The Black Sheep Of The Family

3. kapitola

„Tak co si dáš, kotě?", přitáhl si mě k sobě Louis a křikl mi do ucha, abych ho slyšela, jelikož hrála hlasitá hudba. 

„Um, vodku s džusem.", křikla jsem na něj zpátky. Sledovala jsem Louise, jak odkráčel k velkému stolu, na kterém bylo několik flašek různého alkoholu, džbány s divným červeným pitím a rozházených několik desítek červených kelímků. Po chvilce se Louis vrátil a dal mi kelímek s mým požadovaným pitím. 

„Pojď, jdeme se podívat kdo všechno přišel.", chytil si mě kolem pasu a společně jsme přešli do vedlejší místnosti plné lidí. Jen co jsme prošli kolem prvního člověka, Louis mě pustil a hned se s ním dal do řeči, přičemž mě odstrčil dozadu. Rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se najít známou tvář, například tu Brandonovu s Ruby, všude ale byli samé neznámé. Partičky lidí, co stáli pospolu, nebo seděli na sedačkách, smáli se, popíjeli a povídali si. 

„Odskočím si, jo?", naklonila jsem se k Louisovi a řekla mu do ucha, ten jen kývl mým směrem a dál se věnoval klukovi, který stál před ním. Povzdechla jsem si a s naprostým nezájmem od mého přítele jsem se rozešla hledat koupelnu. 

O dvě hodiny později:

Procházela jsem se po domě, občas jsem se zastavila u nějakého stolu s pitím a jídlem a marně se snažila najít Ruby. Už jsem byla smířená s tím, že nejspíš odešli, nebo si s Brandonem zalezli do nějakého pokoje a užívali si, a já jsem tam zůstala sama, jelikož Louis se bavil s kamarády. Pořád jsem kontrolovala mobil, jestli mi třeba nenapsal, kde jsem, že mě hledá, on si ale nejspíš za ty dvě hodiny ani nevšiml, že mě nemá u sebe. 

„No ne, Rosie Stylesová.", řekl najednou někdo za mnou, když jsem zrovna procházela chodbou ve druhém patře. Otočila jsem se a znechuceně se zamračila, když jsem před sebou viděla Brada O'Neila. 

„Co tady děláš? Od kdy chodíš na vysokoškolské párty?"

„Od té doby, co jsem vysokoškolák."

„Skvělé, tak si to užij. Já už musím jít."

„Ne tak rychle, kočičko.", stoupl si přede mě, čímž mi zkřížil cestu. 

„A od kdy chodíš na vysokoškolské párty ty?", pozvedl obočí. 

„To tě nemusí zajímat." 

„Dlouho jsme se neviděli. Je tady dost volných pokojů, tak co kdybychom to jednoho zapluli a trochu si užili?"

„Nemám zájem."

„Ty nemáš zájem? Rosie Stylesová nemá zájem? Ale nepovídej.", zasmál se. 

„Mám přítele. A když dovolíš, půjdu teď za ním."

„Přítele? Děvky mají přítele?"

„Nejsem děvka.", sykla jsem. 

„Od kdy?", ušklíbl se. 

„Uhni Brade a nech mě projít."

„No tak, kočičko. Ten tvůj bouchač se to nedozví."

„Neříkej mi kočičko.", procedila jsem skrz zuby. 

„A jak ti mám říkat? Kurvičko? To se ti vždycky líbilo, že ano?", naklonil se ke mně.

„Když jsem tě zezadu klátil a u toho ti šeptal do ucha, jaká skvělá kurvička jsi.", šeptl mi do ucha. 

S Bradem O'Neilem jsem něco měla pár měsíců před tím, než jsem začala chodit s Louisem. Kdykoliv měl chuť, napsal mi, nebo si mě vyzvedl a jeli jsme k němu do malého bytu, který mu platili rodiče, kde jsme si užili.  

„Jdi do prdele.", sykla jsem a kolenem ho kopla do rozkroku.   

„Ty děvko!" 

„Kokote.", s úsměvem jsem pozorovala, jak se svíjí bolestí a drží se za zraněné místo. Potom jsem se otočila a rozešla se ke schodům, po kterých jsem spěchala dolů mezi lidi. Prodírala jsem se davem a hledala v něm Louise, místo něho jsem ale, poprvé za večer, zahlédla Ruby. 

„Ruby! Ruby, nevíš kde je Louis?"

„Hrají vedle i s Brandonem Beer pong."

„Děkuju!", pousmála jsem se na ni a vydala se do vedlejší místnosti, do kuchyně. Jen co jsem vešla dovnitř, uviděla jsem asi devět kluků, kteří stáli u velkého stolu plného červených kelímků, naskládaných na obou stranách do trojúhelníku, u kterého stáli další čtyři kluci. Mezi těmi devíti kluky byl i Louis. 

„Louisi.", položila jsem mu ruku na rameno, čímž jsem si získala jeho pozornost. 

„Zlato, nepůjdeme už domů?"

„Domů? Vždyť se to tu teprve rozjíždí.", smál se a při mluvení si šlapal na jazyk, čímž jsem usoudila, že toho nejspíš vypil už dost. 

„Je tady jeden takový blbec, co po mě jede. Já bych šla nejradši domů, nechci se s ním podruhé potkat." 

„No tak Rosie, kotě, pojď se s námi bavit." 

„Já bych šla ale fakt radši domů."

„Tak běž."

„To myslíš vážně?", pozvedla jsem očí a přeložila jsem si ruce na prsou. 

„Co?" 

„Pošleš mě po půlnoci samotnou domů?"

„A co mám dělat, když chceš jít domů? Zavolat ti limuzínu?" 

„Nic, idiote.", odsekla jsem a vydala se zpátky do vedlejší, hlavní, místnosti, kde jsem se prodřela davem k vstupním dveřím, kterými jsem odešla pryč.