mrtvý i když nebyl. Snažil jsem se mu pomoct, ale nevěděl jsem jak.
Jednou už to psychicky nezvládl a svými prášky na hlavu se předávkoval. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnal. Už na to nechci myslet.
Ani nevím proč na to teď myslím. Když jsem byl v kuchyni podíval jsem se do Jiminově lednice.
Vzal jsem si jeden jogurt. Z šuplíku si vytáhl lžíci a pustil se do jídla. Po pěti minutách jsem se rozhodl že zavolám Taehyungovi.
Snažil jsem se co nejvíce zapomínat na to, že mám jen jedno oko a že jsem byl znásilněn. Kupodivu se mi to zatím dařilo.
Přišel jsem k pevné lince. Vzal si sluchátko do ruky a vytočil Taehyungovo číslo: 723 543 675.
„Halo?"
„Tae!"
„K-Kookie?! Kde jsi?! Proč se ti nemůžu dovolat?!"
„Jsem u J-Jimina. M-myslím že m-mi v-vzal moje v-věci. P-prosím zachraň m-mě."
„Dobře. Jen mi řekni ublížil ti?"
„T-Tae na to není čas. M-může se kdykoliv v-vrátit."
„Neboj už jsem na cestě!"
„Doufej, že přijede Jungkookie." *** Helou mí Taekookerští soudruzi!
Taky jste si všimli že Taehyung Jungkookovi neříká Jungkookie? Tak mu říká jen Jimin:)))
Jinak nevím jestli jste si všimli, ale Jungkookův otec na tom nebyl asi nejlépe:)))
