[ZRUŠENO]
,,Už to nezvládnu." Seděl jsem na kožené pohovce a sledoval ho svým zarudlým okem. ,,Já vím, od toho jsem tady. Nedovolím aby ti někdo znovu ublížil." Něco si zapsal do svého zápisníku. Po chvilce se zvedl ze židle a přistoupil ke mně blíž...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
30.
B-bože můj. „Ten ti tu rozhodně nepomůže Jungkookie."
„Nemluv na mě!"
„Už ti to došlo co? Už víš, kdo jsem?" Z toho hlasu mi bylo tak zle. Chtělo se mi zvracet a motala se mi hlava. Co mi to dal Jimin za prášek? „Ale no tak Jungkookie řekni mi, kdo jsem. Chci to slyšet z tvých úst. Řekni to." Snažil jsem se ten hlas ignorovat.
„Řeeeknii tooo Jungkookie~"
Klepal jsem se strachem. Teda doufal jsem, že je to strachem, a ne tím práškem.
„Řekni to."
Posadil jsem se na kraj postele a chytl se za hlavu. Začal jsem si masírovat spánky. Tak moc jsem si přál, aby už nemluvil a nechal mě na pokoji.
„Řekni to."
Nevěděl jsem, jak se toho zbavit. Taehyung říkal že je to emoční distres jenže jak se toho mám zbavit.
„Tak řekni to!
Řekni to!
Jungkookie řekni to!"
Stále se to opakovalo pořád dokola. Nechtěl mlčet. „Mlč Jimine!" Vykřikl jsem a rozbrečel se. „Konečně. Tvůj největší strach. Park Jimin je i v tvé hlavě. Tak moc si užívám ti takto ubližovat." Najednou se otevřeli dveře a ke mně přiběhl Jimin.
„Jsi v pořádku Jungkookie?" Proč na mě mluví. Proč na mě sahá. Nenávidím ho! „Nesahej na mě! Odejdi ode mě!" Zakřičel jsem a odstrčil Jimina.
„Ale no tak Jungkookie. Nech toho. Už zase se snaží naše malá troska jménem Jungkookie být silná? Nebuď k smíchu." Zasmál se a dal mi facku. „Už na mě neřvi! Buď rád že tě tu nechám, dokud ti nebude líp!"
„Vidíš? Vždy jsem ti to říkal. Jsi troska, co si nezaslouží být v pořádku."
