The Black Sheep Of The Family

8. kapitola

„Ahoj.", špitla jsem k Liamovi. Měl na sobě oblek tmavé barvy se světlou košilí a puntíkovanou kravatkou, která celému outfitu dodával šmrnc. Nejvíc mě na něm ale uchvátily brýle, které na sobě minulou noc, když jsme se viděli, neměl. Vypadal v nich tak chytře, zároveň ale strašně hot.

„Odkud se vy dva znáte?", zeptal se otec překvapeně.

„Vezl jsem j-"

„Potkali jsme se v knihovně.", skočila jsem Liamovi do řeči, ale hned, co jsem větu vypustila z úst, jsem si uvědomila, co za blbost jsem řekla. Já. V knihovně.

„Od kdy chodíš do knihovny?", povytáhl otec obočí.

„Sotva jsme se sem přestěhovali a ty už jsi stihl zajít do knihovny?", otočila se na Liama jeho máma.

„To je jedno, mami. Neřeš to."

„Karen, tohle je moje dcera Rosie. Rosie, tohle je Karen Payne."

„Těší mě, Rosie."

„Mě taky.", pousmála jsem se na ní, když mi stiskla ruku na pozdrav. 

„Tohle je její dcera Maura a Maury syn Peter. A s Liamem, jak vidím, se už znáš."

„Ahoj.", usmála se na mě Maura. Byla to vysoká, štíhlá, opravdu štíhlá černovláska. První, co mě při pohledu na ni napadlo, bylo Kama to dítě rodila?. 

„Pojďte, jdeme se posadit. Večere bude do půl hodiny.", pronesla za námi moje babička a všechny hnala ke stolu. 

„Liame.", promluvila jsem na něj, když následoval ostatní.  

„Jo?", koukl na mě. 

„Neříkej před mým otcem, že jsi mě potkal, jak jdu sama v noci po ulici. Už tak mám kvůli té noci docela zavařeno a nechci, aby se to ještě zvětšovalo."

„Jasně, v pohodě."

„Díky."

„Takže dcera Harryho Stylese, jo?"

„Takže syn nové šéfredaktorky našeho vydavatelství?" 

„Už to tak bude,", uchechtl se. 

„když jsme přijížděli k vašemu domu, říkal jsem si, že to nemůže být možné. No, možné to je, jak vidím."

„Docela náhoda."

„Náhoda to nebude.", mrkl na mě. 

„Uhm.. jdeme za ostatními?"

„Já bych se spíš prošel. Nechceš mi to tady trošku ukázat?"

„Jo, tak jo, klidně,", zamumlala jsem. 

„začneme třeba domem.", dodala jsem po krátké odmlce. 

„Zdá se mi to, nebo jsi nervózní?", uchechtl se Liam po cestě ze zahrady do domu, při které jsem byla zticha. 

„Co? Ne, uhm, nejsem.", zalhala jsem. Po pravdě jsem nervózní opravdu byla. Cítila jsem se v jeho přítomnosti zvláště, jelikož jsem měla pocit, že mě.. přitahoval. Přitahoval mě jeho úsměv, jeho roztomilý smích i jeho vystupování a serióznost, která z něho sálala. 

Cítila jsem se jím omámená, což nebylo správné.

***

„Máš opravdu půvabnou dceru, Harry."

„Jo. Jo, já vím.", koukl na mě otec a pousmál se. Celý večer jsem ho pozorovala a viděla na něm, jak je z něj nadšený. Jeho otec, můj děda, mu předal rodinné vydavatelství a já jsem se k němu chovala slušně. Troufám si říct, že z toho druhého měl větší radost. 

Byl to zvláštní večer. Po dlouhé době jsem se ve společnosti své rodiny cítila dobře. Vlastně nejen dobře, já se i skvěle bavila. A to se mému otci líbilo. 

Ještě zvláštnější bylo ale to, že jsem flirtovala s Liamem. Nebyl to ale flirt, který jsem zažívala posledních několik let na večírcích, kdy flirtování s klukem znamenalo, že mám zájem o něco víc. Tohle bylo jiné. Povídali jsme si, usmívali se na sebe a roztomile jsme se navzájem dobírali.

A já se ten večer mezi těmi lidmi cítila úplně jiná. Jako bych to nebyla já. A nebo.. jako bych to právě byla já.   

„Taky máte půvabnou manželku. Ady, vůbec nevypadáte na to, že jsme porodila tři děti! Řekněte mi, jak jste tohle udělala, že vypadáte tak skvěle?"

„Ah, děkuju, to je.. milé,", zasmála se Ady.

„ale porodila jsem jen dvě."

„Rosie má jinou matku.", dodal můj otec. 

„Oh, to se omlouvám, to jsem ne-"

„To je v pořádku, Karen. Opravdu."

„A jak jste se vy dva dali dohromady, pokud se můžu zeptat?"

„Mami, ty jsi tak zvědavá.", zasmála se Maura.

„Když tohle je tak zajímavá rodina! Opravdu, jste tak zajímaví."

„Karen, ty si opravdu dokonalá.", zasmála se moje babička. 

„Vlastně, Ady byla moje chůva.", vložila jsem se do rozhovoru i já. 

„Vážně? Tak jste se vy dva dali dohromady? Páni, to je tak romantické!"

„Jo, ze začátku to sice nebylo úplně jednoduché, že, mami.", mrkl otec na mou babičku s pobavením. 

„No tak, Harry! Nevracejme se k tomu pořád."

„Vždyť víš, že už si z toho jen dělám srandu."

Seděli jsme na zahradě u stolu, který byl dokola osvícený ozdobnými světýlky, povídali si, smáli se a já zase po dlouhé době cítila, že někam patřím. Že patřím do rodiny. 

***

„Dneska už mi svoje číslo dáš, nebo zase jen tak odkráčíš?"

„Uhm, to si ještě rozmyslím.", zazubila jsem se. Stáli jsme před naším domem a loučili se jak s rodinou Payne, tak s babičkou a dědou. 

„Hej! Já myslím, že už si ho zasloužím."

„Fajn.", uculila jsem se a čekala, až mi Liam podá svůj telefon, do kterého jsem následně naťukala své telefonní číslo.

„Děkuju."

„Liame, jedeme!"

„Už jdu!"

„Tak dobrou noc.", usmála jsem se na něj.

„Dobrou noc, Rosie. Bylo to.. fajn. Skvělé."

„Taky jsem si to užila."

„Tak se měj.", uculil se na mě, rozloučil se i s ostatními a následně nasedl do auta ke své rodině. Před domem už jsme zůstali jen já, otec a Ady, jelikož moji malí sourozenci už spali, sledovali jsme odjíždějící auta a mávali jim na cestu.  

„Byl to báječný večer.", vydechl otec spokojeně. 

„To teda byl.", přitulila se k němu Ady a nechala ho ovinout kolem něj své paže. 

„Jo, byl."

„Děkuju, Rosie. Byla jsi dneska fakt.. fakt.."

„Hodná?", uchechtla jsem se. 

„Fakt naše.", řekl klidným hlasem. Koukla jsem se mu do očí a viděla v něm štěstí a spokojenost, co jsem už dlouho neviděla. Udělala jsem pár kroků k němu, naklonila se a dala mu pusu na líčko. 

„Dobrou noc, tati. Dobrou, Ady."