Isabelle

50. KAPOTOLA_FLORESOVÁ K TABULI

Den 131.

Myslela jsem si, že nemůže existovat nic horšího než pochmurné pondělí.
Chyba. Může.
Pochmurné úterý začalo držkopádem na schodech.

Další na řadě byl autobus. Ten pitomej řidič mi beze vší slušnosti prostě zavřel dveře před nosem.
Vysloužil si tím ode mě vztyčený prostředníček.

Byla jsem naštvaná a zároveň zklamaná ze včerejška. Po incidentu s Emily jsme s Clare film nedokoukaly. Ležely jsme v objetí na gauči a snažily se vymyslet co budeme dělat.
Telefon nezvedala. Zvonek vchodových dveří ignorovala.

Zranily jsme jí. Ač nechtěně. Nemohly jsme to tušit. Sešlo se to nešťastnou náhodou. A náhoda? Náhoda je svině.

Než jsem došla do školy byla jsem promoklá na kost. Jen další věc, která mi snižovala náladu.

Usmála jsem se až tehdy kdy jsem na židly u mě v lavici spatřila Noah. „Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho. „Budu s váma chodit týden do školy. „Proč jsi teda včera.." „včera jsem nebyl ve škole poněvadž se to teprve celé do domlovalo," odpověděl Noah na mojí nedokončenou otázku.

Jen jsem kývla a otočila se na Clare, která původně seděla vedle mě. Ta se na mě zašklebila hned z lavice vedle mě. Pohlédla jsem vedle.

Emily strnutě seděla vedle ní. Mému pohledu se vyhnula.

Do třídy vešel učitel. Popadla jsem kus stránky ze sešitu a..„Noahu? Mohla bych.." Zamumlala jsem na něj, zatímco jsem ukazázněně ignorovala učitelův výklad.

„Jo." Odpověděl mi.
„Vždyť jsem se tě ještě ani nezeptala," řekla jsem překvapeně.

„Nevadí," mávnul rukou Noah, „říkám jo."
Pobaveně jsem nad ním zakroutila hlavou. Natáhla jsem se po jeho penále, který byl hozený na jeho půlce lavice. Můj v tom spěchu samozřejmě zůstal doma.

Vytáhla jsem první propisku, která mi padla do ruky. Zasekla jsem se již při prvním písmenku. Modrá propiska. Moje propiska.

„Furt jí máš?" Sykla jsem k Noahovi, ačkoliv bylo zřejmé, že ano.
„Byla od tebe. Nikdy jsem jí nevydal," přikývnul. Rozbušilo se mi srdce při vzpomínce na minulý rok.
Byli jsme tak zamilovaní. Tak moc.

Hluboce jsem vydechla.

Promluvme si

Naškrábala jsem na papírek a hodila ho Emily na rozevřený sešit, na který si nepřítomně čmárala. Pochybuji, že to byly poznámky.

„Všichni," doplnila jsem se s pohledem na Clare. Ta jen zvedla obočí ve znamení, že nechápe.

„Dobře promluvme si," vzdychla Emily odevzdaně. Clare koutky rtů se stočily k jemnému úsměvu.

„Ruším vás, děvčata?!" Ozval se hrubý hlas od tabule.

„Pardón," udělala jsem velké oči na učitele. Jen si povzdech a dál do neřešil.

„Pojďme k Timovi," zašeptala Emily na moje záda. Chtěla jsem souhlasit, přerušil mě však osrý hlas již rozuřeného učitele, „Slečna Floresová k tabuli!"

„Já?" Vyhrkla Emily zkroušeně.
„Ano vy." Odpověděl jí, „nevím o co mu jde," vyhrkla Emily směrem ke mě. Jen jsem se ušklíbla a dál jsem to nekometovala.

Emily se za doprovodu tichého smíchu Clare vydala do předu.

•••

„Emily váženě mě to mrzí," vyhrkla Clare tiše, zatímco děkovně pokývala blonďaté servírce, která nás obsloužila.

Seděly jsme U Tima a každá jsme popíjely svůj milkshake. Já zvolila jahodový, zatímco Emily vanilkový a Clare k našemu překvapení-vždy si dávala malinový, čokoládový.

„Ne," zarazila jí Emily, „to mě to mrzí."
Překvapeně jsem se na ní podívala.

„Ale Em," namítla jsem.
„Chovala jsem se děsně." Spustila Emily zkroušeně. „Vážně se omlovám holky, já jen..."

„Jen co?" Tiše se zeptala Clare. Emily se nadechla. „Jen jsem proste zvyklá, že jakmile řekne nějaká holka o své orientaci ke stejnému pohlaví získá jen hnusné úšklebky a znechucené pohledy. Proto jsem se hned bránila, ačkoliv mi až později došlo, že jste neřekly nic proti mě."

Chvíli se odmlčela.

„Navíc jsem vám to měla říct. Tajila jsem se se s tím, protože jsem se bála. Omlouvám se." Vydechla. V jejích očích jsem spatřila slzy.

„Není za co se omlouvat Em," prohlásila jsem. „Přesně tak. To já se promiň, byla jsem neomalená. Za žádnou cenu jsem tě nechtěla zranit," doplnila mě Clare.

Vzájemně jsme se na sebe usmály.

„Vlastně bych vám někoho ráda představila," přiznala se Emily.

„Ano?" Vyhrkla jsem překvapeně. Clare jen povytáhla obočí když se Emily zvedla aby natáhla ruku k dívce, která se objevila u našeho stolu. Překvapeně jsem na ní pohlédla. Byla to ta servírka, která nám přinesla milkshaky.

„Naomi, tohle je Clare a Izzy, moje nejlepší kamarádky," pronesla Emily směrem k dívce, která se na nás váhavě usmála. Muslím přiznat, že byla opravdu hezká.

„Holky, tohle je Naomi. Servírka, pracující tady a zároveň i moje přítelkyně," obdařila Naomi zářivým úsměvem. Ta jí úsměv oplatila.