The Black Sheep Of The Family

2. kapitola

„Sýrovou a šunkovou pizzu, jedno pivo, jeden Sprite a dvě neperlivé vody.", řekl Brandon servírce, podal jí jídelní a nápojové lístky, které nám předtím donesla, a ta potom odkráčela pryč. 

Seděli jsme v naší oblíbené pizzerii v našem oblíbeném boxu pro čtyři úplně na konci místnosti. Poprvé jsem tady byla sama s Louisem skoro před třemi roky pár dní po tom, co jsme spolu začali chodit. 

Louis Tomlinson, dvacetiletý vysoký potetovaný hnědovlasý vysokoškolák, s kterým jsme se seznámili na koncertu jedné místní pop rockové kapely, kam jsem zdrhla během měsíčnímu domácího vězení, které jsem dostala kvůli už třetímu vyhazovu ze školy. Seděla jsem u baru, kde jsem popíjela Coca Colu, jelikož mi barman nechtěl nalít alko, což jsem na jednu stranu chápala, bylo mi šestnáct. Kdo by šestnáctileté holce věřil, že má dvacet jedna, šla na akci a zapomněla si legitku, tudíž to nemůže dokázat? Všimla jsem si, že mě u toho baru jeden vysoký hnědovlasý klučina už delší dobu pozoruje. Pozoroval mě tak dlouho, že jsem se odhodlala a šla k němu s otázkou, co má sakra za problém, když mě musí pořád tak sledovat. Pak se to během noci zvrtlo, já se s ním začala líbat a od té doby jsme se začali vídat. 

Na začátku vysoké se Louis seznámil se stejně starým Brandonem Flynnem, který před třemi měsíci začal chodit s jejich spolužačkou Ruby Connerovou. Od té doby, co ti dva tvořili pár, jsme spolu všichni trávili náš volný čas. Před tím jsem se s Brandonem taky vídala, ale ne tak často. 

Ruby Connerová byla moje nejlepší kamarádka jen pro to, že to byla moje jediná kamarádka. Tihle tři opravdu byli jediní lidé, které jsem ve svém životě měla. Lidé, se kterými jsem si rozuměla. S rodinou jsem si totiž nerozuměla. Pro všechny ostatní jsem vždycky byla ta problémová, ta náladová, ta děvka, ta černá ovce rodiny.

Po pravdě jsem to všechno opravdu byla. Až na tu děvku. Tou jsem tak úplně nebyla. Jen jsem před Louisem měla pár kluků, kteří vlastně nebyli mí kluci.

Ale černá ovce rodiny, to na mě sedělo skvěle.

„Párty začíná v deset. Naši už před šestou odjíždí pryč, tak bychom mohli jít k nám a pak k Johnovi."

„Souhlas brácho."

„Tady, prosím.", usmála se servírka, přičemž nám na stůl postupně pokládala naše pití. 

***

„Otec tu má auto, takže už je doma,", řekla jsem, když jsme přijeli před náš dům.

„chcete jít dál?"

„Asi radši zůstaneme v autě.", řekl Louis.

„Tvůj otec nás moc v lásce nemá, chápeš.", zasmál se Brandon.

„Jo, tak jo. Jen si vezmu věci na večer, nachytám se pak u tebe.", otočila jsem se na Louise. 

„Nezapomeň že u nás budeš spát, takže si vezmi věci i na přespání."

„Neboj.", vtiskla jsem mu pusu na líčko, vystoupila z auta a vydala se do domu. Jen co jsem vstoupila, slyšela jsem, jak se celá moje skvělá rodinka společně směje v obýváku u hrající televize. Protočila jsem očima a ihned přešla ke schodům, po kterých jsem spěchala nahoru do svého pokoje. V šatně jsem si vzala větší tašku, do které jsem začala skládat oblečení na párty, potom jsem pomalu procházela celý můj pokoj, poté i koupelnu, a házela do tašky všechno, co by se mi mohlo hodit.    

„Rosie? Rosie?", ozvalo se z chodby, když jsem byla v koupelně. 

„Proč se mi neozýváš, když na tebe volám?", objevil se v místnosti můj otec. 

„Protože jsem tě neslyšela?"

„Ten tón, Rosie.", zavrčel. 

„Kam se chystáš?", pokračoval, když jsem mlčela.

„K Louisovi."

„Na dnešek jsme přece pozváni k babičce a dědovi na večeři."

„A kdo vám brání v tom tam jít?" 

„Něco jsem řekl, sakra."

„Nekřič na mě.", odfrkla jsem, naházela poslední věci do tašky a vydala se na chodbu. 

„Kam jdeš?"

„Na to kolik škol máš vystudovaných ti to moc nepálí. Řekla jsem ti teď, že jdu k Louisovi."

„Rosie, okamžitě se zastav. Takhle se mnou prostě mluvit nebudeš!", volal na mě naštvaně a následoval mě, já se ale nezastavovala.

„Pozdravuj babičku a dědu.", ušklíbla jsem se a vyšla jsem ven, nechala jsem otce stát mezi dveřmi a pokračovala jsem až k autu, do kterého jsem nasedla.