Vybraná pro draka... ✔️

29.kapitola

,, Thálie je to trochu jinak. Mrzí mě jak se k tobě dnes Monika a otec zachovali." nadzvedla jsem jedno obočí.,, Mrzí tě to? A proč jsi něco neudělal?" ,, To ti nemůžu říct. " sklonil hlavu a hrál si se svými prsty.,, Tak už mi nic neříkej nezajímá mě to, už jsem ti toho odpustila opravdu hodně. A vždycky jsem k tobě byla upřímná, ale to ty zřejmě neumíš."
Vyštěkla jsem na něj.

,, Dobře tak já ti to řeknu, ale neměla bys to vědět." pak si povzdechl a projel si rukou vlasy.,, Otec se s Monikou na to ráno domluvil chtěl vědět jak jsi poslušná. A taky my zakázal odporovat mu. Prý stačí jen jednou s ním diskutovat a už tě prý nikdy neuvidím a obávám se, že otec je toho schopný." odmlčel se zadíval se mi do očí. Já se jen nepatrně usmála. Protože jsem si uvědomila, že nechce abych od něj byla daleko.,, Thálie nechci tě ztratit i ten den co jsi semnou nemluvila bylo mučení."

Přejel mi ruhou přes hřbet té mé o, kterou jsem se opírala. Zvedla jsem k němu oči a v těch jeho jsem našla strach, beznaděj a vztek? Tu poslední věc jsem úplně nechápala.,, Sebastiene chápu, že mě nechceš ztratit, ale proto bys mi měl říkat všechno co se mě týče. Víš jak to bolelo vidět jak se radši staráš o jídlo než, aby jsi se mě zastal?" zase se podíval dolů. A já poznala, že ho to opravdu moc mrzí.

,, Mám, ale jednu dobrou zprávu." Sebastien nechápavě zvedl hlavu a zkoumavě se na mě díval.,, Král Frederick je můj strýc a královna je moje teta. Takže mám právo kdykoli odtud odejít a navíc se mi nesmí nic stát, takže teď jsi nad otcem ve výhodě." Sebastienovi se na tváři vykouzlil krásný úsměv, ale po chvilce zmizel, protože ho nejspíš něco zarazilo.,, A ty by jsi chtěla odejít?" vypadlo z něj.,, Dnes jsem o tom celý den uvažovala. Nejsem si, ale jistá Ben mi řekl, že pro mě kdykoliv osobně přijede, takže můžu odjet i jindy než zítra s nimi." upřímně jsem se mu podívala do očí a čekala jsem na jeho reakci.

,, Ben? A vážně jsi o tom přemýšlela?! Proč? To se ti tady nelíbí nebo co je tu špatně? Můžeš mít co chceš a stejně chceš pryč." Sebastien najednou vystartoval kolem jeho tmavých duhovek se objevil červený ohnivý kroužek a z jeho hrudi začalo vycházet světlo. Postavila jsem se a po chvíli rozmýšlení jsem ho objala. Jeho srdce bilo jako spašené a vycházelo z něj horko. Po chvili se, ale uklidnil a položil své ruce na má záda.

,, Omlouvám se je toho na mě moc blíží se den kdy si budu muset vybrat a bojím se, že mě otec pošle do vyhnanství, protože jsem nesplnil za poslední dobu ani jeden jeho rozkaz. A taky až budu králem vím, že mě bude stále kontrolovat. A všichni chtějí vědět, která z vás je mi nejblíž samozřejmě jim to nemůžu říct, ale je to těžké chtěl bych zakřičet, že jsem se zamiloval do tebe a žádnou jinou nechci jenže.... " položila jsem mu ukazováček na ústa, protože už se zase rozčiloval a mlel páté přes deváté.

On můj prst sundal a pristiskl své rty na ty mé. Polibek byl krásný a dlouhý nikdo nás nevyrušil, ale měla jsem pocit jako by nás někdo sledoval. Sebastien si všiml, že jsem znejistela odtáhl se na délku paží a zeptal se.,, Co se děje?" rozhlédla jsem se po zahradě kolem dokola, ale nikoho jsem neviděla.,, Nic jen se mi něco zdálo."

Vrátili jsme se do vnitř až pozdě večer už i hudba v sále utichla. Sebastien mě doprovodil k mé komnatě a ještě jednou se mi omluvil za všechno co se ráno stalo. Už jsem mu odpustila, ale přísahala jsem, že to bylo naposled.

Ráno se všichni kdo zůstali sešli na snídani. Strýc Frederick se na mě usmíval a já si užívala jejich přítomnost. Král seděl v čele stolu a zachmuřeně se na mě díval. Vyhledala jsem proto pohled Sebastiena a ten na mě s úsměvem mrkl. Po snídani tu ještě někteří zůstali aby se zúčastnili rytířských her. Ty obsahovali lukostřelbu, boj s meči a jízdu na koni.
Sebastien se účastnil lukostřelby a já dostala nápad.
Když byl na řadě trefil se dvakrát do středu a jednou těsně vedle a jelikož jsem věděla, že se Sebastien zeptá kdo by se s ním vsadil tak jsem se připravila.

Když to řekl sešla jsem k němu z vyvýšeného podia a vzala jsem od něj luk pak následovala sázka a tu jsem měla předem vymyšlenou.,, Pokud vyhraju já chci volný přístup do velké knihovny." Sebastien se usmál a pak pronesl svou část sázky. Jelikož si myslel, že vyhraje nijak zvlášť si na své části nedal záležet abych se necítila trapně.,, Když vyhraji já skočíš semnou do rybníčku v těch šatech co máš na sobě." Zasmála jsem se a převzala jsem od něj luk a šípy.

Zpomalila jsem svůj dech i tlukot srdce a zamířila jsem pak jsem pustila šíp a ten zasáhl přesný střed Sebastien se na mě překvapeně podíval a ostatní zatleskali. Vytáhla jsem druhý šíp a ten stejně jako ten první zasáhl střed dalšího terče. A ten třetí než jsem vystřelila podívala jsem se na Sebastiena, který stál s otevřenou pusou. A pak jsem pustila šíp a jelikož i ten trefil střed měla jsem volný vstup do velké knihovny. Samolibě jsem se usmála a Sebastien stále zíral s otevřenou pusou do rukou jsem mu dala šípy a luk a prstem jsem mu zavřela pusu.

,, Jsi výtěž knihovna je tvá." usmál se a podal mi ruku. Zdálo se, že ho to nijak netrápí, ale všimla jsem si, že zabloudil očima k rybníčku. Proto jsem ho předevšemi lidmi chytla za ruku, kterou právě spustil k tělu a rozběhla jsem se s ním k rybníčku. On neváhal a běžel semnou. Cestou jsem si vyzula boty a skočila jsem. Sice mi bylo líto těch šatů, ale chtěla jsem mu udělat radost. On si také sundal boty a skočil za mnou lidé tleskali a smáli se. Strýček Frederick smekl neviditelný klobou na důkaz uznání.