Isabelle

24.KAPITILA_CO TYHLE? UŽ MÁTE JMÉNO? 2/2

Den 76-část 2.

„Nevím jak Owen.. ale já mám.." zahuhňala Clare, která si právě tuším, přetahovala šaty přes hlavu.

„Tak říkej.." pobídla jsem jí zvědavě a zabušila na kabinku, abych na ní mohla vidět.

Clare vylezla z kabinky úplně rozcuchaná, ale to jí nezabránilo v tom, aby se usmívala jako měsíček na hnoji. Tak se ostatně dneska usmívali snad všichni. Byly jsem takový měsíčci na hnoji. Dobrý. Isabelle. Přestaň prosímtě přemýšlet nad takovýma hovadinama.
Hodila šaty na stojan a až poté se k nám otočila.

Dělá to ta holka naschvál? Nebo se mi jenom zdá, že se otáčí jak šnek. Jak dlouho budu ještě napnutá sakra.

„Clare!" Zaúpím jakmile je mi jasný, že si tuhle chvíli sakra užívá. To snad není možný.

„Liam," odpoví nám konečně a ústa se jí rozáhnou do širokého úsměvu.

„A holka?" zeptala se Emily a taky se usmívala.

„Bude to kluk," odpověděla Clare sebejistě a láskyplně si pohladila bříško.

„Jak to víš?" usmála jsem se na ní. V téhle chvíli totiž nešlo se neusmívat. Byla to taková ta situace kdy se prostě širokému úsměvu neubráníte, ani kdyby jste se bůhvíjak snažili. Vaše ústa mají navrh a koutky se vám roztrhnou tak široko, že se skoro bojíte aby se vám pusa neroztrhla.

„Myslím si to.."

„Stejně si myslím, že by jsi měla vědět jméno pro holku.. co třeba ..Emily?" zapřemýšela Emily a zvědavě na Clare povytáhla obočí.

„Jo jasně pojmenuji jí po tobě ..." odfrkla si Clare.

„A proč ne?" nafoukla Em tváře a založila si ruce na prsou.

„Protože nechci pojmenovat svoje dítě, podle mojí nejlepší kamarádky .." objasnila jí to Clare a usmála se nad uraženými výrazy, které se nám usídlily na tváři.
...

„A navíc.. bude to Liam..a basta," dodala.

„Hmmm," zamumlaly jsme obě a následovně se rozchechtaly. No, není to boží rozčilovat svojí kamrádku pouhým hmm? Já zastávám rozhodně toho názoru, že je to prča.

„Izzy..jakej máš ty názor na Liama?" Zeptala se mě po chvíli Clare.

Jakej mám názor? Hm. Liam je moc pěkný jméno. Bude se mu líbit. Teda myslím. Ostatně jsem si vždycky myslela, že ho vážně znám, ale copak si můžu být pořad natolik jistá? 

„Je to dokonalý Clare.." odpověděla jsem s úsměvem. Clare se taky usmála.

„No nic.. Co ty šaty holky?" Vyjekla Clare a uzavřela tím tohle téma. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na druhou? No tak za prvé. Na druhou stranu bych jí chtěla do nekonečna otravovat dokud by neměla i jméno pro holčičku. Člověk nikdy neví. Samozřejmě nechci urážet její maminkovských pudy, ale vždyť tý holce není ani osmnáct. A navíc.. v porodnici chtějí obě varianty, no ne?
A za druhé... Ne. Žádné. Sebelítostivé. Myšenky. Nebudou.

„Takže tyhle si brát nemám?" Odpověděla jsem jí otázkou a rozjařeně vyndala svoje oblíbeny zelený šaty, které jsem v rychlosti vytáhla.

Odpovědí mi však byly dva páry očí protočených v sloup.