Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola devětapadesátá

To, že se válka blíží ke svému konci, tušila už od chvíle, kdy její otec získal bezovou hůlku. I bez Grindelwalda se jim nakonec podařilo zjistit její polohu. Byla u toho, když Voldemort otevřel Brumbálovu hrobku a hůlku mu vyrval z mrtvých prstů, aby se stal jejím pánem.

Pochybovala, že by se Potterovi a jeho přátelům dařilo skrývat víc než rok, obzvláště když to byli nejhledanější lidé na ostrovech.

Jenže od jejich útěku uběhlo několik týdnů a nic se v podstatě nedělo. O Potterovi nikdo neměl žádné zprávy, podobně jako o zbývajících členech Fénixova řádu, kterým se dařilo skrývat.

Toho prvního květnového dne se ovšem všechno změnilo. Idina zrovna seděla v zahradě, na nejbližší lavičce od domu, když uslyšela otcův rozzuřený hlas. Zamračeně se zvedla, prošla kolem zpívající fontány a vešla do místnosti.

Voldemort zrovna ztratil trpělivost a pozabíjel všechny, kdo se v místnosti nacházeli. Stačila ještě zahlédnout cíp Luciusova pláště, kterému se i s Bellatrix podařilo uniknout smrtící kletbě, ale ostatní to štěstí neměli.

„Otče?" promluvila a pro jistotu ustoupila do strany, kdyby se i po ní ohnal zeleným paprskem. To se nestalo, Voldemort se na ni pouze prudce otočil.

„Ví to," procedil skrz zuby a začal přecházet po místnosti. „Potter ví o viteálech."

„Ale-"

„Vloupal se do trezoru Lestrangerových a ukradl pohárek," nenechal ji domluvit. „Jednoznačně jde po viteálech, navíc má Nebelvírův meč."

Idině došlo, že mají problém. Kdyby měli jen jeden viteál, ale pokud mají meč, mohou ho i zničit. A pokud ví o viteálech, nejspíš budou vědět o všech, tedy i o ní.

„Co budeme dělat?" zeptala se a po dlouhé době ucítila závan strachu.

„Půjdu na místa, kde jsem viteály schoval," odpověděl Voldemort, „a ty půjdeš se mnou. I Nagini. Od teď vás nespustím z očí."

Idina přikývla a následovala ho zase na zahradu. Přijala jeho nabízenou ruku a zhluboka se nadechla ve chvíli, kdy je přemístil. Čekala neznámé místo, Voldemort je ovšem přenesl do Bradavic. Jen v rychlosti Snapeovi a Carrowovým řekl, aby byli připraveni na možný vpád Pottera do Bradavic a především do havaraspárské věže, než se znovu přemístili.

Tentokrát Idina místo opravdu neznala. Objevili se nedaleko vesničky a jen pár metrů od staré chatrče, podle všeho hodně dlouho neobývané.

Vešla do domu, pokud se tomu tak dalo ještě říkat, a nakrčila znechuceně nos. Neuměla si představit, že by tu někdo mohl žít.

„Proč jsi viteál schoval tady?" zajímala se zvědavě.

„Vyrůstala tu moje matka," odpověděl bez špetky emocí. „Patřila k rodině Gauntů, která kdysi byla velmi bohatou a uznávanou rodinou. Během staletí rozprášili všechny peníze a majetky, až jim nakonec zbyla jen tahle chatrč.

Ten prsten je dědictví, které se u Gauntů dědilo z generace na generaci. Získal jsem ho od matčina bratra Morfina, když jsem se tu byl poprvé podívat. Navíc nikdo neví, že jsem s tou rodinou byl nějak spřízněn, a tak by nikoho nenapadlo jej tady hledat."

Voldemort udělal několik kroků a poté si dřepl. Vzal jedno uvolněné prkno mezi prsty a zvedl jej. Idina ihned poznala, že je něco špatně.

„To není možné," procedil Pán zla skrz zuby a postavil se. Na několik vteřin se zadíval z vyskleného okna a snažil se potlačit vztek, zatímco Idina se pokoušela uklidnit své srdce, které se rozbušilo jako splašené.

Pokud našli i tenhle viteál, jaká je pravděpodobnost, že nenašli i ty další? Věděla, že nejspíš malá.

„Ještě zbývá jeskyně a škola," promluvil Voldemort. „Jdeme."

Znovu jej následovala ven a společně s ním i Nagini se přemístila. Objevili se přímo v jeskyni, aniž by na ně dopadla jediná kapka slané vody. K uším jim doléhaly vzdálené zvuky burácení moře.

„Zkusíš se tam dostat?" zeptal se jí otec a otočil se na ni. Idina přikývla a přešla ke stěně. Cítila stopy kouzel, ale netušila, jestli těch, které tu zanechal její otec, nebo někdo, kdo se tam pokusil dostat před nimi.

Natáhla ruku a nechala ji jen pár centimetrů od kamene. Ve stěně se objevil obrys oblouku, který ovšem zmizel stejně rychle, jako se objevil.

„Vážně jsi tuto stěnu zabezpečil pouze krevním kouzlem?" otázala se ho nevěřícně a silně přejela prstem po ostrém kameni. Na špičce se jí objevila krůpěje krve, kterou rozmázla v místě, kde se předtím objevil oblouk.

Jen pár vteřin poté se oblouk objevil znovu a ohraničený kámen zmizel. Objevila se před nimi obrovská jeskyně, které vévodilo černé jezero. Idina ani nedohlédla na jeho konec.

„Budu hádat," řekla s pohledem upřeným na hladinu jezera, které jí připomínalo zrcadlo. Žádné vlny, jako kdyby zamrzlo. „V tom jezeře je něco, co se nám pokusí zabránit se k tomu viteálu dostat."

Voldemort se ušklíbl. „Pouze pokud to vyprovokujeme."

Šla za otcem kolem jezera, dokud se nezastavil. V podstatě odnikud vzal lano a přitáhl ke břehu malou loďku. Nasedli do ní a přepluli na malý ostrůvek uprostřed jezera, kde se nacházela velká kamenná místa plná smaragdové tekutiny.

Voldemort mávl hůlkou a pronesl několik slov, po nichž lektvar změnil barvu na čirou.

Znovu se jí zmocnila vlna strachu, když pod lektvarem nezahlédla žádný předmět. Takže nejspíš našli všechny viteály, kromě ní, Nagini a toho v Bradavicích.

„Musíme do Bradavic."