Můj svět-Taekook/Vkook

29

29.

Sedl si obkročmo na mé břicho a hůlky nasměroval k mému oku. „Teď to trošičku štípne miláčku." Zasmál se a hůlky a přiložil je k mému očnímu důlku. Začal na ně tlačit a tím mi oko vydloubl. Bolelo to. Ale ne moc takže jsem to neřešil.

Poté vzal do ruky nějakou dezinfekci a polovinu mi vylil do očního důlku. Teď to bolelo opravdu hodně. Křičel jsem bolestí. Mé oči začali reagovat tak že jsem se rozbrečel. Jenže to celou situaci ještě víc zhoršilo.

Moje pravé oko teda jen důlek začal ještě více bolet štípat a pálit. „Nebreč Jungkookie. Přivedu tě na jiné myšlenky." Zasmál se a sundal mi kalhoty. Ted jsem nechtěl řešit sex. Chtěl jsem, aby něco udělal s mou bolestí.

Také si sundal kalhoty a bez jakéhokoliv oznámení nebo přípravy do mě vnikl. Bolelo to. A to hodně. Křičel jsem ať přestane, ale on mě neposlouchal. Stále ro mě jen přirážel a vzdychal. Říkal, jak jsem jeho malá kurva. Jak si nic jiného nezasloužím. Jak mě nenávidí. Jeho slova mě bolela víc než to, co mi udělal.

*

Probudil jsem se u Taehyunga v pokoji. Ležel vedle mě a spokojeně oddechoval. Bylo mi z něho zle. Chtěl jsem se zvednout jenže bolest mého pozadí mi to nedovolila. „Dobré ráno Jungkookie." Zavrněl mi do ucha a poté ho jemně skousl.

„N-nech mě na pokoji."

„Ale nehraj si na chudinku." Smál se. Smál se tak moc že jsem cítil, jak mi teče krev z uší. Všechno mě bolelo. Jenže najednou jsem se začal rozpadat. Viděl jsem, jak se mé ruce bolestně rozpadají a potom mi znovu srůstají.Najednou jsem před sebou viděl mou matku.

„Mami?"

„Ty mě tak ještě oslovuješ? Zapomněl jsi na mě! Radši si se smířil s tím, že jsem nezvěstná!" „

Ne! To není pravda! Já tě mám rád mami!"

Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ona mě neposlouchala. Jen mi dala facku a zmizela. Poté jsem byl v nějaké místnosti. Byla v ní tma a já jen slyšel hlasy.

Hlasy, kterém neznám. Všichni křičeli jeden přes druhého. Jenže proč?

„TAK DOST!"

Křičel jsem a prosil, aby přestali mluvit, protože mě to dohánělo k šílenství. Tak moc mě to deptalo že jsem si začal vytrhávat vlasy z hlavy. To byla jediná možnost, jak se uklidnit. Viděl jsem, jak z mého pravého oka mi teče krev. Jak mám na rukou krev smíchanou s mými vlasy.

*

„Hej vzbuď se!" Zakřičel mě velice známý hlas a začal se mnou lomcovat. „Sakra probuď se!" Otevřel jsem oči a doufal že vše co se stalo byl pouhý nepříjemný sen. „Na to oko jsem ti dal mojí nejoblíbenější pásku." Usmál se a podal mi prášek na hlavu.

„Včera jsem ti dal hodně silnou pilulku, takže tohle zapij. Kdyby ses ptal, co se včera stalo tak jsi přišel o své krásné očičko a panictví."

„Já vím Jimine. Asi působím klidně jenže to je jen tím, že jsem unavený."

„Klid Jungkookie. Jen jsem si včera užil, jak jsi mi říkal Taehyungu a slastně vzdychal jako malá děvka." Zasmál se a odešel pryč z ložnice.

Na jednu stranu jsem byl rád že všechnu tu bolest mi způsobil Jimin, ale na druhou stranu jsem měl strach. Strach z něho. Bylo mi zle a bolela mě hlava. Prášek jsem zapil a znovu se pokusil usnout. Správně bych měl odtud co nejdřív odejít jenže já nemám kam. A navíc nemám sílu kamkoliv jít.

„Nikomu nechybíš a nikdo tě nepotřebuje. Jaký je to pocit Jungkookie?"

„Jimine?!"

***

Helou mí Taekookerští soudruzi!

Hehe bylo jasné že Taehyung se tam nemohl tak rychle objevit. Mno ale to že mu Taehyung nic neudělal neznamená, že Jungkook bude v pořádku. Máme před sebou ještě hodně bolesti:)

Budu se věnovat jen tomuhle příběhu, jelikož už bych ho chtěla dokončit a přesunout se na knihu: Jsem tvůj král. Takže pokud se těšíte na mé jiné příběhy tak se omlouvám, ale budu se zatím věnovat jen tomuhle. (Uvidím, jak dlouho mi to vydrží...)

Nezapomeňte myslet pozitivně!

Iℓơvє ♡Чơυ