Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola třiačtyřicátá

Její návrat do školy se neobešel bez otázek. Odpovídala nacvičenou lží, na které se s otcem a Snapem dohodli, že rozhlásí. Idina během svátků onemocněla a musela zůstat o týden déle, než bylo stanoveno.

Částečně čekala, že se jí bude i Umbridgeová vyptávat, ale neřekla jí nic. Hádala, že je to kvůli její koleji. Bylo jasně vidět, komu profesorka nadržuje, obzvláště těm, kdo patřili do toho jejího vyšetřovatelského sboru.

To Idina rázně zamítla, protože se do ničeho takového pouštět nechtěla. Navíc měla dost práce s černou magií, kterou musela denně cvičit. Proto byla ráda, když si našla chvíli pro sebe, kdy nic nedělala.

„Můžu s tebou mluvit?" zeptal se jí Draco, který si přisedl k ní na parapet ve společenské místnosti.

Idina lhostejně pokrčila rameny. „Už to děláš, takže klidně pokračuj."

Draco si povzdechl a upřeně se na ni podíval. Jen částečně mu připomínala tu Idinu, kterou poznal v prvním ročníku. Tu Idinu, kterou její otec pozval na mistrovství a kterou měl rád.

Dívka, jenž před ním seděla, se jí podobala každým dnem méně. Změnila se, nejen chováním. Černá magie, kterou studovala, měnila i její vzhled. Lhal by, kdyby řekl, že není pěkná, ale vyzařovalo z ní něco, co mu nahánělo strach. Něco, co nedokázal popsat.

„Byla jsi tam, že? Je to tvoje práce."

Idina se na něj podívala s pozvednutým obočím. „O čem to mluvíš?"

„V Azkabanu," vysvětlil a podal jí noviny, které vyšly hned na druhý den té události. Některý z reportérů se odvážil jít k vězení a vyfotit ho, jak kolem něj polétávají mozkomoři.

Idina po něm šlehla zlobným pohledem a vrátila mu noviny.

„Hlasitěji to nešlo?" ucedila skrz zuby a rozhlédla se, jestli je někdo neposlouchá. „Přeskočilo ti?"

„Mně ne, ale tobě zřejmě ano."

Idina seskočila z parapetu a změřila si ho tak opovržlivým pohledem, jaký u ní ještě neviděl.

„Myslíš si, že jsem měla na výběr?" odsekla. „Myslíš, že ty budeš mít na výběr? Že si budeš moct říct, na jakou misi půjdeš?"

Škodolibě se ušklíbla, když Draco pobledl.

„Moc dobře víš, jak to je," dodala. „Tak si nehraj na odvážného, když to není pravda."

Draco sledoval, jak se otočila na patě a vyběhla ze společenské místnosti. V duchu si nadával. Neměl se jí na to vůbec ptát, bylo jasné, že tam byla. Jiný důvod, proč by měla zůstat doma, nebyl.

Věděl, jak se věci mají. Viděl o letních prázdninách, jak Idinu studování černé magie psychicky vyčerpává. Neřekla to nikdy nahlas, ale viděl to v jejích očích. A viděl to i teď, i když nabraly tmavší odstín hnědé, která v přítmí připomínala černou.

Slezl z parapetu a noviny po cestě hodil do koše. Nepotřeboval je, měl je přečtené nejméně dvakrát.

Vrátil se do pokoje a vzal do ruky dopis, který mu sova toho dne donesla od matky. Nezáviděl jí, že musela být doma, protože tam byl on. Nikdy si nepřipadal méně doma, než o letních a vánočních prázdninách.

Krátce přeletěl řádky, jestli se nezmiňuje o tetě Bellatrix nebo o jejím manželovi, ale nepadla jediná zmínka. Zřejmě nechtěla riskovat, ale on tušil, že je tam o velikonočních prázdninách všechny najde. A zřejmě i strýčkova bratra Rabastana.

Musel se smířit s tím, že je bude potkávat na chodbách a při jídlech. Nestačilo, že se musel snažit zavděčit otci, což mu šlo dokonale, teď ještě bude pod neustálým dohledem lidí, kteří mají vyšší nároky.

Frustrovaně hodil dopis zpět do nočního stolku a odešel z koleje. Prokličkoval sklepením a vešel do Vstupní síně. Nejistým krokem mířil k Velké síni, která byla plná studentů. Byl zrovna čas oběda, ale on hlad necítil. Neměl ani chuť.

Zastavil se kousek ode dveří a rozhlédl se. Pohledem zavadil o nebelvírský stůl, kde sedělo i slavné trio. Zrovna se o něčem bavili a smáli se, zatímco obědvali.

Někdy si přál, aby nebyl Malfoy. Aby na něm neležela tíha jména, od kterého lidé něco očekávají. Nejen jeho rodina, ale i všichni jeho spolužáci. A čím víc nad tím přemýšlel, tím méně věřil tomu, co mu otec celou tu dobu vštěpoval.

Proč by měla být třeba Hermiona Grangerová něco méně než on, když to ona exceluje skoro ve všech předmětech? Jenom proto, že v sobě má jen úplné minimum kouzelnické krve?

Kdyby měl srovnat čistokrevné s mudlorozenými, kolikrát by je zaměnil pro jejich schopnosti. Skvělým příkladem byl Neville Longbottom, který pocházel z čistokrevného rodu, ale v oblasti kouzel často tápal.

Povzdechl si a odvrátil se od Velké síně zády. Aniž by se ohlédl, vrátil se zpět do sklepení.