The Black Sheep Of The Family

22. kapitola

Procházely jsme se s babičkou obchodním domem, zastavovaly jsme se snad v každém obchodě a každá už po několika desítkách minut měla v rukou několik tašek. Babička mi vždycky dokáže skvěle poradit; tím, že pracovala v branži časopisů, má skvělý přehled o módě. Je to prostě moje nejlepší kamarádka a babička v jednom. 

Po dlouhém nakupování jsme se v poledne usídlily v krásné restauraci hned vedle nákupního domu. 

,,Tak už mi řekneš, co se stalo?"

,,Babi, já na to tímhle chtěla na chvíli zapomenout."

,,No tak, Rosie.. vypovídat je lepší, než to držet v sobě.", pousmála se na mě. Skousla jsem si ret a sledovala ji. Vážně jsem na to chtěla na chvíli zapomenout. Je ale fakt.. komu jinému bych to všechno měla vyklopit, než mé nejlepší kamarádce? 

,,Rozešla jsem se s Louisem."

,,Ah.", vydechla překvapeně babička.

,,A políbila jsem Liama."

,,Oh."

,,Jo.", šeptla jsem. 

,,Tohle mi nestačí! Musíš to rozvést. Proč jste se rozešli? A Liam.. jak to?", babička na mě nevěřícně hleděla, přičemž usrkávala ze svého čaje. 

,,Já už ho nemiluju, babi. Nevím, jestli se změnil on, nebo já. Myslím, že já. Určitě já. A tohle já už k němu nepatří. Zatímco Liam.. on je tak hodný, milý, tak skvělý!"

,,Takže teď budeš chodit s Liamem?"

,,S Liamem je to složité.. já jsem to s ním pokazila hned na začátku. Neřekla jsem mu o tom, že mám kluka, a asi jsem s ním tak trochu flirtovala. Byla mezi námi totiž tak skvělá energie, tak to mezi námi jiskřilo! Ale pak se dozvěděl, že jsem zadaná, a prostě.. bože, já jsem taková kráva.", zajela jsem si prsty do vlasů.

,,Tohle o sobě neříkej, holčičko."

,,Kdybych k němu byla upřímná, mohlo to být jinak!"

,,Nezachovala ses správně, ale to neznamená, že ti to nemůže být odpuštěno."

,,Jenže on nechce být náplastí za Louise a chce být pouze kamarád."

,,Třeba se to změní, beruško."

,,To nevím.", odfrkla jsem si. 

,,Říkáš, že je skvělý. Tak buď ráda, že tak skvělého kluka můžeš mít alespoň jako kamaráda!"

Usmála jsem se. Babička vždycky na všem uměla najít něco dobrého. 

S babičkou jsem se rozloučila kolem čtvrté odpoledne, když jsem od jejich domu odjížděla domů. Zaparkovala jsem před domem a když jsem vešla dovnitř a uviděla na chodbě tátu, zhrozila jsem se. 

,,Ježíši! Já ti zapomněla napsat!", plácla jsem se přes čelo. 

,,V klidu, Rosie,", uchechtl se. 

,,bábi mi volala hned po vašem ranním telefonátu. Chtěla vědět, co se děje."

,,Cože?"

,,Chtěla vědět, jestli se neulíváš ze školy kvůli nějaké zkoušce. Mně ale došlo, že asi potřebuješ přijít na jiné myšlenky, tak jsem ji uklidnil."

,,Děkuju. Já.. dneska se mi do té školy fakt nechtělo."

,,V pohodě, Rosie,", mrkl na mě. 

,,užily jste si to?"

,,Jo, bylo to.. fajn.", se smíchem jsem mu ukázala těch několik tašek, co jsem měla v rukou. 

,,Tomu věřím.", smál se taky. 

,,Já se teď půjdu podívat na ty věci, které jsem dneska ve škole zmeškala."

,,Ale nekecej, jdeš si určitě znovu zkusit všechno to nové oblečení.", povytáhl obočí. Znovu jsem se začala smát. 

,,Znáš mě fakt dobře."

,,Žiju s tebou už nějaký ten pátek, kočko.", uchechtl se mířil do kuchyně, já ho ale zastavila.

,,Tati?"

,,Ano, Rosie?"

,,Děkuju. Děkuju za to, jak skvělý táta jsi.", jakmile jsem to dořekla, rozzářil se mu obličej. 

,,To.. oh, nevím, co říct."

,,Nemusíš říkat nic. Jen chci, abys to věděl.", mrkla jsem na něj a pak se vydala k sobě do pokoje, kde jsem si opravdu znovu zkusila každý kousek toho nového oblečení.

***

Bylo asi sedm hodin večer, já jsem ležela v posteli a koukala se na seriál, když mi začal zvonit mobil. 

Liam. 

,,Haló?"

,,Podívej se z okna."

,,Cože?", zasmála jsem se. 

,,Podívej se z okna!"

Zvedla jsem se a přešla k oknu. Stál tam. Stál před mým domem, s mobilem u ucha a koukal se do mého okna.

,,Přišel jsem se ujistit, že je to mezi námi v pohodě. Co takhle večerní projížďka městem? Pořád jsi mi toho tady hodně neukázala."

Sakra. 

Byla jsem tak pitomá!

Babička měla pravdu.

Myslela jsem si, že když s ním nemůžu chodit, je konec. 

Ale on stojí v pátek večer před mým domem. 

A já z toho mám slzy v očích. 

Protože jsem byla tak pitomá a neviděla, jak skvělého kamaráda jsem získala.