O sedm let později.
„Je mi líto Paní Flores. Všechno vám to vysvětlím. Jenom mě nepřerušujte."
Ten samý doktor. Ta samá nemocnice. Ta samá situace?
„Jistě."
Nevím.
„Před zhruba šesti lety jste podstoupili všechno pro to, abychom ji vyléčili. Doktoři se domnívali, že se to povedlo. Že jsme rakovinu vyléčili úplně. Já jsem si sice nebyl tak jist, ale omlouvám se, protože to byla moje chyba, že jsem na to nedával pozor.
Rakovina nikdy léčitelná nebyla. Ne úplně. Pomalým, ale jistým tempem se rozšiřovala po celém těle a obavám se.. ."
„Nene."
Bolest. Neskutečná bolest uprostřed hrudi.
„Že už to neumíme vyléčit."
Slova. Ostrá slova přinášející jen bolest.
Propukla jsem v hlasitý pláč.
„Je vůbec zázrak slečno, že je vám tak dobře. Je zazrák, že jste s tím žila tak dlouhou a neomezovala vás to."
Tentokrát nemluvil na mě. Jeho pohled. Jeho pohled směřoval na ni.
„Jak dlouho?" Zeptala se moje dcera a stírala si přitom slzy. Byla o tolik silnější než já..
„Odhadujeme to na rok."
Nikdy. Ještě nikdy ty slova nebyla tak krutá.
„Cože?"
Nikdy.
„Je mi to líto. Už s tím nejde nic dělat."
Může vůbec doktor. Může vůbec něco takového říct?
Jeden rok.
Dvanáct měsíců.
Třísta šedesát pět hloupých dní.
YOU ARE READING
Isabelle
General FictionIsabelle čeká další rok na střední. Za rok se toho, ale může spoustu změnit . Stačí rok, aby se Isabelle a jejím přátelům změnil život na ruby. Stačí rok na převraty lásky. Co se skrývá pod jejich maskou? Pod maskou, která je ukazuje jako normální...
