Vybraná pro draka... ✔️

37.kapitola

V den pohřbu jsem si vzala dlouhé černé šaty s krajkovými rukávy. Přišel pro mě Erik do široka se usmál, když viděl Sam stojící zamnou. Mrkla jsem na něj a on se usmál i na mě. Měl radost, že nemusí své city k ní zkrývat.

Došli jsme za palác na místo kde bylo už hodně hrobů vedle Královo náhrobku byl náhrobek jeho ženy podle data úmrtí zemřela před dvěma lety na záhadnou nemoc. Bylo tu nespočet lidí, ale po pozornějším prozkoumání jsem zjistila, že nikomu ani ženám není do pláče dokonce ani Thomas se netvářil úplně nejsmutněji. Byl smutný, ale ne tak jak bych čekala vypadalo to jako by se všem spíš ulevilo.

Pak přišel Sebastien stoupl si k rakvi svého otce a začal řeč.,, Vítám vás v tento smutný den opustil nás král a otec, kterého jistě někteří milovali. Zemřel krutou smrtí. Dnes se s ním naposledy rozloučíme. Proto teď zbohem otče. Řekl s rukou na rakvi zachoval si kamenou tvář, ale bylo vidět, že i když byl jeho otec krutý on ho miloval. Otočil se a došel až ke mě u rakve se vystřídali už všichni i já, když jsem krále v lásce zrovna neměla. Pak už zpustili rakev do hrobu.

Sebastien tam stál a smutně koukal na rakev snášející se dolů. Chytla jsem ho za ruku abych ho trochu podpořila. Překvapeně se na mě podíval, ale nakonec se usmál a stiskl mou ruku také.

Pak bylo něco jako oběd kde měli všichni vzpomínat na krále a tak. Toho jsem se zúčastnila jen krátce všimla jsem si totiž, že nový král Sebastien odešel ven. Šla jsem proto za ním stál nad hroby svých rodičů se sklopenou hlavou. Bylo mi ho líto přesně jsem věděla jak se cítí. Byli jsme stejně vysocí a tak jsem ho objala zezadu kolem pasu. Sebastien se na mě podíval, když jsem mu položila hlavu na rameno.

,,Vím jak se cítíš znám to, ale uvnitř tě všichni už hledají. Teď jsi král a musíš tu být pro svůj lid a svou zem." otočil se ke mě a usmíval se.,, Ty vždycky víš co říct. Nevím jak to děláš, ale doufám že mě to naučíš může se to v budoucnu hodit. A zapomněla jsi že tu musím být pro svou budoucí ženu" oplatila jsem mu jeho úsměv. To bylo poprvé co jsem myslela na naší společnou budoucnost. Už mě neděsila jako dřív naopak těšila jsem se na ní.,, Dobře. Za dva dny bude ples kde oznámím naše zasnubení a bratr oznámí to své." vykulila jsem na něj oči.,, Tak brzy? A rovnou dvě svadby najednou?" Sebastien se na mě zmateně podíval.,, Tobě se to zdá brzy? Thálie království nezvládnu sám potřebuju královnu co nejdřív a taky bych chtěl, aby zmizela Monika." přikývla jsem. Vydali jsme se spolu zpět do paláce.

Večer už zbylo v sále jen pár lidí a Sebastien toho využil vyzval mě k tanci. S radostí jsem přijala. Tančili jsme dlouho. Přidala se k nám i Sandra s Thomasem. Když jsme do tančili Sebastien i já jsme se vydali do našich komnat. Došli jsme ke schodům kde se naše cesty měli rozdělit a zastavili jsme. Byla jsem už zvyklá spát u něj.,, Ehmm tak dobrou noc." Sebastien se usmál a řekl.,,Nechtěla bys spát u mě?" s úsměvem jsem přikývla.,, Jen si dojdu pro noční košili." on přikývl a každý jsme se vydali do své komnaty.

Rychle jsem se převlékla a spěchala jsem k němu, když jsem vešla akorát vyšel z koupelny. Měl na sobě jen kalhoty takže šla vidět jeho vypracovaná hruď a už skoro zahojená jizva po dýce. Trochu mě to vykolejilo, ale snažila jsem se to nedat na sobě znát. Sebastien to samozřejmě poznal a pomalu se ke mě přiblížil. Udělala jsem také dva kroky k němu.

Stáli jsme tak blízko, že už stačilo aby se malinko naklonil a spojil naše rty. Zaváhal, protočila jsem oči a přitáhla jsem si ho k sobě. Ruce jsem měla v jeho vlasech a on mi dal ty své kolem pasu. Pak sjel níž a já se vyhoupla nahoru a omotala jsem mu nohy kolem pasu. Dál mě vášnivě líbal. Pak mě položil na postel a jezdil rukama všude kde se dalo. Pak se odtáhl a lehl si vedle mě.,, Musíme počkat až po svatbě. ",, Já vím." Otočila jsem se k němu a hlavu jsem si dala na jeho hrudník. On mě jednou rukou objal a tou druhou nás přikryl. Pak si hrál s pramínkem mých rezavých vlasů.

,, Chci aby to takhle bylo, každý den chci vedle tebe usínat Tal.",, Já vím a taky budeš. Svadba může být tři dny po tom plese jestli chceš pokud se to všechno stihne." překvapeně se na mě podíval.,, Opravdu?! " usmála jsem se a kývla jsem.,, Opravdu." pak už jsme usly.

Následujících několik dní jsem Sebastiena skoro neviděla nebýt našich večerních srazů v kuchyni tak ho vůbec nevidím. Řeší různé smlouvy a hlavně závěť. Taky vyřizuje jiné královské záležitosti. Říká, že je toho tam opravdu hodně po otci co musí vyřešit. Chtěla jsem mu pomoc a tak jsem pozvala strýce s tetou a Benem na ten ples a taky jsem dostala seznam dalších lidí, kterým jsem poslala pozvání. Sebastien byl za to moc vděčný. Stihla jsem pomoct i s přípravami na ples a hlavně s pečením zákusků. Ples měl být už zítra a tak toho bylo hodně.

Naučila jsem kuchařky péct košíčky s krémem které jim moc chutnali dva jsem si schovala. Jeden byl pro Sebastiena a druhý byl můj. Nakonci dne bylo už vše hotové a já se vydala za Sebastienem do pracovny. Zaklepala jsem, ale bylo ticho pomalu jsem otevřela dveře a uviděla jsem Sebastiena jak spí na stole. Na to, že zatím pracoval čtyři dny toho měl dost. Položila jsem košíčky na stůl a vzala jsem deku z křesla přehodila jsem jí přes Sebastiena a odešla jsem nechala jsem mu na stole jeden košíček aby věděl kdo tu byl a odešla jsem.

Následující den ráno jsem se probudila brzo Sam a Agnes tu ještě nebyli a já si chtěla udělat procházku, ples měl začít až večer a já se chtěla dozvědět jak žijí lidé ve zdejší zemi. Vzala jsem si své staré šaty a černý plášť. Nakonec jsme si vzala brašnu s penězi. Napsala jsem vzkaz Sam a Agnes ať se o mě nebojí, že budu brzo zpět. A mohla jsem vyrazit bylo lehké utéct bylo tu teď málo stráží. Hodně jich po napadení paláce skončilo na ošetřovně. Prošla jsem chodbami a pak přes kuchyň ven všude byl klid. Můj odchod se zdařil a na obzoru jsem uviděla malou vesnici. Vydala jsem se k ní.