Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola jednašedesátá

Do svítání nezbývalo mnoho, když Voldemort přerušil bitvu a odvolal všechny Smrtijedy. Ti se shromáždili v Zapovězeném lese a tiše vyčkávali, dokud neuplyne nová lhůta, kterou Pán zla Potterovi dal.

Idina tam ovšem v podstatě nebyla. Seděla s překříženýma nohama a opírala se o kámen, aby seděla rovně, oči zavřené.

Duchem byla ve škole a snažila se zjistit, jak na tom nepřátelé jsou. Prošla nádvořím, které se utápělo v zlovolném tichu a na kterém se povalovalo nesčetné množství kamene, a vešla do hradu. Z Velké síně, jejíž dveře byly otevřené dokořán, se k ní nesly hlasy.

Rozešla se tam a zůstala stát na prahu místnosti. Vůbec ji nepoznávala, jak někdo odsunul všechny stoly stranou, aby utvořili co největší prostor. Uprostřed síně vedle sebe leželi ti, kteří padli. Jen kousek od kraje měla možnost vidět Lupina a Tonksovou, kteří se podíleli na jejím únosu.

Potěšilo ji to, i když se jim chtěla pomstít sama.

A vedle nich, v těsném hloučku u jednoho těla, plakali Weasleyovi. Čekala, že mezi nimi uvidí i Pottera, ale byl tam jen Ron s Hermionou, která objímala Ginny.

„Musíme přesunout mrtvé do vedlejší místnosti," upoutala veškerou pozornost profesorka McGonagallová. „Moc času nám už nezbývá, ta hodina se blíží ke svému konci."

Všichni ustoupili od mrtvých těl a sledovali, jak se zvedají do vzduchu jeden po druhém do vzduchu a plují ven z Velké síně do místnosti, kam každoročně vodili prváky ještě předtím, než byli zařazeni do koleje.

Idina mnoho tváří poznávala. Kromě Lupina a Tonksové tam bylo jedno z dvojčat Weasleyových, Levandule Brownová, ten kluk Creevy, který pořád chodil za Potterem jako malé štěně, profesorka, jejíž jméno sice neznala, ale potkávala ji na chodbách...

Kignsley se zrovna chystal jim oznámit další plány, ale byla z astrálního cestování vytržena. Vrátila se do svého těla s hlubokým nádechem a škubnutím. Chtěla se zeptat, proč ji zavolal zpět, když ten důvod uviděla sama.

Harry Potter stál na kraji hnízda, bez hůlky a sám. Pohotově se postavila a zaujala své místo vedle otce. Smrtijedi nadšeně povykovali, někteří se i hlasitě smáli.

Rty se jí roztáhly do úsměvu, zatímco sledovala, jak Potter čeká na smrt. Voldemort pozvedl hůlku a namířil ji na chlapcovu hruď.

„Avada kedavra."

Zelený paprsek ozářil mýtinu a narazil do Potterova hrudníku. Ve stejnou chvíli, kdy se Potterovi podlomila kolena a on spadl na zem, se k zemi odporoučel i její otec. Úsměv jí okamžitě zmizel z tváře.

„Otče," zašeptala a klekla si k němu, ale on nereagoval. Několik Smrtijedů opustilo své místo a přispěchali k nim, ale ona je mávnutím ruky odehnala z jejich těsné blízkosti.

Netušila, co se stalo. Nechápala to, proč by se po zabití Pottera měl její otec zhroutit. Kletba se přece neodrazila jako posledně, nebyl k tomu tedy důvod.

Uběhlo několik dlouhých vteřin, když Voldemort otevřel oči a konečně se pohnul. Idina mu okamžitě začala pomáhat a upustila od odstrkování Belly, která se nedala odradit.

„Tak už dost!"

Idina sebou mírně škubla, ale ne tolik, jako všichni ostatní. Kromě Bellatrix se všichni Smrtijedi urychleně vrátili na své místo, zatímco se Pán zla postavil na nohy. Bella zůstala klečet u jeho nohou.

„Ten kluk...je mrtvý?"

Všechny pohledy se okamžitě přesunuly na bezvládné tělo. Zatímco Voldemort se probral, Potter byl zřejmě opravdu mrtvý.

„Ty tam!" houkl Pán zla a namířil hůlku na Narcisu Malfoyovou, která polekaně vyjekla, když se kouzlo vyslané z hůlky roztříštilo o strom za ní. „Prohlédni ho. Pověz mi, jestli je mrtvý."

Narcisa vystoupila ze svého místa, prošla kolem ohně a dřepla si k Potterovu tělu. Idina se zatajeným dechem pozorovala, jak u něj několik vteřin čekala, než se postavila a otočila se ke všem přítomným.

„Je mrtvý!"

Napětí okamžitě zmizelo a nahradila jej radost. Smrtijedi začali hlasitě jásat a nadšeně vystřelovali do vzduchu červené a stříbrné jiskry naznačující vítězství.

„Vidíte?" zaječel Voldemort se rty roztáhlými do úsměvu. „Harry Potter je mrtvý, zemřel mou rukou, a žádný další živoucí člověk už mě nemůže ohrozit! Dívejte se! Crucio!"

Idina se hlasitě rozesmála, když se Potterovo tělo vzneslo několikrát do vzduchu a dopadlo zpět na zem. Ostatní se k ní přidali až ve chvíli, kdy Voldemort kouzlo zrušil.

Poté se vydali k hradu.

„Ztratili zhruba polovinu bojovníků," oznámila otci hadím jazykem, zatímco se prodírali podrostem lesa k jeho kraji. „Sotva mají šanci na vítězství."

Voldemort se zeširoka usmál a odstranil z Naginiho klec. Had potěšeně zasyčel a omotal se mu kolem krku, zatímco pokračovali dál.

Jen na chvíli se zastavili na kraji lesa, aby Voldemort všem na hradě oznámil, že je Potter mrtvý. Následně se zase dali do pohybu přes školní pozemky na nádvoří.