Vybraná pro draka... ✔️

11.kapitola

Vešla jsem do své komnaty a Agnes i Sam uklízely už tak dokonale uklizenou komnatu.,, Promiňte. " řekla jsem dost tiše.,, Jé vaše Výsosti nečekali jsme vás." ,, To je v pořádku pracujte dál jen jsem si sem přišla odložit knihy.,, Dobře." odpověděly mi jednohlasně. Odložila jsem knihy na stůl a zase jsem se otočila k odchodu. Pak mě, ale napadlo se jich zeptat.,, Neviděli jste Sebastiena?" obě záporně zakývaly hlavou.,, Nevadí. Už půjdu na oběd."

Na oběd bylo zase několik jídel, která vypadala lahodně i tak voněla. Něco málo jsem snědla, ale neměla jsem moc velký hlad. Nemohla jsem si pomoct a rozhlédla jsem se po místnosti jestli tu není Sebastien, ale ani tady nebyl. Měla jsem o něj strach.
,, Dámy doufám, že se těšíte na první hodinu tance." překvapeně jsem se podívala na krále úplně jsem na hodinu tance zapomněla.

Už jsme stáli v sále nikde nikdo jen my tři. Monika stála kus od nás a tvářila se jako, že nás nezná to my jsme si se Sandrou povídali řekla jsem jí o setkání s králem.,,Páni ty sis nic nepřála jen aby ti byl ten voják na blízku? To je hezké, ale dneska jsem ho viděla jen ráno.",, To já také bojím se o něj.",, To bude dobré. No já si přála střevíčky, protože ráda tančím a na takových se bude tančit skvěle." ukázala mi své botky a zatočila se několikrát do kola.,, Jsou krásné."

Hodinu tance vedl muž středního věku s lehce prošedivělými vlasy na stranách. Měl na sobě černý frak a chodil rovně jako pravítko. Každý jeho krok se rozhléhal po sále až se zdálo že má podrážku kovovou. Jmenoval se Marcelle a pokaždé, když někdo udělal sebemenší chybu museli jsme tančit znovu celý tanec. Po nějakém čase co jsme se naučili tak nějak kroky tak zatleskal a do sálu vešli tři muži a jeden z nich byl Sebastien. Usmíval se od ucha k uchu a já mu úsměv oplatila.

,, Takže teď párový tanec tyto tanečníci s vámi budou tančit až do konce týdne takže, hudba." Marcelle zatleskal a začala hrát hudba.Sebastien se postsvil předemě uklonil se a začali jsme tančit moc mi to nešlo vlastně skoro vůbec mi to nešlo to Monika a hlavně Sandra se vznášeli jako víly. Pak jsme se, ale se Sebastienem dali do rytmu a šlo nám to opravdu nám to šlo pan Marcelle tleskal a říkal.,, Bravo! Bravisimo!"

Sebastien mě vedl a já ho nechala začalo mi to jít a moc mě to bavilo.,, Krásně tančíte vaše vysosti." pošeptal mi a ušklíbl se.,, Děkuji vy také netančíte zle." pak hudba utichla a mě bylo srdce jako splašené.,, Úžasné byli jste skvělý pro dnešek konec, ale těším se na zítra. Jistě to bude ještě lepší."
Po skončení hodiny tance jsme měli volný zbytek dne mohli jsme na vyjížďku do knihovny nebo do zahrady. Monika zvolila vyjížďku. Sandře nebylo dobře takže si šla odpočinout a já jsem se se svou novou knihou procházela po zahradě se Sebastienem v zádech.

Konečně jsem našla vhodné místo ke čtení rozložila jsem tam deku a posadila jsem se. Bylo to pod statným stromem v rohu zahrady. Sebastien se procházel a okukoval všemožné rostliny v okolí. Procházel se ne jako voják, ale tak jako vzneseně. Bylo zvláštní ho takhle vidět. Pozorovala jsem ho přes horní hranu knihy. Když si všiml, že ho pozoruji zamířil zpět ke mě já si přitáhla knihu před oči a dělala jsem jako by nic.

