Vybraná pro draka... ✔️

30.kapitola

Sebastien ke mě doplaval a zeptal se.,, Proč jsi skočila vždyť jsi vyhrála?" usmála jsem se na něj.,, Protože ráda dělám kompromisy." pak jsem s větší obtíží vylezla sebrala jsem si boty a v Sebastienovo doprovodu jsem si to zamířila rovnou do paláce abych se převlékla. Bohužel nám cestu zastoupil Král. A předevšemi zpustil.,, Co to mělo být?! Takové divadlo tady nestrp.... král se rozkašlal. Sebastin ho podepřel a zavolal stráže. Ty krále podepřeli a odváděli ho pryč. Nejspíš do jeho komnaty.

Sebastien se vydal hned za nimi. Já jsem šla do své komnaty. Otevřu dveře a Sam úlekem upustila kýbl se špinavou vodou.,, To vypadám tak hrozně?" shlédla jsem na svoje šaty které byli ráno světle růžové. Teď měli na sobě trávu a špínu z rybníčku. Agnes zpráskla ruce a vykřikla. ,,Božíčku!" obě mě vtáhli dovnitř a okamžitě mi svlékli šaty.

,, Máme se ptát co jsi dělala?" já se usmála, ale hned jak jsem si vzpomněla na Sebastiena úsměv mi zmizel.,, Musím za Sebastienem. Jen mi dejte suché šaty a vysušte mi vlasy." Sam přikývla a běžela pro šaty Agnes mi mezi tím sušila vlasy.

Když jsem byla hotová poděkovala jsem jim a běžela jsem ke králově komnatě. Thomas a Sebastien seděli na židlích před komnatou a oba měli hlavy v dlaních. Došla jsem k Sebastienovi a sáhla jsem mu na rameno. On ke mě zvedl hlavu a smutně se usmál.Usmála jsem se na něj a tiše jsem řekla.,,On to zvládne uvidíš." Sebastien zatím nic neřekl jen  se postavil a objal mě.,, Děkuji, že jsi přišla." ,, Proč bych nepřišla nenechám tě v tom samotného."

Už jsem tam s ním a Thoemasem seděla dlouho později se tu objevila i Sandra aby podpořila Thomase. Seděla jsem vedle Sebastiena, který svíral mou ruku tak pevně, že jsem se bála aby se nezhroutil. Najednou se rozrazili dveře a vyšel doktor. Měl kamenou tvář takže jsem z ní nemohla nic vyčíst. Všichni jsme se s trhnutím postavili a upřeli jsme zrak na doktora.

Důležitě si odkašlal a pak vážným hlasem řekl.,, Prozatím to vypadá dobře, ale obávám se, že král už to moc dlouho nevydrží. A chce s vámi mluvit princové." pak se uklonil a odešel. Sebastien následoval trochu nejistě svého bratra dovnitř. Když se za nimi zabouchli dveře Sandra se na mě s čitelným strachem v očích podívala.

,, Neboj to bude dobré." utišila jsem jí.
,, Já vím jen o ně mám strach." posadil se na židli nedaleko odemě.,, Já o ně mám také strach."

Později odpoledne jsem se rozloučila se svou novou rodinou a vyslechla jsem si od Bena znovu to, že můžu kdykoliv odejít a tak dále.

Sebastien za mnou ještě před večeří zašel. Seděla jsem zrovna na posteli a rozplětala jsem si narychlo zpletený cop od Agnes. Ozvalo se tiché zaklepání.,, Dále." řekla jsem dost nejistě. Sebastien pomalu vešel a zavřel za sebou dveře začal přecházet sem a tam po místnosti a já ho celou dobu pozorovala. Pak se zastavil u mého stolu a prohlížel si obrázek mých rodičů zastrčený za rám zrdcadla. Pak se otočil na mě a usmál se.

