Vybraná pro draka... ✔️

19.kapitola

Sandra se na mě podívala a usmála se.,, Neříkej, že i tebe pozval." ona jen kývla.,, Aha tak jdeme na večeři ne? Náš Romeo už čeká." řekla jsem trochu kousavě.,, Ale no tak nás pozval dnes a včera třeba tě dnes pozve.,, Ale já o to třeba nestojím."

Vešla jsem do jídelny uklonila jsem se a posadila se na místo mě určené Sebastien přišel o něco později. A tvářil se jako by mu někdo vrazil nůž do břicha. Ani jednou se na mě nepodíval jen jednou a to se mi zdálo, že kontroluje co mám na sobě. Nechtěla jsem ho rozčilovat a tak jsem se omluvila a odešla jsem do své komnaty.

Vešla jsem do vnitř a Sam s Agnes na mě koukali a usmívali se jako by viděli nějaký zázrak.,,Tohle ti tu nechal princ než odešel na večeři." ukázali na obálku a bílou růži na mé ustlané posteli.,, No tak to dejte na stůl a kytku do vázy." odpověděla jsem nezaujatě.,, Ale on řekl, že to spěchá a prosí tě aby sis to přečetla." vzdychla jsem a došla jsem k posteli kde ležela obálka a růže tu jsem podala Agnes a Dopis jsem si vzala na balkón.

Milá Thálie,
Měl bych ti psát formální dopis ale nedokážu to. Chtěl bych tě dnes pozvat na vyjížďku na koni a přeji si aby jsi měla svůj plášť a ty nové krátké šaty.
Pochopím pokud nebudeš chtít přijmout mé pozvání, ale stejně tam budu čekat. Musím ti toho hodně vysvětlit.

Sebastien.

Nad dopisem jsem se musela usmívat, protože, když jsem ho dočetla tak se Sam i Agnes usmívaly.,, Tak co ti píše?" zvědavě se zeptala Sam. Agnes jí zase okřikla, ale Sam byla opravdu zvědavá.,, Jen, že mě zve na projížďku, a že mám mít ty své krátké šaty a plášť.",, To je tak hezké." zasnila se Sam.,, Ale já nikam nepůjdu."ohradila jsem se.,, Proč?" zeptali se Sam a Agnes najednou.

,, Protože nechci aby si myslel, že jsem mu to všechno odpustila." Odložila jsem dopis na stůl a koukala jsem na zahradu.,, Jak si přeješ kdyby sis to rozmyslela necháme ti ty šaty na posteli." řekla Agnes. Nakonec bouchly dveře a já byla v pokoji sama.
Následující hodinu jsem jen tak seděla na balkoně a kreslila jsem si.

Zaslechla jsem kroky pod balkónem a dva hlasy. Opatrně jsem se nahla přes okraj abych věděla kdo tam je. Šel tam Sabastien a jeho bratr. Vím že se nemá poslouchat cizí rozhovory, ale oni zmínili mé jméno.

Sebaatien=S
Jeho bratr Thomas=T

T: Co se ti na ní tak líbí? Myslíš, že dnes přijde?

S:Já nevím doufám, že ano byl jsem hlupák, že jsem jí nic neřekl...

T:To jsi byl. Hele a proč jsi to kvůli ní udělal?

S: Myslíš tohle? (Sebastien nejspíš něco Thomasovi ukázal.)

T:Ano myslím přesně tohle. Co je na ní tak....

S: Zvláštního? Výjimečného? Skvělého? Já nevím je úžasná a skvělá a já jí to ještě nestihl říct proto doufám, že přijde musím jí to všechno říct a omluvit se jí musím jí to prostě vysvětlit.

T: Brácha já tě nechápu. Ta holka s tebou dělá divy...

S: Ne to je....

Zbytek už jsem neslyšela, protože odešli z doslechu, ale i tohle mi stačilo svezla jsem se na zem a koutky úst se mi roztáhli do širokého úsměvu.

On mě opravdu miluje. A já jeho taky.
Hned co jsem si to uvědomila stoupla jsem si a vyběhla jsem do komnaty pro šaty rychle jsem se do nich oblékla trochu jsem si upravila vlasy a běžela jsem do stájí v tom spěchu jsem si zapomněla boty a tak každý můj krok následovalo plesknutí. Můj tmavý plášť za mnou povlával a mé rudé vlasy mi létali kolem obličeje.

Doběhla jsem ke stájím a otevřela jsem vrata. Sebastien tam nervózně přecházel sem a tam s rukama za zády. Když k jeho nohám dopadlo světlo od otevřených vrat zvedl hlavu a podíval se na mě. Jeho zamyšlený výraz vystřídal krásný úsměv. V ten okamžik mi bylo jedno co se sluší nebo nesluší prostě jsem se hodně rychle rozběhla k němu. Omotala jsem mu ruce okolo krku a políbila jsem ho Sebastien se usmál a mezi polibkem se zeptal.

,, To znamená, že je odpuštěno?" usmála jsem se na něj.,, Ano" přitáhl si mě blíž, ale najednou sykl bolestí. Odskočila jsem od něj.,, Co ti je?" vyhrnula jsem mu košili a uviděla jsem popáleninu na pravém boku.,, Co se ti stalo?!" vykřikla jsem vyděšeně.
,, Pssst slib mi, že to zůstane jen mezi námi." Podíval se na mě s opravdu vážným výrazem.,, Slibuji." Sebastien se posadil na balík slámy a poklepal na místo vedle sebe.

Posadila jsem se a naslouchala jsem.
,, Víš jak se otec zeptal jestli vím co mě čeká za to jak jsem ti dohodl ty krátké šaty?" beze slova jsem přikývla.,, To ti udělal, protože jsi se mě zastal?! Takže za tohle můžu já?!!" vykřikla jsem a po tváři mi stekla slza.,, Ne nemůžeš nedávej si to za vinnu prosím jsem rád, že jsem ti udělal radost." položil mi ruku na tvář a palcem mi setřel slzu.,, Neplakej Thálie prosím."

Smutně jsem se na něj usmála.,, Proč ti to dělal je to tvůj vlastní otec? Neměl by ti ubližovat. Copak tě nemá rád?" po tváři mi tekla další slza. Přitáhl si mě k sobě a já mu zabořila hlavu do košile teď už opatrně.,, Právě, že mě má rád a proto tvrdí, že tohle udělá krále silnějšího." zvedla jsem hlavu a podívala jsem se znovu na něj.,, To je, ale blbost ty už silný jsi a jistě budeš dobrý král."

,, Děkuji." zašeptal mi do vlasů.,, Za co?" nechápavě jsem se na něj podívala.,, Za všechno. Za to, že jsi mi odpustila a za to, že mi věříš, a že jsi se nezměnila.",,Nech toho nebo se budu červenat." řekla jsem.,, To by se mi líbilo máš tak krásně růžové tvářicky."

Pak jsme nasedli na koně a vyjeli jsme z paláce na dlouhou prasnou cestu která vedla do lesa.,,Není zakázané vyjet z paláce?" vyhrkla jsem náhle. Sebastienovi zacukali koutky úst.,, Ty jsi nečetla pravidla, že ne?" provinile jsem se koukla ke svým rukám.,, Ne"

,, Stojí tam. Můžete vyjít z paláce pokud jste v doprovodu někoho z královské rodiny." rozhlédla jsem se  rozhodla se si z něj udělat srandu.,, Hmmm.... Ale já nikoho z královské rodiny nevidím. Je tu jen řadový voják." pak jsem na něj vyplázla jazyk.On se usmál a pobídl koně...