Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola čtyřicátá

To, že Dimitri zůstal u Malfoyových, se nelíbilo ani jednomu z rodiny Malfoyových. Lucius s Narcisou, ačkoliv s tím plánem nevyšli na světlo, se hodlali vlichotit do přízně Pána zla a zasnoubit Draca s Idinou, jakmile na to budou mít věk. Vylepšilo by jim to postavení natolik, že by byli výš než ti, kdo za něj teď seděli v Azkabanu. A Draco na něj jednoduše žárlil, ačkoliv to nikdy nahlas neřekl. Jeho chování ale mluvilo za něj.

Naopak Pansy z návratu Dimitriho byla nadšená a do Idiny si dokonce ani nerýpala. Změnu v chování neprodělala jen Pansy, ale i Idina. Místo toho, aby byla šťastná, se ještě víc uzavřela do sebe, takže nemluvila téměř s nikým.

Měla strach, že si to její otec rozmyslí a Dimitriho zabije. Že se rozzlobí a vybije si to na něm. Zatím to ale vypadalo, že je všechno v pořádku. Posílal jí dopisy a ujišťoval ji, že mu žádné nebezpečí nehrozí. Přesto strach přetrvával.

Proto byla nesmírně ráda, že se vrací na Vánoce do Malfoy manoru. Měla sbaleno už dobré dva dny předem a odpočítávala hodiny do odjezdu. Do doby, než konečně Dimitriho uvidí a bude vědět, že je v pořádku.

Celou cestu neklidně klepala nehty o knihu, kterou se chtěla zabavit, a zírala z okna. Nepromluvila jediné slovo, čímž přidělávala starosti Daphne a Blaiseovi, se kterými seděla v kupé.

Nesnažili se s ní mluvit, bavili se jen mezi sebou. Neušly jí ovšem pohledy, které jejím směrem čas od času vyslali.

-------------------

Nejraději by utíkala, ale musela se držet. Přesto si neodpustila pohození rukou, čímž otevřela vchodové dveře do sídla.

„Očekává mě otec?" promluvila poprvé za ten den a podívala se na Luciuse. Ten pouze přikývl. Zamířila tedy rovnou do přijímací haly. Otevřela dveře a vešla dovnitř.

Voldemort seděl u krbu, na stolku položenou sklenici červeného vína. Kolem křesla se ovíjela Nagini a pospávala.

„Jaká byla cesta?" otázal se jí bez špetky zájmu Pán zla.

„Pomalá," odpověděla Idina s mírnou úklonou. „Některým studentům by měli dovolit použít letax, aby se domů dostali mnohem rychleji. Velice bych to ocenila."

Voldemort se ušklíbl. „Až bude kouzelnický svět náš, uděláme nová pravidla a výhrady pro nejvěrnější."

Idina si v duchu pomyslela, že pokud se tak stane, stejně to bude v době, kdy ona do školy chodit nebude. A to jí bylo celkem jedno, jak to bude ve škole fungovat.

„Po večeři se bude konat schůze," oznámil jí Pán zla a Idina přikývla. Vycítila, že je to vše, a tak se s úklonou vzdálila. Doufala, že na večeři bude Dimitri, protože neměla nejmenší tušení, kde je jeho pokoj. A pokud ne, určitě ho uvidí na schůzi.

Překvapeně se však zastavila na prahu svého pokoje. Dimitri na ni uvnitř čekal a rozvaloval se na posteli, zatímco listoval nějakou knihou z její knihovny. Bezpochyby se jednalo o černou magii, protože jiné nevlastnila.

„Tvůj otec nepřeháněl, když mi tvrdil, že tvrdě studuješ černou magii," řekl místo pozdravu a ušklíbl se na ni. Idina zavřela dveře a rozběhla se k posteli, na kterou skoro skočila. Dimitri odložil knihu a přitáhl si ji k sobě.

„Jsi v pořádku?" ujišťovala se.

„Samozřejmě," přitakal a políbil ji. „Mám se tu jako v bavlnce."

Idina ho zpražila pohledem, jakmile se od něj odtrhla, a odtáhla se z jeho dosahu.

„Ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bála," obvinila ho zamračeně. „A ty se tu mezitím bratříčkuješ s mým otcem!"

„Tak to tedy ne," zavrtěl pobaveně hlavou. „Z tvého otce mám strach a spíše jsem se mu snažil co nejvíc vyhýbat."

„A musel jsi něco udělat?"  zajímala se smířlivěji.

„Ukázat nepromíjitelné," přikývl. Jeho odpověď nezněla nadšeně, takže usuzovala, že se mu to příčilo stejně jako jí. „A podstoupit Cruciatus."

Idina zalapala po dechu a vytřeštila na něj oči.

„Proč jsi mi něco neřekl?" vyjekla.

„Protože to bylo jen jednou, abych ukázal, jestli jsem dostatečně silný," odpověděl Dimitri a natáhl se pro ni. Než stihla zareagovat, stáhl ji pod sebe. „A zřejmě jsem, protože můžu dělat tohle."

Sehnul se a políbil ji. Idinu opustil vztek, který předtím cítila, stejně jako strach. Vyšla mu vstříc a přitáhla se k němu blíž.

Potom si však uvědomila, že za pár minut je večeře, na kterou nesmí ani jeden z nich dojít pozdě. Obzvláště, pokud by se opozdili oba dva.

Odtáhla se od něj. „Musíme jít na večeři, jinak bude průšvih."

Dimitri si povzdechl a překulil se na druhou polovinu postele, odkud vstal. Začal si upravovat oblečení, aby nebylo poznat, že ve válel v posteli. Idina ho napodobila a rychle si v zrcadle upravila rozcuchané vlasy.

Než vyšli z pokoje, naposledy se na sebe usmáli a nasadili neprostupné chladné masky.