The Black Sheep Of The Family

30. kapitola

Byli jsme s Liamem na cestě k nám domů. Vytáhla jsem z kapse od kalhot mobil a vytočila tátovo číslo. 

,,Rosie? Je všechno v pořádku?"

,,Nevzbudila jsem tě, tati?"

,,Ne, ještě dělám nějakou práci. Co se děje, Rosie? Co se stalo?"

,,Za chvilku budu doma, potřebovala bych ti něco říct."

,,Sakra, Rosie, jsi v pořádku?"

,,Ne. Ano. Já nevím. Za chvilku budu doma."

Když jsme přijížděli k našemu domu, viděla jsem, že táta je venku a nervózně chodí sem a tam. Jakmile zahlédl naše auto, rozběhl se k mým dveřím a otevřel je.

,,Rosie, do prdele, tohle mi nemůžeš dělat! Já se tady mohl zbláznit! Jsi v pořádku?" Popadl mě a silně mě objal.

,,Jsem v pořádku, tati."

,,Dobrý večer." Liam ho pozdravil.

,,Ahoj, Liame. Co se tady děje?"

,,Pojďme dovnitř, tati. Potřebuju ti něco říct. Potřebuju pomoc." 

Vydali jsme se do domu. Viděla jsem na tátovi, jak je nervózní, ale já byla víc. Bála jsem se, jak bude reagovat. Přešli jsme do kuchyně a posadili se ke stolu. 

,,Tati, prosím, hlavně se nezlob."

,,Kurva, Rosie, co se děje?" Křičela z něj zoufalost. 

,,Louis mi vyhrožuje. Když jsme předtím spolu chodili, tak.. on si mě fotil. Fotil mě, když jsem byla nahá. Musel mě fotit, když jsem byla opilá, nebo mě něčím oblboval, já nevím. Ale vůbec jsem to nevěděla."

,,To nemyslíš vážně," procedil skrz zuby. 

,,Řekl mi to, když jsem to s ním chtěla ukončit. Řekl mi, že pokud s ním nebudu, tak ty fotky pošle všem. Prostě mi vyhrožoval a já se bála, že je fakt všem pošle. Nechtěla jsem, abys je viděl, nebo aby je viděla třeba babička. Mohlo by ti to zkazit pověst a to jsem nechtěla. Takže jsem přistoupila na to, že s ním budu dál, i když jsem nechtěla." Každým slovem jsem se bála mluvit dál.

,,Omlouvám se, tati."

,,Za co se omlouváš? Rosie, kurva, proč bych se na tebe měl zlobit? Tohle.. to je takový zasraný čurák!"

,,Nezlobíš se?"

,,Bože, holčičko moje," vydechl, natáhl se ke mně a objal mě, ,,proč bych se měl na tebe zlobit?"

,,Protože jsem to posrala. Má mě teď v hrsti a může nás všechny zničit."

,,To mu nedovolím. Hlavně už mu nedovolím ti ubližovat. Jak dlouho ti tohle dělal?"

,,Pár dní. Ale já už to nezvládala, tati. Dneska už jsem to prostě nezvládla. Liam mi pomohl." Oba jsme se na Liama podívali.

,,Potkali jsme se na party a Liam poznal, že nejsem v pohodě. Byl tam pro mně a dodal mi sílu se tomu hajzlovi postavit." Pousmála jsem se na něj.

,,Děkuju ti, Liame. Že jsi tam pro ni byl."

,,Co ale budeme dělat, tati? Prý mám čas do zítřka si to rozmyslet, jinak ty fotky zveřejní. Ukazoval mi je, já.. nechci, aby je někdo viděl. Měla jsem se tak dobře a pak se stalo tohle. Musela jsem vám všem lhát a dělat, že se nic neděje. Musela jsem s ním spát, i když ho nenávidím. Tati, já ho tak moc nenávidím." Vzlykla jsem. 

,,Shhh, holčičko moje, neplač. Už ti neublíží, to ti slibuju. Vyřešíme to."

,,Jak?"

,,Já vím, jak." Odsunul mě na svou židli a vstal. Vzal si svůj mobil, něco na něm hledal a pak si ho dal k uchu. 

,,Ahoj Petere, promiň, že volám tak pozdě. Snad jsem tě nevzbudil. - Potřeboval bych pomoc. Jde o jednoho kluka, Louis Tomlinson. - Já vím, Petere, ale opravdu potřebuju pomoc. - Když jsem měl problém se Stonem, tak jsi mi pomohl. - Teď jde o moji dceru, Petere. - Jo, o Rosie. Oblboval ji a pak si ji fotil nahou, aniž by ona o tom věděla. - Jo, já vím. A teď jí vyhrožuje, že ty fotky zveřejní. - Děkuju, děkuju. Máš to u mě, opravdu. - Louis Tomlinson, vysokoškolák. Adresu? Jo, hned."

,,419 E Grand Lake Blvd."

,,419 E Grand Lake Blvd. - Opravdu děkuju, Petere. - Dej mi pak vědět. - Ty taky, ahoj." Táta položil mobil na stůl a sedl si zpátky ke mně. 

,,Tati, kdo je Peter? A kdo je Stone?"

,,Peter je můj kamarád a Stone je bývalý přítel Ady. Když jsme s ním měli problém, Peter nám pomohl. Nemusíš se už bát, Rosie. Peter to s ním vyřídí."

,,Jakože ho.. zabije?" Táta se zasmál. 

,,Ne, holčičko. Nekamarádím s mafiánem. Ale donutí ho ty fotky smazat a zmizet odsud. Umí na tyto lidi najít nemilé věci. Důležité ale je, že už můžeš být v klidu."

,,Fakt?"

,,Jo. A něco mi slib." Chytil mě za ruku a zadíval se na mě.

,,Kdykoliv se něco bude dít, řekni mi to. Hned. Nemusíš trpět a být na to sama. Já jsem tady pro tebe a vždycky tady budu, Rosie. Vždycky."

,,Děkuju, tati." Natáhla jsem se k němu a zase mu vklouzla do objetí. 

,,Ale babičce to říkat nebudeme jo? Nechci, aby to věděla."

,,Jasně. Mám tě rád, holčičko moje."

,,Já tebe taky." Usmála jsem se a uvolnila se. Po několika dnech hrůzy jsem se uvolnila.