35.kapitola

5K 312 11
                                    

Pochopil jak to myslím a jen se usmál.
Dokonce už i otevřel oči a upřel je na mě.,, Co se ti zdálo, že jsi sem přišla? " Hned věděl, že se mi zdál zlý sen jako by mě měl přečtenou.,, Zdálo se mi o....." lehce jsem přejela rukou po obvazech na jeho hrudi.,,Chápu mě se zdálo, že...." nedořekl to.,, Že co?" naléhala jsem.,, Že jsem tě nestihl zachránit." přeskočil mu hlas a na tváři se mu objevil smutný výraz. Hned jsem mu přejela rukou po tváři.,, Nemysli na to zachránil jsi mě teď tu ležím ve tvé náruči a nic mi není díky tobě. Nemusíš se o mě bát. Mysli na něco hezkého a ne na tohle jinak se nevyspíš."

,, Já vím, že jsi v pořádku, ale nikdy se o tebe nepřestanu bát." ležela jsem bokem čelem k němu a s jeho rukou ovinutou kolem mého pasu. Ruku měl podemnou.,, Já vím, ale teď už spi musíš si odpočinout. Můžu tu s tebou zůstat? " ano hloupá otázka, ale sluší se zeptat.,, Ne nemůžeš.....ty tu musíš zůstat." nechal tam dlouhou pauzu a já na okamžik měla strach, že to myslí vážně.,, Děkuji. "

Už jsem chtěla usnout, ale Sebastiena ještě něco trápilo.,, Thálie?" vzhledla jsem k němu.,, Ano?" zeptala jsem se už malinko ospale.,, Jaký sen se ti zdál ten večer před korunovací?" povzdechla jsem si, ale usoudila jsem, že bez odpovědi neusne, proto jsem mu převyprávěla celý ten můj sen i s tím hrozným koncem.,, Proto jsi mi ho nechtěla říct je to tak? Bála ses, že se to stane, že ano?" jen sem kývla.,, Dobře děkuji, že jsi mi to řekla teď už se nemusíš bát jsem živý a s tebou."dal mi pusu na čelo a pevně mě sevřel v náruči.,, Já vím a doufám, že se to dlouho nezmění."

Pak se mi se zívnutím zavřeli oči a já usla v Sebastienově náruči. Ráno mě probudili hlasy.,, Nevzbuďte jí prosím chci aby si odpočinula byla tu semnou celý den až dlouho do noci." to byl sebastien.,, Jistě vaše veličenstvo, ale teď vám musím převázat rány." tohle byl nejspíš doktor. Pomalu jsem otevřela oči a viděla jsem jak Sebastienovi doktor sundavá obvaz. Pomalu jsem se posadila.,, Dobré ráno." pozdravila jsem.,, Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" usmál se na mě Seb.,, Myslím, že skvěle je hezké se probudit vedle tebe."

Pak doktor sundal poslední vrstvu krvavého obvazu a mě se naskytl pohled na velkou ošklivou ránu po dýce. Svraštila jsem obočí a zírala jsem na ránu, kterou měl kvůli mě. Ta dýka měla skončit ve mě ne v něm. V tom mě Sebastien chytil za ruku a donutil mě se na něj podívat.,, Není to tvá vinna nemůžeš za to. Rád jsem ti zachránil život, protože bez tebe by ten můj neměl smysl."

Řekl přesně to na co jsem myslela.,, Stejně si to budu dávat za vinnu, kdybych dávala pozor nemuselo se stát nikomu nic." Sebastien sykl bolestí, protože mu doktor sáhl na ránu.

Po doktorově kontrole jsem se šla převléct do šatů. Hned co jsem vešla do komnaty jsem narazila na Erika a Sam. Stáli naproti sobě a hned jak zamnou bouchli dveře odskočil od sebe a upřeně na mě koukali. Sam se červenala a Erik se nesměle usmíval.
Chvíli jsme stáli v tichu až jsem ho prolomila.,, Omlouvám se nechtěla jsem vás vyrušit jen jsem se chtěla převléct."

,, Jistě hned to bude." Sam strkala Erika ke dveřím a já se zasmála vypadalo to dost vtipně. Uhla jsem jim z cesty, a když Sam vyhodila Erika začala jsem se smát. Sam naklonila hlavu na stranu a nechápavě na mě zírala.,, Moc vám to spolu sluší." řekla jsem po sklidnění záchvatu smíchu. Saminy tváře se opět zbarvili do ruda a já věděla, že jsem se trefila.,, Děkuji." usmála se. Pak mi došla pro šaty opět byli krátké, ale tentokrát tmavě modré s nařasenou sukní a krajkovým dekoltem a ramínky. Vydechla jsem úžasem. Sedli mi jako ulité a byli nádherné.

,, Myslíš, že se budu Sebastienovi líbit?" otočila jsem se od zrdcadla k ní.
,, No s těmi rozcuchanými vlasy, nevím." zasmála se a já do ní drcla ramenem.,, Coo?! Vždyť se na to podívej." posadila mě na židli a ukázala na moje vlasy.,, Máš pravdu."
Rozčesala mi je a já ji poprosila aby mi je nechala rozpuštěné. Ona jen nesouhlasně zamručela, ale nakonec mě nechala jít. Šla jsem chodbou a uviděla jsem Erika stojícího u okna.

Poklepala jsem mu na rameno a on leknnutím naskočil.,, Vaše Výsosti.?" uklonil se a moje oslovení podal spíš jako otázku.,,Moc vám to přeji buď na ni hodný zaslouží si to." usmála jsem se a jemu se viditelně ulevilo.,, Slibuji vám, že se o ní budu starat jako o nejkrásnější klenot." přísahal mi a já jen kývla.,, Dobře, ale kdyby ne tak vím kde tě mám hledat." řekla jsem na oko výhružně. Pak jsem se, ale zasmála a on pochopil můj vtip.

Když jsem vešla do Sebastienova pokoje se snídaní v ruce seděla u něj Monika a líbala se s ním.
Sebastien se nebránil jen ji přejel rukou po tváři. samým překvapením jsem upustila snídani. Káva i čaj se rozlili po podlaze a talíře se snídaní se rozbili nechala jsem to tam ležet a naposledy jsem se podívala na Sebastiena. Překvapeně se na mě podíval a posadil se viděla jsem jak ho zabolelo to zranění, ale neměla jsem chuť ho litovat. Ať si ho polituje Monika.

Otočila jsem se a běžela jsem do své komnaty. Když jsem se tam dostala Sam a Agnes na mě překvapeně koukali, ale pochopili, že na otázky nemáme náladu. Proto v tichosti uklízely, po nějaké chvíli Agnes odešla a když se vrátila držela v rukou podnos s čajem, který opatrně položila na můj noční stolek. Vděčně jsem se na ní podívala a on jen kývla.

Blížil se čas oběda, ale já neměla vůbec hlad, proto jsem řekla Sam ať mě omluví. Seděla jsem na okenním parapetu s hrnkem čaje v ruce a koukala jsem ven. Vzpomněla jsem si na žádost o ruku a na prsten, který mi dal neměla jsem ho na prstu, protože to chtěl držet v tajnosti, ale na řetízeku na krku. Sundala jsem si ho z krku a podívala jsem se na malý diamant, který ho zdobil a po tváři mi stekla slza.

Vybraná pro draka... ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat