Vybraná pro draka... ✔️

34.kapitola

,, Můžeme prosím jít, chci být u něj." žena přikývla a ukázala ať jí následuji.
Došli jsme k jeho komnatě a ona se s poklonou vzdálila. Stála jsem u dveří a čekala najednou se zevnitř ozval Sebastienovo výkřik a já jsem podvědomě stiskla šupinu. Měla jsem o něj obrovský strach. Začala jsem nervózně přecházet sem a tam abych se nějak zaměstnala. Napadlo mě jestli je Sandra a Thomas v pořádku.

Odpověď se mi naskytla po chvíli Thomas vyběhl po schodech nahoru a zastavil u mě po chvíli se objevila Sandra a vřele mě objala.,, Jak je na tom? " zeptal se Thomas.,, Já nevím nikdo zatím nevyšel ven jsou slyšet jen Sebastienovo výkřiky. Mám o něj strašný strach." Sandra i Thomas mě objali a já jim byla neskutečně vděčná aspoň mě trochu uklidnili.

,,Bude v pořádku uvidíš je to bojovník jen tak se nevzdá. Ví že na něj čekáš." Řekl Thomas ,když odstoupil.,, Ano zvládne to uvidíš." přisvědčila Sandra.,, Já vím, ale mám o něj strach." po chvíli vyšel doktor. Zarazil se, když tu viděl tolik lidí, ale pak začal mluvit.,, Princ...... Bude v pořádku jen musí několik dní ležet." pak se doktor uklonil a odešel. Nejdřív tam šel Thomas, který se tam dlouho nezdržel a pak jsem vešla já Sebastien ležel v posteli s přivřenýma očima a zavázaným hrudníkem.

Došla jsem k němu a koukala jsem na něj měla jsem slzy na krajíčku.Pomalu otevřel oči a usmál se.,, Nebreč slzy ti nesluší." sedla jsem si na kraj jeho postele a pohladila jsem ho po tváři.,, Jak se cítíš?" netrpělivě jsem čekala na odpověď.,, Bylo mi i líp, ale když jsi tady ty tak mi je dobře." s trochou obtíže se usmál.,, Zůstanu tu jak dlouho budeš chtít."

,, Lehneš si ke mě?" poklepal na místo vedle sebe.,, To nejde jsi zraněný a co kdyby někdo přišel." Sebastien se usmál a stáhl pro něco na stůl. Pak se dostal do polosedu a prohrábl si vlasy.,, Thálie vezmeš si mě?" držel mezi ukazováčekem a palcem stříbrný prstýnek s diamantem. Dala jsem si ruce před pusu a samým štěstím mi došly slova. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Nasadil mi prstýnek a usmíval se. Objala jsem ho, ale neuvědomila jsem si jeho zranění.

Sykl bolestí a já odskočila.,, Promiň moc se omlouvám." on si z toho nic nedělal.,, V pořádku. Teď už si ke mě můžeš lehnout, když jsi má budoucí žena?"  zasmála jsem se a přikývla jsem. Lehla jsem si, tak abych mu nějak neublížila a opřela jsem se o jeho rameno. Zvedl mi obličej k sobě a políbil mě.,, Muluju tě." pošeptal, když se dotáhl.,, Já tebe taky a moc." Sebastien po chvíli usnul a já jsem tam s ním zůstala a v tu chvíli jsem byla ta nejšťastnější dívka na světě.

Když už jsem se chtěla zvednout a dojít si pro nějakou knihu a něco k snědku někdo zaklepal na dveře.,, Dále." špitla jsem. Dveře se se skřípotem otevřeli a vešla Agnes s tácem na, kterém nesla knihu a mléko se sušenkami a rolkami zarazila se, když mě viděla v Sebastienovo objetí, ale pak se usmála a potichu přešla až ke mě položila na noční stolek tác a řekla.,, To posílají kuchařky. ",, Vyřiď, že moc děkuji." Ona se uklonila a přikývla. Když odešla pustila jsem se do mléka a sušenek s rolkami. Pak mě napadlo malinko pozlobit Sebastiena.
Sušenky krásně voněli a já věděla, že Sebastien jejich vůni pozná na kilometry daleko.

