Vybraná pro draka... ✔️

41.kapitola

Bolelo mě celé tělo. Neměla jsem tušení, kde to jsem a co se stalo. Nemohla jsem se ani hnout, každý pohyb bolel. Otevřela jsem oči a uviděla jsem svou komnatu, když jsem se podívala do leva uviděla jsem Sebastiena, spal. Jeho světlé rozcuchané vlasy trčely do všech stran. Nedalo mi to a prohrábla jsem mu je. Vypadal tak sladce, když spal. Pohladila jsem ho po tváři, tak aby ho to nevzbudilo, ale stejně se zvednul. Zůstal vyset pohledem na mé tváři neměla jsem tušení co mám dělat.,, Sebastiene? " koukal na mě a v očích se mu objevili slzy.,, Tali ty žiješ ty jsi v pořádku. Spala jsi několik dní měl jsem o tebe obrovský strach myslel jsem, že se neprobereš." jeho hlas byl zlomený. Vylezl na postel a objal mě sice hodně opatrně, ale cítila jsem jak mu bije srdce. Dal mi pusu do vlasů a já se na něj usmála.

Pocítila jsem ostrou bolest v podbřišku a vzpomněla jsem si co se stalo.,, Monika!" křikla jsem najednou Sebastien mě nepochopil zakoulela jsem očima.,, Sebastiene Monika byla ten špeh to ona mě bodla!" Sebastien pochopil a zavolal stráže.
,, Dejte hledat princeznu Moniku a až ji najdete zavřete ji do vězení a zavolejte mě.!" zněl rázně a výhrůžně. Jako opravdový král. Ale měl pod očima obří kruhy od nevyspalosti. Šlo na něm vidět, že vůbec nespal.

,, Sebastiene?" upíral zrak ke dveřím. Když jsem na něj promluvila trhl hlavou mým směrem.,, Ano co se děje potřebuješ něco?" usmála jsem se.,, Ne, ale ty potřebuješ spánek a to hodně. Řekla jsem klidně.,, Nenechám tě tu samotnou." řekl tvrdohlavě.,,A já tě nenechám nevyspalého mazej se vyspat." mluvila jsem na něj jako na malé dítě. Očividně to zabralo. Uvolnil rysy ve své tváři a přikývl.,, Ale pošlu sem někoho, aby tě hlídal." řekl rázně a já nechtěla odporovat.

,, Myslím, že to zvládnu sám." promluvil mě známý hlas byl to Ben. ,,Dobře." přikývl Sebastien a než odešel políbil mě.,, Ahoj šípková Růženko." zasmál se Ben, když Sebastien odešel.,, Ahoj." usmála jsem se.,, Tak jak ti je otec s matkou o tebe mají také strach." Řekl a kývl ke dveřím.,, Už se nemusíte bát jsem v pořádku. Jen se to musí zahojit."

,, Ano to musí hlavně nikam nepospíchej Sebastien svatbu odložil." vytřeštila jsem na něj oči.,, Cože udělal?" překvapeně jsem na něj zírala.,, No spala si celé tři dny a nikdo nevěděl.... jestli se probereš." uhnul pohledem. ,,Chápu bylo to dlouhé a Sebastien tu proseděl předpokládám celé dny a noci." smutně jsem se na něj podívala.,, Ano, ani nejedl a vždycky, když jsem tu byl, tak byl vzhůru. Myslím, že vůbec nespal a kdyby jsi ho neposlala, aby se vyspal proseděl by tu další den." Řekl a prohrábl si vlasy.

,, Ano je skvělý. Miluju ho, za to všechno co pro mě udělal. A mrzí mě, že jsem si o něm myslela, že myslí jen na sebe." Ben se, ale díval nejistě.,, Nezapomeň, že je to drak a ty jsou nevyspytatelní." řekl to tak chladně až jsem se zachvěla. ,,Bene já mu věřím víc než komukoliv jinému." Podívala jsem se mu zpříma do očí.,, Jak myslíš, doufám, že se brzo uzdravíš a sbohem." naštvaně se zvedl a odešel.,, Sbohem."

