The Truth Untold

[▪︎46▪︎]

Část Šest a Čtyřicátá
18. 2. 9.
18.00
8°C

   ,,Připravil jsi mě o všechno a stejně máš tu drzost se mi dívat zpříma do očí." Jimin nechápal o čem mluvil. Toho člověka neznal. Nikdy ho neviděl. Děsilo ho, že on vypadal, že o něm toho tolik ví. Možná, že věděl víc jak sám Jimin o sobě samém (nebo alespoň se tak tvářil).

   ,,Hobi?" Strážný se otočil zpět k vězni. ,,Chci, aby ses díval. Chci, abys viděl," otočil se zpět k Jiminovi, který by byl nejradši kdekoli jinde, jen ne tam. ,,jak ho zabiju." Úsměv, který se mu rozlil na tváři Jimina děsil. Jako by ho ten jediný úsměv dokázal přesvědčit o skutečnosti, že tento večer umře. Že umře rukou tohoto muže.

   Stalo se to tak rychle. Ruka strážného vystřelila k Jiminovu krku a on se okamžitě začal dusit. Sevření bylo tak silné. Když už viděl mžitky, uslyšel Hoseokův hlas. Nekřičel však jeho jméno, nýbrž jméno strážného, v jehož rukách byl osud mladého vězně - doslova.

[▪︎46▪︎]

Překvapuje mě kolik lidí je v 2.35 ráno vzhůru :)