Ztracená dcera [HP FF]

Kapitola devětadvacátá

Vstupní síň byla přeplněná k prasknutí, jak se tam tísnili všichni studenti a očekávali, až přijedou kočáry, kterými se dostanou do Prasinek.

Dovnitř pronikaly teplé paprsky slunce, venku byl nádherný letní den. Idina v něm nic hezkého ovšem neviděla. Netěšila se na odjezd zpátky do sirotčince, navíc jí odjezd ztěžoval ještě Dimitri, díky kterému prožila nejlepších osm měsíců svého života. A to se snažila ještě nemyslet na svého otce, který byl teď Merlin ví kde.

Stála na okraji vstupní síně, takže téměř okamžitě zaregistrovala Dimitriho, který mířil směrem k ní. Tvářil se stejně pochmurně, jako se cítila ona sama. Vyšla za ním ven, aby měli trochu soukromí.

„Udělám OVCE a dojedu zpátky," slíbil jí a přitáhl si ji k sobě. Idina mu chtěla říct, aby nejezdil, ale nedokázala to. Musela by mu to vysvětlit a toho se děsila víc, než si byla ochotná přiznat.

„Pořád ještě mi dlužíš ten den," připomněla mu a smutně se usmála.

„Splatím ti ho," usmál se a vtiskl jí polibek do vlasů. Idina se od něj odtáhla, stoupla si na špičky a políbila ho na rty. Ve skrytu duše se přemlouvala, že je to naposledy. Pokud měl Snape pravdu a teď bude válka, nesmí se Dimitri vrátit.

Když polibek přerušil, odvrátila na chvíli pohled, aby neviděl slzy v jejích očích. Cítila, jak se jí sevřelo srdce jenom při představě, že už ho nikdy neuvidí.

„Tady je moje adresa, kdybys náhodou někde sehnala sovu," řekl nakonec a do ruky jí vtiskl malý útržek pergamenu. „Pokud ne, budeme si dopisovat přes tu moji, ta mě najde i bez adresy."

„Dobře," přikývla a mírně se usmála. Neptala se, jak ví její adresu. Beztak si ji pamatoval, když mu o sirotčinci všechno vykládala. Naposledy ji políbil a potom se přidal k Viktorovi, který právě odcházel k lodi.

Pevně v dlani stiskla kousek pergamenu, jako by to bylo něco, na čem závisí její život.

------------------

Celou cestu zpátky měla žaludek jako na vodě. Seděla v kupé jako vždy s Daphne, Blaisem a Astorií. Nikdo se neměl příliš k řeči. Idina nepřítomně hleděla z okna a hladila Kailu po srsti, zatímco kočka jí předla spokojeně v klíně, Daphne si četla v Týdeníku čarodějek, Astoria si četla knihu a Blais pospával.

Když se dveře jejich kupé otevřely, všichni se tím směrem otočili.

„Neviděli jste Draca?" zeptala se jich Pansy.

„Ne," odpověděla Daphne a vrátila se zpátky k časopisu. „Proč?"

„Protože už před nějakou dobou odešel s Crabbem a Goylem a ještě se nevrátil," zpražila je pohledem Pansy.

„Beztak si někde dobírá partu nebelvírských prváků," odtušila nevzrušeně Idina a vrátila se k pozorování okolí, které za okny rychle ubíhalo. „Nebo Pottera."

Pansy nespokojeně zamlaskala a hlasitě za sebou zavřela dveře kupé. Astoria nad ní protočila oči a sklopila pohled zase ke knížce, zatímco Blaise s úšklebkem zavřel oči a brzy usnul.

Lesy a louky začaly pomalu řídnout a nahrazovaly je malé farmy. Věděla, že se blíží do Londýna. Vstala, odložila Kailu na sedadlo a vyšla na chodbu. Procházela prázdnou uličkou a mířila k nejbližšímu záchodu, který se nacházel o vagon vedle.

Záchod ovšem minula, když zahlédla na chodbě ležet tři nehybné postavy. Už z dálky poznala, že se jedná o Draca, Crabbea a Goyla. Přešla k nim a znechuceně se zašklebila nad jejich obličeji.

Vytáhla si hůlku a pronesla: „Finite."

Jejich obličeje se okamžitě začaly vracet do normálu. Idina si přidřepla a lehce popleskala Draca po tváři, aby se probral. Chlapec se zavrtěl a zamrkal, načež se vyšvihl do sedu. Idina pohotově uhnula, aby ji netrefil.

„Já je zabiju!" procedil skrz zuby Draco a podíval se ke kupé, před kterým leželi. Idina z něj slyšela hlasy Weasleyových, Harryho a Hermiony.

„To bude muset počkat, protože se blížíme k Londýnu," odtušila suše a postavila se. „Měl bys probudit ty své gorily a vrátit se do kupé, než si Pansy vytrhá všechny vlasy ze starosti o to, kde jsi."

Draco se zatvářil, jako by snědl obzvláště kyselý citron a otočil se na Crabbea a Goyla. Idina se rozešla zpátky a zavřela se na záchodě, kam původně mířila.

Když se vrátila do kupé, Blaise už byl vzhůru a čekal venku, až se sestry Greengrasovy převlečou. Idina vklouzla rychle dovnitř, aby si taky vyměnila hábit za obyčejné oblečení, a potom pustila chlapce dovnitř.

Trvalo jen chvíli, než začal vlak zastavovat. Idina nasoukala Kailu do přepravky a vyšla na chodbu, která se začala plnit dalšími studenty. Jakmile plně zastavil, první studenti otevřeli dveře a začali vyskakovat na nástupiště.