Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola sedmatřicátá

Seznámení s novou profesorkou obrany nebylo nijak příjemné. Nikdo z ní nebyl nadšený a její hodiny každý nesnášel už od té první, kdy jim jasně řekla, že nebudou praktikovat kouzla.

Navíc ji začala unavovat Pansy, která se stala ještě otravnější a nepříjemnější, než v předchozích letech. Proto se rozhodla pro krok, o kterém věděla, že ji potěší natolik, aby jí dala pokoj. Nebo na ni byla alespoň tak milá, jako do začátku školního roku.

Třetí týden v září proto zamířila za Snapem do kabinetu. Věděla, že se o tom její otec dozví ještě ten večer a nevěděla, jak na to bude reagovat, ale věděla, co si vymyslí za výmluvu.

Zaklepala a po vyzvání vešla dovnitř. Profesor seděl za svým stolem a opravoval domácí úkoly, které mu ten den odevzdaly třetí ročníky. Znechuceně si odfrkl, když očima přejížděl slova na pergamenu, a do rohu napsal velké M.

„Co si přejete, slečno?" otázal se jí a krátce na ni pohlédl, než zase pohled sklopil na pergameny.

Idina vytáhla z kapsy odznáček a položila mu ho před obličej na stůl. „Odstupuji, dejte ho Pansy."

„Prosím?" Severus Snape zvedl pohled a odložil brk do kalamáře.

„Nechci být prefektka," řekla. „Ať je jí Pansy."

„Proč?" zajímal se profesor a vzal si odznáček do ruky.

„Pro můj vlastní klid," odpověděla popravdě. „Pansy je k nesnesení, protože kvůli hlídkám trávím s Dracem víc času, než se jí zamlouvá. A to nemluvím ještě o tom, že u něj bydlím."

„A jak si představujete, že to vysvětlím?" nadzvedl tázavě obočí Snape.

„To je mi celkem jedno, hlavně, když prefektkou bude Pansy," pokrčila Idina rameny. „Co staré dobré toulání po večerce? Opakovaně? To by přece vzorná prefektka dělat neměla."

Snape si ji chvíli měřil pohledem, než přikývl. „Dobrá. Slečna Parkinsonová bude prefektkou, ačkoliv se mi to příliš nezamlouvá."

„Navíc budu mít víc času se věnovat výuce," dodala dívka. „To řekněte jako důvod otci, prosím. Považoval by za hloupost se vzdávat odznaku kvůli někomu, jako je Pansy."

„A já zastávám stejný názor," probodl ji pohledem Severus. „Jak daleko jste pokročila?" změnil po chvíli ticha téma.

„Jsem v polovině první knihy," odpověděla Idina. „Není to lehké čtení, hlavně jsem na to neměla moc času vzhledem k učení do školy a prefektským povinnostem. Třeba se teď pohnu."

Severus přikývl na znak, že chápe a bere na vědomí.

„Zavolejte mi tedy slečnu Parkinsonovou, pokud už nemáte nic na srdci," požádal ji pak a sklopil pohled k esejím. Idina se otočila a opustila kabinet. Věděla, že je Pansy ve společenské místnosti, protože tam spolu s Daphne psala úkoly.

Řekla před zdí heslo a vešla na kolej. Pansy seděla u stolku s Daphne a opisovaly informace ze stejné učebnice. Idina k nim přešla.

„Pansy, chce s tebou mluvit Snape," promluvila, jakmile stála vedle nich. Obě dvě sebou polekaně škubly, protože ji neslyšely přicházet.

„Nevíš proč?" nadzvedla tázavě obočí Pansy. Idina pokrčila neurčitě rameny a sledovala, jak si její spolužačka povzdechla a vstala. Učení nechala tak, jak bylo, a beze slova odešla.

Idina se posadila na třetí židli a pohledem zabloudila do knihy, ze které dívky opisovaly úkol. Obranná kouzla pro Umbridgeovou, která nikdy nezkusí v praxi, pomyslela si kysele.

„Opravdu nevíš, proč si ji Snape zavolal?" otázala se jí Daphne a pokračovala ve psaní.

„Řekněme, že za chvíli se Pansy vrátí s nesmírně šťastnou náladou," odpověděla jí a odtrhla oči od knihy.

„Cos provedla?" zamračila se Daphne a ustala ve psaní.

„Z čeho usuzuješ, že jsem něco udělala?" namítla Idina, ale to už se vrátila Pansy. Utíkala směrem k nim a zeširoka se usmívala, pravou rukou mávala ve vzduchu.

„Tys zešílela!" obvinila Idinu zadýchaně.

„Nevím, o čem mluvíš," zamračila se Idina nechápavě.

„Vzdala ses odznaku!" vyjekla Pansy tak, že ji slyšeli všichni, kdo byli ve společenské místnosti. „A navrhla jsi mě!"

Idina na ni překvapeně vytřeštila oči, Daphne na tom byla stejně. Než stihla cokoliv říct, Pansy jí padla kolem krku.

„Děkuji," zašeptala jí do ucha a odtáhla se. V ruce stále svírala odznak prefektky a usmívala se.

„Nemáš zač," řekla Idina a vyjeveně sledovala, jak si Pansy rychle balí věci a utíká do pokoje. Pohledy ve společenské místnosti na ni na chvíli ulpěly, ale potom se každý začal věnovat svým věcem.

„Proč jsi to udělala?" zeptala se jí Daphne a podle výrazu vypadala, že se jí to dotklo.

„Chci mít od ní klid," odpověděla Idina bez váhání. „Je Dracem posedlá jak nikdy předtím, takhle mě třeba přestane obviňovat z toho, že se jí ho snažím ukrást, když už tu není Dimitri."

Jakmile to slovo vyslovila, sevřelo se jí hrdlo. Od Dimitriho jí došel poslední dopis během prvního týdne ve škole. Omlouval se jí, že stále nemůže přijet, protože se stav jeho matky nelepší, ale ujišťoval ji, že svůj slib dodrží.

A toho se Idina bála nejvíc. Víc, než vlastního otce.