The Truth Untold

[▪23▪]

Část Tři a Dvacátá
18. 2. 7.
7:00
5°C

   Bylo brzy ráno, když ho propustili a rovnou dopravili na společnou snídani s ostatními vězni. Park Jimin na sucho polkl. Snažil se najít odvahu, ale ta pro něj byla nedostatkovým zbožím. S roztřesenýma nohama se postavil do fronty. Jelikož byl poslední zbyli na něj, doslova, jen zbytky. Jestli si myslel, že hnusnější jídlo než ona šedá kaše se připravit nedá, spletl se. Na dně hrnce byla kaše připálená, takže chutnala jako spálenina, jako kdyby jedl rozdrolené uhlí. V hlavě se modlil, aby to uhlí nebylo. I když i to by nyní pozřel s větší chutí než pochybně vypadající zbytky zašedlé kaše.

   Opět seděl u stolu s neznámými lidmi, se kterými seděl i první den v tomto pekle. Jedna věc však byla jinak.

   Všichni ho pozorovali. A překvapující bylo, že to nebyli jen nenávistné pohledy, kterých se mu dostávalo od Hyoraeho a jeho mužů.
   Že by spatřil i špetku respektu? Pobavení? Lítosti? Nebo dokonce i soucitu?

[▪23▪]