Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola třináctá

Když se ráno probudila, slunce teprve stoupalo vzhůru. Ostatní holky ještě spaly a nebylo se čemu divit. Jednak na ně bylo příliš brzo a navíc byla sobota.

Kvůli podivnému snu nemohla ovšem usnout a raději vstala. Zatímco prováděla ranní hygienu, přemýšlela nad tím snem. Šla v něm do vstupní síně a přede všemi, ačkoliv ještě nebyl plnoletá, do Ohnivého poháru vhodila své jméno a kolej. Nikdo nechápal, jak to dokázala, ale vzhlíželi k ní. A potom, na hostině, ji pohár vybral jako šampionku. Nikomu to nevadilo, tleskali jí a povzbuzovali...

Zavrtěla hlavou. Byl to jen sen, který nic neznamená. Nikdy nedostane příležitost se přihlásit, pouze tomu všemu bude přihlížet.

Smířená s tím vešla zase do pokoje. Nic se nezměnilo, holky stále spaly. Převlékla se do pohodlného oblečení a opustila pokoj. V kozačce měla schovanou hůlku, jinak si nic nenesla.

Ve společenské místnosti se střetla s Cassiusem Warringtonem. Byl to šesťák, tudíž jen o dva roky starší. Nebo si to alespoň myslela, dokud si nevšimla lístečku v jeho ruce.

„Chceš se přihlásit?" zeptala se ho zvědavě. „Netušila jsem, že už jsi plnoletý.

„Jo, necelý měsíc," přitakal a shlédl na pergamen v prstech.

„Tak to by sis měl pohnout, jinak na tebe budou všichni zírat, jak půjdou na snídani," poradila mu a vydala se ze společenské místnosti ven. Cassius ji doběhl a šel po jejím boku. Poznala, že je mírně nervózní, ačkoliv se to snažil nedávat najevo.

Došli do vstupní síně, kde stál Ohnivý pohár na stoličce. Ve vzdálenosti zhruba deseti stop od něj byl nakreslený zlatavý kruh, nepochybně věková hranice.

Oba dva se zastavili kousek od ní a mlčky stáli zhruba minutu. Cassius se potom zhluboka nadechl a několika kroky se ocitl u Ohnivého poháru. Natáhl ruku a vhodil dovnitř kousek pergamenu se svým jménem a kolejí. Modré plameny zazářily rudě a zase se vrátily do původní barvy.

Idina se na něj povzbudivě usmála a vešla do Velké síně. Ta už byla slavnostně vyzdobena na předvečer Všech svatých. Milovala jakékoliv speciální výzdoby na hradě, nejvíc ale milovala vánoční.

Posadila se ke stolu. Nebylo překvapením, že u něj seděla sama. Ostatní stoly měly alespoň tři studenty, ale pořád byla síň svým způsobem prázdná. Jen u profesorského stolu seděl Brumbál a zřejmě se zájmem sledoval, kdo se odváží přihlásit.

Hádala, že Cassius šel zpátky na kolej, protože se k ní nepřipojil. Konečně si domazala topinku marmeládou a chtěla se do ní zakousnout, když dovnitř vešla delegace z Kruvalu. Pocítila nervozitu, protože zamířili zase ke zmijozelskému stolu. Hádala, že je to tak schválně, vzhledem k tomu, jak to chodilo podle všeho v Kruvalu.

Jeden po druhém se posadili hned vedle ní, jako by to měli nařízené. Střelila pohledem k profesorskému stolu, kam se právě usazoval Karkarov a ihned s Brumbálem zapředl rozhovor.

„Ty jsi Idina, že?" otázala se jí jedna ze dvou dívek, které z Kruvalu přijely. Bezděčně ji napadlo, že moc dívek do té školy asi nechodí. Nebo tam prostě nejsou tak dobré, aby je vzali sebou.

Překvapeně přikývla. „Ano, ale překvapuje mě, že mé jméno znáš."

„Zaslechla jsem ho včera u večeře," odpověděla dívka a natáhla k ní ruku. „Jsem Nina Yurlovová, jedna ze dvou dívek, které mají to štěstí, že byly vybrány, aby se mohly přihlásit."

Idina si s ní potřásla rukou. Byla zaskočená, to nemohla popřít, ale celkem příjemně.

„Taky bych tu možnost chtěla mít," přiznala a napila se teplé kávy, která stála v hrnku před ní. „Bohužel, poprvé za celou dobu, co se turnaj pořádá, musí být i věková hranice."

„Přihlásila by, kdýbys móhla?" otázal se jí jeden z chlapců zvědavě a všechny pohledy se na ni přesunuly.

„Byla jsem tak rozhodnutá, až do začátku školního roku," přitakala suše a pokračovala v jedení topinky. „Věřím, že i u vás museli být studenti zklamaní, když se o věkové hranici dozvěděli."

„Většina," přitakala Nina a zakousla se do vlastní topinky. „A proč ses chtěla přihlásit?"

„Proč?" zamračila se Idina.

„Každý má nějaký důvod," vysvětlil další z chlapců. „Většina chcé slávu a pozvédnout svóji škólu."

„To je sice hezké, ale zatím o slávu příliš nestojím," ušklíbla se Idina. „Spíš mě lákaly peníze, které bych využila určitě lépe."

Kruvalští se po sobě překvapeně podívali, ale nevyjadřovali se. Neušlo jí, jak se druhá dívka z výběru znechuceně zašklebila.

„Rozhodně ale nejsi jediná," ujistila ji Nina. „Tisíc galeonů není žádná malá částka."

„Ty peníze by mi vydržely až do dokončení školy, potom bych si s nimi mohla založit lepší život," odvětila stroze a dopila kávu. Chuť na jídlo ji přešla, stejně jako hlad. „Ne každý je chce kvůli chamtivosti."

Bylo jí jedno, jestli je o dobré tři nebo čtyři roky mladší, přesto na druhou dívku hodila opovržlivý pohled. Nesnášela, když někdo odsuzoval názory nebo rozhodnutí ostatních, zvláště když o nich nic nevěděl.

Vstala a rázným krokem prošla kolem stolů. Cítila na sobě jejich pohled, které ji ztratily z dohledu, jakmile vešla do vstupní síně. Obešla zvědavé studenty, kteří postávali u Ohnivého poháru, a protáhla se ven na vzduch.