The Truth Untold

[▪08▪]

Část Osmá
18. 1. 31.
7:35
4°C

Ruce se mu stále chvěly, i když do sebe byly navzájem zakleslé a spočívaly ve společném objetí. Nadále v něm proudil adrenalin.

Všichni vězni, dokonce i strážní, viděli co se stalo, co mu včera provedli a dnes, jak ho vyprovokovali. Nemohli od něj přeci očekávat, že se nebude bránit. I přesto měl pocit, že udělal něco špatně. Hyorae si o to koledoval a Park Jimin byl v plném právu ho uhodit, jenže pocit viny ho zkrátka neopouštěl. Žaludek se mu nervozitou svíral, nevěděl co bude zítra, ale byl si jistý, že nevyvázne bez následků. Pro dnešek byl v bezpečí. Dnes už mu nikdo neublíží. Hyorae. Ani strážní, kteří na něj vzali obušky, když Hyoraeho napadl. Bylo zvláštní, že když ho znásilňoval, tak mu na pomoc nikdo nepřišel, ale po jedné ráně, ani ne moc silné, dané v sebeobraně, se mu každý vrhl pomoct.

Nejen, že si připadal nezvykle křehký, částečně za to mohli modřiny, které se postupně začaly vybarvovat na jeho světlé pokožce, a částečně i nedostatek jídla. Chtěl domů. Jenže tím by si nijak nepolepšil. Dokud neočistí své jméno, a on neměl ponětí jak, domů se vrátit nemůže.

[▪08▪]