[ZRUŠENO]
,,Už to nezvládnu." Seděl jsem na kožené pohovce a sledoval ho svým zarudlým okem. ,,Já vím, od toho jsem tady. Nedovolím aby ti někdo znovu ublížil." Něco si zapsal do svého zápisníku. Po chvilce se zvedl ze židle a přistoupil ke mně blíž...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
18.
Jako vždy jsem šel do školy. Po mém večerním povídáním sám se sebou jsem se bál že mě Jimin bude nesnášet. „Já nejsem tvé já. Jsi blázen Jungkooku. Jsem tvoje nemoc."Zastavil jsem se uprostřed ulice a neodpovídal a snažil se to neřešit.„Myslíš, že ti to pomůže? Měl by sis o tom promluvit s Taehyungem. Pokud ho teda budeš zajímat."
Začal jsem být lehce nervózní. „Nech mě na pokoji." Zašeptal jsem ve snaze, aby mě nikdo neslyšel. „Nenechám. Už nikdy." Slyšel jsem smích, jenže v mé blízkosti nesmál.„Jungkookie." Šeptal stále dokola. „Snad se mě nebojíš Jungkookie..."
„Nech mě na pokoji!" Zakřičel jsem na hlas a viděl naštvané pohledy ostatních. „Jungkookie?" Slyšel jsem někoho, jak na mě mluví. „Nikdo na tebe nemluví jsem stále já Jungkookie. Začínáš z toho bláznit."
„Nech mě na pokoji prosím." Zašeptal jsem a spadnul jsem na zem a začal brečet. „Kookie to jsem já Taehyung." Ignoroval jsem ten hlas v mé hlavě a jen koukal na zhnusené pohledy ostatních. „Jungkookie podívej se na mě." Řekl ten hlas vydávající se za mého Taehyunga, cítil jsem na rameni cizí dlaň což způsobilo, že jsem se začal třást.
„Jungkookie v klidu jsem to já."
„Prosím jdi pryč z mé hlavy." Zašeptal jsem. „Je mi líto že prožíváš takovou bolest...Vlastně mi to líto není." Někdo mě otočil a přitáhl si mě do jeho náručí. „Neplač Kookie jsem tu s tebou." Šeptal, a přitom mě jemně hladil po vlasech po chvíli jsem se uklidnil a podíval se svému zachránci do očí.
„Taehyungu?"
„Kookie jsi v pořádku?"
„Tae j-já m-mám strach." Znovu jsem ho obejmul a své ruce obmotal kolem jeho krku. „Bude to v pořádku neboj se miláčku." Zašeptal a svýma rukama mě obejmul kolem pasu. „Kookie vím že máš jít do školy, ale v tomhle stavu tě nikam nepustím, takže se mnou půjdeš do mé kanceláře." Nečekal na mou opověď, vyzvedl si mě do náruče a odnesl mě pryč.