Za nedlouho se u mé postele vystřídali všichni, kteří mi byli nejblíž. Strýc Frederick s tetou, Sam a Agnes a také Sandra s Thomasem. Všichni mi přáli brzké uzdravení a strýc s tetou se omlouvali, že musí kvůli královským povinnostem zpět.

Večer se u mě stavil Sebastien. Donesl mi mléko s rolkami. Pak mi řekl, že Moniku stále nedopadli, ale že se na tom pracuje. A omlouval se, že nesplnil slib, který mi dal.,, Jaký slib Sebastiene?" nechápavě jsem se na něj koukala.,, Řekl jsem, že nedovolím, aby ti někdo ublížil a....." sklopil pohled ke svým rukám. Sáhla jsem mu na tvář a donutila jsem ho, aby se na mě podíval.,, Já ti to nemám za zlé jsem v pořádku a zachránil jsi mě a to stačí a....." přitáhla jsem ho k sobě. Pochopil, že si žádám polibek a jemně spojil naše rty. Byl jemný a opatrný jako by se bál, že se rozsypu.

Po chvíli se odtáhl a usmál se.,, A miluješ mě to je to hlavní." usmála jsem se a projela jsem mu rukou vlasy.,, To máš pravdu miluju a moc."
Pak si lehl vedle mě a majetnicky mě objal.,, Nemusíš se bát nikam ti neuteču." řekla jsem mu do ucha.,, Já vím, ale musím ti ještě něco říct." Smutně se na mě díval.,, Co? " nevydržela jsem to.,, Nemůžeš mít dítě, Monika zasáhla místo, které je potřebné k tomu aby jsi měla dítě." opatrně položil ruku na závaznou ránu.

Když jsem si uvědomila, že nikdy nebudu mít dítě zaplnili se mi oči slzami.,, Neplač vymyslíme to, ale teď se tím netrap." kývla jsem, ale nezabránila jsem slze, která mi stekla po tváři.,, Až jí najdete chci s ní mluvit." řekla jsem rozhodně aby nekladl odpor.,, Jak si přeješ." kývl mi.
,, Děkuji." usmála jsem se a střela jsem si slzu.,, Chápu máš s ní nevyřízené účty." pohladil mě po vlasech a usmál se.,, To ano."

Následující týden jsem ležela v posteli a užívala si pravidelných návštěv Sebastiena a Thomase se Sandrou.
Po dalším týdnu jsem už byla docela v pořádku přečetla jsem za tu dobu asi deset knih co mi Sebastien přinesl a naučila jsem se nějaké další věci ohledně království a Etikety. Chtěla jsem být připravená na všechno.

A další týden už jsem byla schopná chodit a normálně fungovat Sebastien mi ovšem přidělil stráže, které semnou chodili všude. Mohla jsem si je vybrat a tak jsem si jako stráž vybrala Erika a jednoho strážce, který s námi jel už z naší země. Sebastien souhlasil. Chodili semnou všude a nesměl se ke mě nikdo přiblížit dokud jsem jim nedala pokyn, že toho dotyčného můžou pustit.

Pomalu jsme začali řešit svatbu, ale nechtěli jsme riskovat další napadení, a tak jsme se rozhodli udělat malou svatbu jen v kruhu našich rodin a nejbližších přátel. Dali jsme to vědět vysoce postaveným lidem aby se neurazili, že jsme je nepozvali. Pozvánky taky dostala Sam, Agnes a Erik a pak jsem poslala pozvánku Kat a Maxovi a rodině, která se o mě hodně starala té rodině s malou Kirou. A také pekařce. No a nakonec Strýci s tetou a Benovi. Jen malý okruh přátel a lidí. A velká spousta stráží. Ale naší svatbu si hodlám užít."

Pokud máte nějaké otázky klidně pište už zbývají jen tři kapitolky.