The Black Sheep Of The Family

17. kapitola

,,Ježiši, opatrně!", vyjekla jsem se smíchem, když táta při míchání boloňské omáčky oprskal celý sporák.

,,Klid! Mám to pod kontrolou.", ujišťoval mě. Seděla jsem na lince, jak mi přikázal, a sledovala jsem ho.

Společně si vyrazit do kina byl skvělý nápad. Táta vybral komedii, u které jsme se oba moc nasmáli. Jelikož nebyla zrovna ideální doba na to jít do kina, byli jsme v sále jediní. To nám ale nevadilo, ba naopak. Naprosto jsme si to užívali. Nahlas jsme se smáli, komentovali děj, házeli po sobě popcorn a užívali si jeden druhého.

Po kině jsme se stavili v obchodě a nakoupili věci potřebné na boloňské špagety a ty jsme po příjezdu domů začali vařit.

,,Ahoj!", vykřikl najednou dětský hlas za námi. Byla to Mia, moje šestiletá sestra. Za ní se hned objevil Noah, můj osmiletý bratr, a Ady.

,,Ahoj.", pozdravila jsem je všechny s úsměvem.

,,Teda, tady to voní!", poznamenala Ady hned, jak vstoupila, a přistoupila k tátovi, aby mu dala pusu.

,,Za chvilku to bude hotové."

,,Mio, Noahu, pomůžete mi prostřít stůl?"

,,Jasně!"

,,Tak pojďte, vezmeme talíře a potom příbory.", pochodovala jsem se svými sourozenci po kuchyni a postupně nosila nádobí na jídelní stůl. Během toho jsem si všimla táty, jak nás s úsměvem pozoruje.

,,Rosie, pojď sem, prosím.", zavolal si mě po chvíli táta.

,,Ano?"

,,Děkuju za dnešek.", usmál se a přitáhl si mě k sobě do náruče.

***

Byla obědová pauza a já seděla s Lenny u jednoho ze stolů ve školní jídelně. Celý den jsme opět trávili spolu. Vyprávěli jsme si o svých životech a poznávali se. Já jí taky pověděla o Louisovi a o tom, co se mezi námi teď děje. A taky o Liamovi.

,,Je to tak komplikované, achjo! Na jednu stranu už s Louisem nechci mít nic společného, na druhou stranu nechci zahodit všechno, co jsme spolu zažili."

,,Tak si s ním zkus promluvit a řekni mu, co tě štve. Nějak to vyřešíte a bude zase fajn."

,,No, jenže co Liam.", povzdechla jsem si.

,,Stejně se znáte jen chvíli, kdo ví, jestli by vám to spolu klapalo. A přece nezahodíš několikaletý vztah kvůli klukovi, kterého znáš jen pár dní."

,,Ale on je skvělý."

,,To nepopírám. Může být skvělý kamarád."

,,Jenže se mnou nechce mluvit."

,,Volalas mu? Psalas mu?"

,,Milionkrát!"

,,Tak ještě pár dní počkej, třeba se ozve sám. A pokud ne, zajdi za ním."

,,Asi máš pravdu. Zatím to vyřeším s Louisem.", řekla jsem a vytáhla mobil. Najedla jsem do konverzace s Louisem, kde mě čekaly zprávy, které jsem si záměrně nezobrazila.

______________________________________

Love

______________________________________

ozvi se mi

nedělej uraženou a zavolej mi

prosím

můžeme se dneska sejít?

myslím, že si musíme promluvit

v kolik končíš? vyzvednu tě ve škole

o půl 4

budu tam

______________________________________

***

Po půl čtvrté jsme spolu s Lenny vyšly ze školy. Na parkovišti jsme se rozloučily a já šla k Louisovému autu, Lenny k svému.

,,Ahoj.", pozdravila jsem, když jsem si sedla do auta, a jak jsem hned zjistila, nepozdravila jsem jen Louise, ale i Brandona a Ruby.

,,Od kdy se bavíš s lidma ze školy?", zasmál se Louis místo pozdravu.

,,Zjistila jsem, že nejsou zas tak špatní."

,,Lol.", zasmál se Brandon. Protočila jsem očima.

,,Myslela jsem si, že budeme sami. Musíme si promluvit."

,,Klid, jen je zavezeme domů. Vidím, že máš zase skvělou náladu."

,,Prostě jeď.", odsekla jsem a otočila hlavu tak, abych se dívala z okna. A to jsem taky dělala celou dobu, než Louis zastavil před domem Brandona. Když se loučili, mlčela jsem.

,,Takže, co chceš dělat?", zeptal se mě Louis a já se k němu konečně zase otočila.

,,Ani jsi mi ještě nedala pusu.", naklonil se ke mně přitiskl svoje rty na ty mé. Co to šlo, odtáhla jsem se.

,,Nepůjdeme si někam sednout? Někam, kde si můžeme promluvit."

,,Pojedeme ke mně. Docela mám chuť si s tebou užít.", ušklíbl se.

,,Ale já ne, Louisi. Já si s tebou chci promluvit!"

,,Ježiši, Rosie, co hysterčíš? Ty ses úplně pomátla!"

,,Proč? Proč jsem se pomátla? Protože jsem si uvědomila, že moje rodina je vlastně fajn? Že mám skvělého tátu? Že jsem se začala bavit s lidmi ve škole? Tak promiň!", vyprskla jsem, otevřela jsem dveře od auta, vystoupila ven a bez přemýšlení se rozešla pryč.

,,Rosie, počkej!"

,,Na co? Na co, Louisi?", vykřikla jsem.

,,Pojď sem.", řekl tiše, natáhl ke mně ruce a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a chňukla.

,,Já se nechci hádat, zlato."

,,Já taky ne."

,,Jestli je tohle nová Rosie, já to beru. Budu ji mít stejně rád, jako tu starou. Hlavně, když už se nebudeme hádat.", zajel mi prsty do vlasů a políbil mě na čelo. Stáli jsme u auta, objímali se, ale já se cítila zvláštně. Ne tak komfortně a v bezpečí, jako když jsem ho objímala dřív.