,, Já viděl jak mě pozoruješ." řekl, když došel ke mě a posadil se.,, To není pravda já si celou dobu čtu." řekla jsem s vážnou tváří.,,Dobře nebudu ti odporovat, ale vím co jsem viděl." usmál se nad tím Sebastien.,, Dobře." zaklapla jsem knihu a přemýšlela jsem na co všechno se chci Sebastiena zeptat.

,, Jací jsou tvý rodiče?" vychrlila jsem na něj. Trochu ho to polekalo, ale hned odpověděl.,, Moje matka byla, skvělá žena moudrá, spravedlivá i citlivá a dokázala otce o lecčem přesvědčit. Otec je bručoun nemá rád změny. Je panovačný a oba své syny vede k zodpovědnosti vůči.... důležitým věcem. Dokáže být i hodný. Je spravedlivý, ale občas u něj víc funguje rozum než cit. A bratr no to je něco občas bych ho někam zakopal. Je věčně venku a neplní svoje povinnosti jak má."

,, Páni tvá rodina je velmi zajímavá a kde žijí v jaké části země? A je mi líto tvé matky. " tahle otázka ho trochu zaskočila chvíli přemýšlel a pak mi odpověděl.,, No víš moje rodina nežije v téhle zemi, ale v zemi draků." vakulila jsem na něj oči.,, Cože? Nevěděla jsem, že tam žijí nějací lidé."podrbal se na zátylku a podivně se zavrtěl.,, No víš my... teda já. No ano žijí tam lidé a mají se tam docela dobře."

,,Jaké to tam je?"zeptala jsem se dost bezmyšlenkovitě.,, Myslíš jako tam...u nás? Proč to chceš vědět?" zeptal se lehce překvapeně.,,No protože tam za pár dní jedu tak chci vědět co mě tam čeká." otočil se ke mě čelem a nadechl se.,, Tak jo, je to tam krásné všude kam se podíváš zelené pláně. Draci lítají po obloze i přes den. Pomáhají lidem i sobě navzájem. Lesy jsou tam plné zvěře. Také tam jsou krásná křišťálová jezera a ostré hory je to velká a rozlehlá zem uprostřed které je palác. Uvidíš bude se ti tam líbit a nebudeš chtít zpět." při vyprávění rozhazoval rukama a ukazaoval do všech stran.

,, Tak to se tam těším doufám, že to bude takové jaké říkáš. A můžu ještě jednu otázku?" zeptala jsem se nesměle. Sebastien nastražil uši a přikývl.,,Ty vždycky." usmála jsem se  a připravila jsem si svou otázku.,, Jaký je princ? Určitě jsi o něm musel něco slyšet." Sebastien si poposedl a řekl.,, No....něco málo jsem slyšel,třeba, že v noci drží hlídku nad zemí lidí, pomáhá ve vesnicích a prý je spravedlivý. Jen ho nikdo neviděl v lidské podobě kromě lidí z paláce, takže ti nemůžu říct jak vypadá. Všichni, ale ví, že je to černý drak. A taky se o něm říká, že zachránil nějakou malou dívku před vlkem."

,, Princ by nemusel být špatný podle toho co říkáš. Ale stejně mám strach z toho všeho." svěřila jsem mu svoje obavy.,, Nemusíš mít strach budu ti stále nablízku." znělo to opravdu moc hezky. Začalo se stmívat a tak jsme se rozhodli jít dovnitř.

Večeře proběhla stejně jako včera. Tedy skoro všimla jsem si jak Monika neustále pokukuje po Sebastienovi a hází na něj očko. Nevím proč, ale vadilo mi to. Pak jsme mohli jít do komnaty. Za co jsem byla neuvěřitelně vděčná byla jsem dost unavená.