Vybraná pro draka... ✔️

39.kapitola

Sam ani Agnes tu nebyli mluvila jsem s nimi totiž v sále Sam tančila s Erikem a Agnes uždibovala nějaké dobroty. Takže jsem přišla a už jsem si chtěla rozvázat šaty, když ke mě někdo přišel. Za svitu svícnů tu moc vidět nybylo, ale poznala jsem, že je to Monika.

,, Co tu zase děláš?" zamračila jsem se na ní a ona se falešně zasmála.,, Přišla jsem ti pogratulovat nestihla jsem to v sále." Překvapeně jsem si ji prohlížela. Začala se ke mě přibližovat a já nevěděla co chce udělat, ale neucukla jsem nechala jsem jí aby mě objala. Bylo to zvláštní. Po chvíli mě, ale zmáčkla ještě víc a řekla.,, Tak už si přišla na to, kdo je tady ten špeh jestli ne tak teď pocítíš jeho čepel." špitla mi do ucha a než jsem se nadála vrazila mi ledovou čepel do podbřišku. Pomalu s ní otočila a vytáhla jí já s výkřikem padla k zemi a poslední co si pamatuju je Moničin zákeřný smích a obrovskou bolest v podbřišku.

Sebastien

Šla spát docela brzo a mě to nedalo chtěl jsem jí zkontrolovat. Měl jsem zvláštní pocit, když jsem šel nahoru po schodech kde měla zatím svojí ložnici.
Když jsem se blížil k jejím dveřím zarazilo mě, že jsou otevřené. Zrychlil jsem krok. Vtrhl jsem do její komnaty a rozhlédl se. Nebyla v posteli...... Málem se mi zastavilo srdce uviděl jsem její růžové šaty. Ležela na zemi, a krvácela.

Doufal jsem, že není mrtvá nemůže být. Nemůže mě tu nechat samotného. Nechci jí ztratit sotva jsem jí získal. Rychle jsem k ní doběhl. Dýchala, ale velmi slabě. Nebyl čas.,, Stráže!!!  Zavolejte doktora královna potřebuje pomoct prosím!! "zakřičel jsem tak, že to musel slyšet celý palác. Zachvilku se tu objevil doktor.,, Položte jí na postel prosím rychle." doktor ukázal na její postel. Položil jsem jí tam a začal jsem nervózně pochodovat kolem. Doktora to nejspíš znervózňovalo, protože mě poslal pryč. Odmítal jsem odejít, ale doktor to přikázal strážím ty mě vytáhli ven a  zatarasili mi cestu k dívce, kterou jsem nadevše miloval a nechtěl jsem jí ztratit. Nemohl jsem jí ztatit.

Sesunul jsem se po zdi k zemi a seděl jsem tam už několik hodin. Objevil se tu i král Frederick a královna Merry dokonce přišli i její služebné a princ Benjamin. A pak přišel můj bratr se Sandrou. Bratr si ke mě sedl a objal mě neudržel jsem se a začaly mi téct slzy měl jsem o ní obrovský strach. Ani jsem netušil, že tolika lidem na ní záleží. Královna a král se omluvili a šli si lehnout nakázali mi abych jim dal kdyby se něco změnilo okamžitě vědět.

Její služebné tedy podle jejich slov její karadky se posadili na zem a hypnotizovali dveře stejně jako můj bratr Sandra a Benjamin. Já jsem měl zakloněnou hlavu opřenou o zeď. Nic nebylo slyšet jen občasné povely doktora k sestřičce. Už jsem to nedával postavil jsem se a chtěl jsem strážím jednu vrazit abych prošel, ale bratr mě chytil za paži a poslal mě abych se prošel. Chodil jsem po dlouhé chodbě sem a tam bouchl sem do zdi rukou. Vzpomněl jsem si na slib, který jsem jí dal.,, Slibuju ti, že ti už nikdo neublíží." A co se stalo nějaký pomatenec jí málem zabil. Měl jsem na sebe vztek měl jsem taky ohromný strach. Bál jsem se o ní byla to nejcennější co jsem kdy měl.

Šel jsem zpět podíval jsem se na bratra a ten jen smutně zakroutil hlavou. Najednou se otevřeli dveře a vyšel doktor měl oblečení od krve a nečitelný výraz přistoupil jsem k němu a začal jsem s ním třást.,, Tak co je sní?! Žije?! Okamžitě mi odpovězte!" bezhlavě jsem řval na doktora, který působil dost klidně. Thomas mě od něj odtáhl a nechal ho mluvit. Doktor mu gestem poděkoval a začal.,, Teď už je jen na ní jestli se s tím popere jestli bude dost silná zvládne to jetli ne...... Ale je tu ještě jedna věc princezna nebude moc mít děti.

,, To mi je jedno jde mi teď o ní." odstčil jsem doktora z cesty a vešel jsem do komnaty bezvladně tam ležela v noční košili pod dekou. Vidět ji takhle bylo zničující. Tak jako ona seděla u mé postele, když jsem byl raněný tak já budu sedět u té její, ale musím najít toho kdo jí to udělal. Snad až se probudí řekne nám kdo to byl.

Ostatní už šli spát, ale já tu s ní zůstal držel jsem její bezvládnou ruku a doufal jsem, že jí stiskne. Už bylo pozdě a já neudržel svou hlavu a usnul jsem s hlavou na její posteli.

Sebastiene poběž honem poběž. Křičela na mě běžel jsem za ní a ona se smála. Pak se zastavila skočila mi kolem krku. Pevně jsem jí sevřel ve svém objetí.,, Muluju tě a už nikdy ti nikdo neublíží. " v tom mě, ale odstrčila.,, To lež!" křikla. Nechápavě jsem se na ní díval.,, A co je tohle ty hrdino no?! " stále křičela a ukazovala na místo kde se jí začali barvit šaty do ruda.,, Neee znovu ne!!!" vykřikl jsem a chtěl jsem k ní jít ale nešlo to začala padat do nějaké temné díry. Proměnil jsem se v draka a chtěl jsem ji chytit, ale nešlo to pada moc rychle.,,Thálie neeeee!!"  s výkřikem jsem se probudil  uviděl jsem ji jak tam stále nehybně leží jen nepatrně se jí zvedá hrudník.

Neměl jsem tušení co ten sen znamenal, ale věděl jsem, že jí nesmím stratit nesmí mi umřít. Po chvíli jsem zase usnul všechno co jsem si přál bylo aby se vzbudila. Nikdy jsem neprosil tolik jako teď. Bez ní nechci žít. S touhle myšlenkou jsem usnul.