[ZRUŠENO]
,,Už to nezvládnu." Seděl jsem na kožené pohovce a sledoval ho svým zarudlým okem. ,,Já vím, od toho jsem tady. Nedovolím aby ti někdo znovu ublížil." Něco si zapsal do svého zápisníku. Po chvilce se zvedl ze židle a přistoupil ke mně blíž...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
27.
Minulý večer s Taehyungem jsem si moc užil. Jak já jsem spokojený. „Uvidíme na jak dlouho." Zasmál se můj vnitřní hlas. „Proč mě nemůžeš nechat na pokoji?!" Zašeptal jsem.
„Protože jsi nemocný. Hele to je Park Jimin." Trhl jsem sebou, když jsem si všiml Jimina jak ke mně kráčí. „Co budeme dělat?" Zeptal jsem se svého vnitřního hlasu.
„Jo tak to nevím. Jungkooku já nejsem na tvé straně. Já tě chci zničit." „Ahoj Jungkookie!" Zasmál se Jimin. „A-ahoj Jimine." Zašeptal jsem.
„Asi ti to ještě nikdo neřekl ale Jiminovy nabídky se nikdy neodmítají."
„Jak to myslíš?"
„Myslím to tak že bud se mnou začneš chodit nebo přijdeš o své očičko." Zasmál se a ukázal na mé pravé oko.
„P-prosím nech mě na pokoji." Zavzlykal jsem. „V-vím že j-jsi miloval Min Yoongiho j-jenže ten si tě nikdy n-nevšiml p-proto s-si ubližuješ. T-Tae ti hodně pomohl p-proto si se snažil d-do něj zamilovat a z-zapomenout na Yoongiho j-jenže takhle to n-nejde Jimine! Já Taehyunga opravdu miluju a on miluje mě! Pomůžu ti s Yoongim jen mi prosím neubližuj! A hlavně neubližuj sobě!" Doufal jsem, že ho to přesvědčí.
„Jo tak on si mě nevšiml jo?! Co kecáš?! Ví o mě, a to dost dobře! Vyspal se semnou nejmíň třikrát! Potom mi řekl, jaká jsem děvka a nechal mě na pokoji! Laskavě se neser do cizích problémů! Chceš dopadnout stejně jako já co? No tak dobrá! Taky si s tebou užiju! Pošlu to Taehyungovi a potom celé škole!"
Jimin mě chytl za zápěstí a začal mě táhnout pryč ze školy.
„Ne! Jimine vzpamatuj se! Nedělej to! Prosím!"
„Sakra drž už hubu! Jestli si myslíš že s tebou budu nějak smlouvat tak se pleteš! Neboj se o oko přijdeš tak jako tak! Jsi akorát děvka, co si nic jiného nezaslouží!"
Došli jsme před jeho dům. Moje ruka mě z jeho sevření hodně bolela. Dotáhl mě do koupelny a vyndal pilulku.
„Co to je?"
„Jungkookie seznamte se tohle je můj dobrý kamarád v pilulce. LSD."
„Cože?! Kde si to sebral?!"
„V klidu mám své zdroje." Zasmál se a na sílu mi vrazil pilulku do úst. Leknutím jsem ji spolkl a chvíli se dusil. „Asi se ptáš, co teď? Mno ta pilulka začne působit až za půl hodiny, takže se mezitím můžeme jít dívat na televizi co ty na to?"
Bylo mi zle.
Jak z Jimina, tak i z té věci co mi narval do úst.
Cítím se jako že tohle je můj poslední den života.
„Kde máš svého Taehyungieho když ho potřebuješ co? Je mu jedno že tě znásilní! Haha! Začíná mi tě být líto Jungkooku. Jsi tak naivní a slabý."