Vzala jsem sušenku a rozlomila jsem jí Sebastienovi pod nosem. On nic a tak jsem s ní trochu zakroutila kolem jeho nosu. To už, ale otevřel oči a sebral mi půlku susenky.,, Hele ta byla moje." řekla jsem rádoby naštvaně.,, To pardon, ale ty nevíš, že všechny sušenky v tomhle paláci patří mě?" Řekl na oko vážně.,, Opravdu to jsem nevěděla, ale máte asi smůlu, protože teď všechny sušenky co jsou taky vlastním já a vám milí princi nedám ani jednu." vyplázla jsem na něj jazyk a on nasadil psí oči.,, Prosím dej mi ještě jednu jsem raněný přece mě nebudeš takhle trápit." ďábelsky jsem se usmála.,, A co když jo? Co s tím uděláš, shodíš mě z postele?" vysmála jsem se mu a on se usmál.,, Hmm to není špatný nápad, ale nechci ohrozit svou budoucí ženu." To znělo tak krásně, že jsem se nad ním smilovala a dala jsem mu celý talíř.

Byla jsem tam sním celý zbytek dne ještě ho navštívil Thomas a Sandra. A taky Monika jenže ta nevydýchala mou přítomnost a proto radši rychle odešla. Ještě nikdo nevěděl, že mě Sebastien požádal o ruku. Takže to bylo zatím jen naše malé tajemství. Sebastien to chtěl oznámit všem až bude v pořádku. A já jeho přání respektovala.

K večeru jsem odešla do své komnaty umyla jsem se a převlékla se do noční košile během dne se už stihla většina paláce uklidit. Takže se dali normálně projít po chodbě bez toho abych o něco zakopla.  Sam už byla v pořádku a Agnes se mě vyptávala jak je princi a jestli se něco mezi námi nestalo. Vím, že jsem to neměla nikomu říkat, ale ony byli kamarádky a já to nemohla vydržet.,, Požádal mě o ruku. " řekla jsem a Sam s Agnes na mě civěli. Agnes se vzpamatovala první a radostně mě objala.,, To je úžasné blahopřeji." Sam jí napodobila a já byla ráda , že mi to přejí.,, Děkuji."

Pak jsem je poslala pryč a lehla jsem si do postele. Chvíli jsem se tam jen převracela ze strany na stranu a pak jsem toho měla dost sotva jsem zavřela oči viděla jsem Sebasiena s dýkou v hrudi. Když jsem zkusila usnout ještě jednou zase jsem se probudila, protože jsem vyděla Sebastiena s dýkou v hrudi. Zvedla jsem se hodila jsem na sebe župan a vydala jsem se na tajnou cestu do jedné dost vzdálené komnaty. Došla jsem před dveře do Sebastienovi komnaty. Pomalu jsem je otevřela a dostatečně velkou škvírou jsem vklouzla do vnitř.

Co mě, ale překvapilo byla rozsvícený svícen na nočním stolku a Sebastien s otevřenou knihou položenou na hrudi. Tiše jsem se zasmála tomuhle výjevu a opatrně jsem vzala knihu. Přečetla jsem si její název a opravdu mě to překvapilo četl tajemnou dámu. Založila jsem mu jí kusem provázku a zavřela jsem jí. Poté jsem ji odložila na stolek a posadila jsem se na kraj Sabastienovy postele. Nejspíš se mu zdálo něco ošklivého, protože se ze spaní mračil.

Začal sebou cukat až se vymrstil do sedu. Jeho zranění ho, ale bleykovou rychlostí donutilo si zase lehnout. Uklidnila jsem ho a on si zase lehl. Vypadalo to, že zase usnul a tak jsem mu chtěla projet jeho rozcuchané světlé vlasy, ale on mě chytl za ruku a stáhl vedle sebe na postel.,, Myslela jsem, že spíš. Nechtěla jsem tě vzbudit." měl stále zavřené oči jen se usmál. ,,A já myslel, že jsi už vyrostla z plížení se po nocích."

,, Sám víš, že z toho nikdy nevyrostu noci se nevzdám stejně jako ty."