Isabelle

8. KAPITOLA_VŠECHNO V POHODĚ

Pro jistotu se zase předem omlouvám za chyby.
Doufám, že se bude líbit.🙏🏻❤️

Den 40.
„Ahoj Isabell."
Přivítala mě Clare a váhavě se usmála.

„Ahoj Clare."
Taky jsem se usmála.

„Hele.. Izzy fakt mě to mrzí..vím že se ti Owen líbí.. a to co jsem udělala je neomluvitelný.. promiň.. mrzí mě že jsi byla naštvaná.. " vyhuhlala ze sebe Clare a tikala očima všude jenom na mě se nedívala.

„Já na tebe nebyla naštvaná Clare.." usmála jsem se na ní. Nejsem.. vážně..prostě ne. Už jsem jí to odpustila. Vždyť je to moje Clare..

„Tak proč jsi neodpovídala?" Zeptala se Clare a konečně se na mě podívala.

„Promiň bylo mi blbě."
Zase tolik nelžu... vážně jsem celej víkend proležela, protože mi bylo blbě. Normálka.

•••

„Bell můžeme si promluvit?"
Ježíši..Owen

„Co chceš Owenene?" Odpověděla jsem mu znuděně a raději upírala pohled do země.

„Rozešli jsme se.. myslím s Clare," řekl.
Kvůli mě?..

„Tak to mě mrzí.." Zamumlala jsem a čekala že odejde.

„Chceš ještě něco Owene?" Konečně jsem se na nej podívala.

„Já ehm Bell.. "
Owen se zasekl.. Počkat.. on byl v rozpacích?

„No?" Odpověděla jsem s neskrývavým zájmem.

„Chtěl bych ti něco říct.. " Dopnil se.. a Koukal na mě ve smyslu: vždyť víš co chci říct tak mě doplň...

Rozbušilo se mi srdce..

„Bell já.."
Usmála jsem se, jeho hlas se vyhoupnul na horu..

Stál tak hrozně moc blízko.. cítila jsem jeho vůni.. a jeho teplo..

Sklonil se a políbil mě. Nejdřív něžně a pak se jeho polibky prohloubili. Zabořila jsem prsty jeho blonďatých vlasů..

Pane Bože..