Isabelle

21. KAPITOLA_TY HORŠÍ DNY

Den 70.
Líbali jsme se.

Jeho ruce mi přejížděli po těle.

Přetáhl mi tílko přes ruce..
Ztula jsem.

„Vpohodě?"

„Jo, pokračuj," zamumlala jsem a přejížděla mu prsty po svalnatém břiše. Řekla jsem si, že to překonám. Že překonám ten strach, který mě už několik týdnů provázel. Proto jsem taky svolila když mě Jason Moore pozval na rande. Jason Moore. Školní borec a další z Owenovy party. Ten co chtěl jen to jedno. Proto jsem mu dovolila dotýkat se mě tak, jak se mě za můj život dotýkali jenom dva kluci.

Po zadu jsem spadla na postel.

Přitiskl mě ke zdi. A on se přitiskl na mě.
Až teď jsem si ale uvědomila, že to asi nebyl až tak dobrej nápad. Že tímhle způsobem se toho nezbavím. Že to možná bude i horší.
Doprdele.

„Počkej."

Jeho slizký obličej a ruce... Zkažené zuby..

Sundal mi kraťasy pak kalhotky ..

Vzrušení bylo pryč a nahradil ho.. nahradil ho strach.

„Přestaň."

Položila jsem mu ruce na hruď a prudce do něj stačila.

„Co je Izzy?" Zeptal se mě nechápavě a kvůli tlaku na hrudi, který jsem mu způsobila já se postavil.

„Prostě přestaň!" Řekla jsem ještě jednou i když to nebylo nutný. I když už jsem byla zase sama. I když už jsem na sobě necítila jeho doteky.

Do očí se mi hrnuly slzy.

„Ale no taaaak vždyť se bavíme," zakňoural.

„Promiň Jasone," vyhrkla jsem. Propadla jeho mikinu hráčů naší školy a rychle si jí přetáhla přes sebe.

„Teď nemůžu. Snad někdy jindy." Vysvětlila jsem mu, „mikinu ti přinesu do školy," řekla jsem ještě a ignorujíc jeho nechápavej výraz jsem vyběhla z pokoje.

Prudce jsem zamrkala ve snaze zbavit se slz. Cítila jsem jeho rty na těch mých.

•••
Seděla jsem v pokoji u okna. Nic jsem nedělala jen ztuhle seděla a přemýšelala.

Když se mi pohled na ulici znovu zamlžil rozhodla jsem se něco udělat. Popadla jsem papír a psala.

Milý Noahu,

Psala jsem to co mě napadlo. Psala jsem to co jsem tak moc už potřebovala dostat ze sebe. To kvůli čemu jsem teď plakala. Ne kvůli Wenovi ne. Ani kvůli Jasonovi. Kvůli němu. Lásce mého života.

Nechal jsi mě tady. Nechal jsi mě tady samotnou a zdrcenou. Oslabenou Láskou.

Psala jsem, jako kdyby znal moje tajemství. Jako kdyby věděl proč.

Ať už mi věříš nebo ne stýská se mi po tobě. Ale ne tak jak myslíš. Ne. Patříš do mého srdce a když jsi odjel nechal jsi v něm obrovskou díru. Díru, kterou žádnej z kluků nedokázala zacelit.

Vzpoměla jsem si na Owena. Ani zamilovanost v Owena mi nedovolila na tu díru zapomenout. Do Owena jsem sice byla zamilovaná. Ale Noah? Noah byl láska mého života. On. Jen. On.

Nechápu. Nechápu jak jsem jenom mohla nechat tě odjet. Nechápu jak bez tebe mám žít. A nikdy. Nikdy na tebe nezapomenu. Jakmile jsi odjel, rozpadli jsme se. Už nejsme všichni spolu.

Pousmála jsem se nad představou naší skupinky. Skupinky, kterou jsme založili s Wenem a Emily v praváku a vydržela rok. Rok, ale stačil na to aby jsme byli známí po celý škole. Byli jsme takový Pobertové, ale místo v Bradavicích na normální Hoght School.

Už nejsme tak často spolu. Už to není jako dřív. Jakmile jsi odjel moje srdce se tříštilo. Ale to ty nemůžeš vědět že?
Odehnala jsem tě od sebe. Už je to čtyři měsíce. Čtyři zkurvený měsíce bez tebe. A pořad Noahu, pořád je to jako kdyby jsme se loučili včera. Jako kdyby to bylo včera co jsem dusila svoje vzlyky do polštáře. Jako kdyby to bylo včera kdy jsi mě na rozloučenou políbil. Proč jsi to udělal Noahu? Proč jsi mě políbil?

Sáhla jsem si na lehce brňející rty. Slzy mi stékaly volně po tvářích, ale já už jsem je nestírala.

Na druhou stranu však, jako kdyby to bylo stotisíc let co jsem se tě naposledy dotýkala. Jako kdyby to bylo stotisíc let co jsem naposledy cítila ve svým těle chvění když jsi byl nablízku. Jako kdyby to bylo stotisíc let co jsem naposledy cítila horkost Tvého těla. Jako kdyby to bylo stotisíc let co jsi mě naposledy oslovil květinko.

Nikdo. Nikdo mi tak nesmí říkat. Květinko mi říkal jenom on. Jenom jemu patří tahle přezdívka. „Zase někdy, květinko," zašeptal mi na rozloučenou.

Ty nevíš proč jsem s tebou být nechtěla. Nevíš to. A tak se nesnaž. Nesnaž se to pochopit Noahu, protože já Ti přísahám, že jsem tě milovala.
Tohle ti musí stačit. Milovala jsem tě. A nikdy. Nikdy jsem nepřestala.

S láskou Isabelle