The Truth Untold

[▪07▪]

Část Sedmá
18. 1. 31.
7:30
4°C

   Hned po snídani si ho našlo oněch pět mužů, včetně Hyoraeho. Vypadali pobaveně, když si ho prohlíželi. Byli hrdí na to co mu udělali. Byli hrdí, že mu ublížili a nechalo to na něm jisté následky. Park Jimin jim nechtěl udělat takovou radost, když jim prokazoval takovou zbabělost a jistou úctu. Oni si žádnou úctu nezasloužili a on okamžitě změnil svůj výraz na pohrdavý.

   ,,Užil sis? Chceš dát druhý kolo?" Nebyla to přímo otázka. Spíš oznámení. Jenže Park Jimin se od něj nehodlal znásilnit podruhé. Když mu nepomůžou strážní, věděl, že mu nepomůže nidko. Neměl na koho spoléhat, jen sám na sebe.

   ,,Ne." Řekl rázně. Nevěděl co jiného by měl říct, nejradši by mlčel, jenže teď se v něm probudilo jakési jiné já. To zuřivější, silnější, s větším pudem sebezáchovy.

   ,,Měla snad ta holka na výběr?" Vykřikl na něj a Park Jimin si nyní byl jistý, že je pozoruje každičký vězeň na nádvoří, i když se snažili nezírat.

   ,,Nikdy jsem jí neublížil! Vždyť já ji ani neznal!" Hyorae se na něj přímo vražedně podíval a začal se k němu přibližovat, čímž překročil bezpečnou vzdálenost, která Park Jiminovi dodávala alespoň trochu sebevědomí. Jenže tentokrát se nenechal zahnat do kouta, neustoupil ani o krok. Zatnul pěsti a poprvé, poprvé v životě někoho uhodil do obličeje.

[▪07▪]