Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola čtyřiatřicátá

Červenec se přehoupl na srpen a teplota venku ještě víc stoupla. Jenže Idina to téměř nevnímala. Čas trávila v chladném sklepení, že jí poté letní slunce připadalo akorát.

Jak jí Voldemort řekl, kletbu Imperius netrénovala jako ostatní kletby černé magie. Přesto ke kletbě Cruciatus přešla až po týdnu. Věděla, že musí opravdu chtít, aby někomu ublížila, jinak kletba fungovat nebude.

Pokaždé, když měla nějakého mudlu mučit, si představila všechny ty v sirotčinci děti, které jí nadávaly, posmívaly se a rády dělaly naschvály. Cítila v sobě zlost a nenávist, kterou k nim cítila, hlavně ke Clair.

Potom to šlo lehce. Neviděla před sebou nevinného mudlu, ale některé z krutých dětí ze sirotčince. Jednou si dokonce představila i Brumbála, protože jí tak dlouho tajil pravdu.

Jenže potěšení z toho, že se mstí za všechny ty posměšky, ji opustilo ve chvíli, kdy se za ní zavřely dveře pokoje. Potom nastoupil pocit viny, který nedokázala ničím zahnat. Psala dopisy své matce, která byla opravdu mrtvá, snažila si vyčistit mysl. Nic nepomáhalo.

A když potom použila i smrtící kletbu, nastoupily noční můry. Viděla před sebou nejen své oběti, které první musela mučit různými kletbami, ale i Cedrika tak, jak ho viděla na hřbitově.

Dimitrimu se nezmínila ani slůvkem, když jí napsal, že má zkoušky OVCE zdárně za sebou. Jeho matka ale byla stále nemocná, takže musel dál zůstávat v Bělorusku. Oddechla si, protože to znamenalo, že nedorazí. Minimálně ne do konce prázdnin.

----------------------

Poslední den první poloviny srpna se chýlil ke konci. Za okny už padal soumrak, když se v jídelně začínali objevovat první Smrtijedi. Idina už seděla po pravici svého otce a vyčkávala. Věděla, proč tu všichni jsou.

Každý ze Smrtijedů se poslušně poklonil, než se posadil na své místo. Alecta Carrowová, která přicházela vždy ve společnosti svého bratra Amycuse, se na chvíli podívala na Idinu, než poslušně sklopila pohled do svého klína.

Trvalo jen pár minut, než tu byli všichni. Idina se zdárně vyhýbala Dracovu pohledu, který byl stejně bledý jako vždy, když se ocitl v přítomnosti Pána zla. Viděla na něm, že má strach.

Voldemort povstal. „Svolal jsem vás, protože mám důležité oznámení. Všichni moc dobře víte, že Znamení zla získávají jen ti, kdo si to zaslouží. Jde o Smrtijedy, kteří prokázali své schopnosti být dobrými služebníky.

Je mi ctí vám oznámit, že má dcera se k nám dnes večer přidá."

Mezi Smrtijedy to ohromeně zašumělo. Tušili, že to přijde, ale ne tak brzy. Přece jen byla pořád dítě. Idině se v obličeji nepohnul jediný sval. Jako jediná to opravdu čekala. Narcisa pod stolem pevně stiskla synovu ruku, když vytřeštil oči.

„Sám jsem se zhostil její výuky a není pochyb, že má dcera je plně připravená obdržet Znamení zla," dodal Pán zla a Idina se postavila.

„Jsi velice laskav, otče," řekla pevným hlasem a uctivě se mu poklonila. „Jsem ráda, že jsem nezklamala."

Draco na ni zíral překvapenýma očima. Opětoval matce stisk, srdce mu tlouklo až v krku. Nechtěl věřit tomu, že to myslí vážně. Problém byl v tom, že jen málokdy poznal, jestli se přetvařuje.

Voldemort se potěšeně usmál. „Zasvěcení proběhne přesně hodinu po ukončení večeře."

Idina se posadila společně se svým otcem. Smrtijedi pouze přikývli a potom přesměrovali svoji pozornost na jídlo, které skřítci začali nosit.

--------------------

Přijímací hala byla zahalená ve tmě, jediné světlo pocházelo ze svící na stěnách a z krbu. Smrtijedi stáli ve dvou řadách a tvořili širokou uličku ke krbu, u kterého stálo jediné křeslo a malý stolek. Všichni na sobě měli identický černý plášť a stříbrné masky zakrývající jejich obličej. Každý byla trochu jiná, výjimečná.

Když kolem nich Idina procházela, mírně se jí jeden po druhém poklonili. Měla na sobě stejný černý plášť, jehož kápě jí do obličeje házela stín. Jediné, co jí chybělo, byla stříbrná maska.

Zastavila se před křeslem, v němž seděl Pán zla. Probodával ji rudýma očima, ve kterých zahlédla pýchu, než poklekla a sklonila hlavu k zemi.

„Proč jsi zde?" otázal se jí Voldemort a za jeho zády tiše zapraskal oheň.

„Chci se přidat do tvého kruhu věrných služebníků," odpověděla Idina bez váhání.

„Opravdu věříš, že jsi toho hodna?"

„Ano, věřím," zněla její odpověď.

Pán zla povstal. „Sundej si kápi a povstaň, dcero."

Idina si ladným pohybem sundala z hlavy kápi a přijala jeho nabízenou ruku. Odhodlaně se mu dívala do očí.

„Přísaháš, že navždy budeš oddaná mně i mému poslání?"

„Přísahám," řekla pevným hlasem.

„Přísaháš, že nikdy neprozradíš tajné informace komukoliv mimo vnitřní kruh Smrtijedů?"

Idina vydechla přebytečná vzduch z plic. „Tak přísahám."

„Přísaháš, že nedovolíš, aby ti cokoliv stálo v cestě za splněním tvých úkolů?"

„Přísahám."

„A přísaháš, že splníš vše, oč tě požádám?"

„Tak přísahám."

„Podej mi tvou levou ruku," vyzval ji Voldemort. Idina zvedla levou ruku a otočila ji předloktím vzhůru. Sledovala, jak ji otec odhrnuje rukáv pláště a bledými prsty ji pevně uchopuje za zápěstí. Potom pozvedl svoji hůlku a přiložil ji na holou kůži.

Idina potlačila bolestné zasyčení, když pronesl zaklínadlo a na předloktí se jí začalo vybarvovat černé Znamení zla. To samé, které viděla na obloze při mistrovství nebo na ruce Severuse Snapea.

Voldemort ji pustil a ona uctivě poklekla.

„Děkuji, můj pane."

„Povstaň," poručil jí, ten večer už podruhé. Uposlechla a znovu se podívala do tváře svého otce. Přijala od něj stříbrnou masku, kterou jí nechal udělat, a krátce si ji prohlédla. Byla nádherná.

Voldemort ji vzal za ramena a otočil ji směrem ke Smrtijedům.

„Nyní mezi sebou přivítejte novou služebnici, Idinu Raddleovou, mou právoplatnou dědičkou."

„Vítej!" ozvalo se sborově a Idina se bezmyšlenkovitě pousmála. Zvedla ruku a přiložila si masku na obličej.

Byla oficiálně Smrtijedkou.