Ale úsměv mu hned z tváře zmizel. Rychlými kroky došel až k posteli. Nespustil ze mě ani na chvilku oči. Pokynula jsem mu ať se posadí.,, Co se děje.  A proč na mě tak zíráš?" vypadlo ze mě najednou.,, Chci si zapamatovat každou část tvé tváře každou pihu na tvém nose a každou rezavou vlnu tvých vlasů." nechápavě jsem na něj koukala a chtěla jsem vědět proč. Proč to říká.

,, Sebastiene proč to říkáš co se děje? Však mě ještě uvidíš tisíckrát." Po tváři mi stekla. Nechápala jsem co se mi tím vším Sebastien snaží říct. Utřel mi slzu z tváře.,, Víš otci už nezbývá moc času a ze všech svých posledních sil se mě snaží dotlačit k tomu abych si vzal Moniku. Ještě jsem mu to neodkýval, ale nemám od toho daleko. Tlačí na mě a chce abych udělal dobré rozhodnutí."

,, Takže si vezmeš Moniku?" Tahle otázka bolela, ale co bolelo ještě víc byla odpověď.,, Asi ano. Aspoň bratr se ožení z lásky." ,, Chapu chceš udělat radost svému otci než odejde na vždy. Za jak dlouho bude svadba? A kdy jí..." nedořekla jsem to protože mi to nešlo přes jazyk.,, Za pár dní bude korunovace a pak se uvidí."

,, Dobře." už jsem se o tom nechtěla dál bavit.,,Hele chci si s tebou dnešek zapamatovat. Sejdeme se v zahradě po večeři?" s radostí jsem přikývla, protože jsem věděla co přijde.

Na večeři se Sebastien tvářil jako by měl v hlavě tisíc věcí, které musí splnit a udělat. A věřím, že to tak i opravdu bylo. Pak jsem si všimla jak mě zase zkoumá pohledem. Pak přeskočil na Moniku a jeho výraz se změnil z klidného na naprosto zničeného měl svraštělé obočí a koutky úst stažené dolů.

Vycházím z jídelny, když mě Monika zastaví a pronese naprosto chladným hlasem.,, Ty si nedáš pokoj pořád se musíš něčím vytahovat dojdeš za ním až ke komnatě krále a otravuješ ho tam neuvěřitelný." jen jsem se nad její poznámkou zasmála.,, Ty jen zuříš, protože tě to nenapadlo." pak jsem se otočila a mířila jsem ke dveřím do zahrady jenže jsem za sebou zaslechla kroky nepochybně patřili Monice a tak jsem zahla abych jí svedla z cesty.

Když jsem si byla jistá, že jsem se jí zbavila vyšla jsem na zahradu Sebastien už seděl v trávě a čekal. Překvapilo mě, že si nesesl na lavičku. Nejspíš si všiml mého překvapeného výrazu a vysvětlil mi to.,, Bude mi chybět to tvé chození na boso a sezení v trávě." sedla jsem si k němu a usmála jsem se. Světlo z paláce se mu krásně odráželo v obličeji.,, Nemysli na to co bude, ale na to co je teď." Zvedl se a natáhl ke mě ruku. Já si zula boty chytla jsem se ho. Šel do prostřed zahrady a já si užívala možná poslední jeho proměnu, kterou kdy možná uvidím. 

Proměnil se a lehl si na zem pohladila jsem ho po hlavě a pomalu jsem přešla k jeho krku chytře jsem si vzala saty s rozparky na nohou. Mohla jsem si tedy v pohodě sednout na jeho krk.
Pomalu se vznesl a já se kochala výhledem na zářící palác ve tmě a hvězdnou oblohu. Neletěli jsme dlouho. Zastavili jsme na malém kopci  a Sebastien se proměnil. Seděli jsme na kopci a povídali jsme si měla jsem opřenou hlavu o jeho rameno a on mě jednou rukou objímal.

Pak promluvil.,, Thálie všechno mě to mrzí jen chci aby jsi věděla, že tě miluju." Otočila jsem se k němu čelem a se smutným úsměvem jsem řekla.,,Já tebe taky Sebastiene. Ale tvůj otec ví co je peo tebe a tohle království nejlepší." Následoval dlouhý polibek.