[ZRUŠENO]
,,Už to nezvládnu." Seděl jsem na kožené pohovce a sledoval ho svým zarudlým okem. ,,Já vím, od toho jsem tady. Nedovolím aby ti někdo znovu ublížil." Něco si zapsal do svého zápisníku. Po chvilce se zvedl ze židle a přistoupil ke mně blíž...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
15.
Stál jsem před Taehyungovou kanceláří a bál se otevřít dveře. Bál jsem se toho, že když otevřu dveře a posadím se naše sezení bude úplně jiné. Bál jsem se kvůli Jiminovi. Co když se Taehyung změnil a zamiloval se do Jimina? Moc by mě bolelo, kdyby se ti dva dali dohromady, ale nemůžu jim bránit. Chápu to.
Taehyung je neodolatelný, pohledný, chytrý. Má příjemný hlas, smyls pro humor a zajímá se o druhé. Rozhodně by se nezamiloval do takové trosky jako jsem já. Jimin je pohledný i když nosí pásku přes oko. Je vtipný a nemyslí na depresivní věci tak jako já. Málo věcí ho rozbrečí. Není tak citlivý jako já, a proto by bylo lepší, kdyby Taehyung byl s Jiminem.
Chtěl jsem zaklepat na dveře, ale překazilo mi to prudké otevření dveří. Ze dveří vyšel ubrečený Jimin. Co ten tu dělá? „Jimine?" Pokusil jsem se ho nějak oslovit. „Nech mě na pokoji! To kvůli tobě mě odmítl!" Rozkřikl se a utíkal ven z budovy. Já jsem pomalu vešel do místnosti. Taehyung stál před oknem a díval se ven.
Byl neodolatelný ale zároveň jsem cítil že je nešťastný. Nevšiml si mě, a proto jsem slyšel jeho tlumený vzlyk. Rvalo mi srdce takhle ho vidět, a proto jsem za ním přišel a obejmul ho kolem pasu.
„Neplakej." Zašeptal jsem a víc se na něj natiskl. Taehyung sebou lehce trhl a otočil se. Viděl jsem jeho zlomený výraz. Tak moc mě to mrzelo. Trhalo mi srdce vidět, jak mu stéká slza po tváři. „Jungkookie." Vydechl zlomeně. „Jsem špatný psycholog, co ubližuje svým pacientům." Řekl sklesle.
Znovu jsem ho obejmul. Taehyung položil svoji hlavu na mé rameno a začal potichu plakat. „Tae. Nejsi špatný psycholog. Jsi první člověk, co se mi snaží pomoct. Jen díky tobě se cítím mnohem líp než předtím. Posloucháš mě a snažíš se mi pomoct. Sice nejsi psycholog ale stážista, vím že až budeš psycholog, tak budeš ten nejlepší." Začal jsem ho hladit po vlasech.
Tuhle chvíli jsem si opravdu užíval. Taehyung byl v mém náručí! Ještě teď to nedokážu zpracovat. „Děkuju Kookie." Řekl po chvilce ticha Taehyung a podíval se mi do očí.
„Jsem špatný psycholog už jen tím že se nechovám profesionálně." Zasmál se. „Jenže když jde o tebe tak mi to nevadí." Znovu mě objal. Jenže teď to bylo jiné. Nebylo to smutné objetí. Cítil jsem, že kdyby nás někdo viděl myslel by si, že jsme pár. Užíval jsem si ten pocit. Miluji ho, a nikdy se ho nevzdám.
***
Helou mí Taekookerští soudruzi!
Po dlouhé době jsem zase vydalal kapitolu! Moc se omlouvám za mou neaktivitu ale neměla jsem žádné nápady.
Jinak vám chci moc poděkovat za 220 přečtení a 43 hlasů! Jste ůžasní!
