Vybraná pro draka... ✔️

2.kapitola

Chtěla jsem jí odpovědět, ale někdo se opodál zasmál...

,, Matko jí ani tohle nepomůže. Pořád bude hubená, jako vyžle a nikomu se nebude líbit. Určitě je pod tou kapucí ošklivá a má umouněné vlasy." (umouněné = nečisté neboli vlasy, které nemají žádnou určitou barvou)

,, Ale Serafin nebuď na ní zlá víš, že se stydí. A navíc, určitě se ukáže zítra na jarní slavnosti. Že Thállie?"
Otočila svou otázku ke mě. ,, Heeh..... Ale jistě, že se ukážu. Teď už půjdu nashledanou. Ahoj Serafin." proběhla jsem kolem ní, a když jsem vběhla do lesa. Naštvaně jsem kopla do první větve, kterou jsem potkala. Serafin je holka, která do mě neustále šije myslí si, že je nejkrásnější ze všech a, že mě dožene k tomu sundat si kapuci, ale takovou radost jí neudělám. A bohužel nepůjdu ani na jarní slavnost, protože se bojím toho, že je princi tento rok 18, což by pro mě znamenalo, že mě odvezou na náš hrad a pak pokud bych měla až takovou smůlu, tak by mě poslali dračímu princi. A to nemám zapotřebí.

Došla jsem ke svému domku a smutně jsem se pousmála, protože mi došlo, že i kdybych se snažila tak se stejně neschovám. Každá dívka se na tento den těšila pokud nebyla ohlášena plnoletost prince. Jenže já se moc bála i tak. Sice jsem měla šaty od pekařky, protože šaty na tento den musely být podle tradice darované, ale myslím, že mě nic nepřinutí tam jít.

Po jídle, které obsahovalo chleba s máslem jsem se vydala jen tak na procházku do lesa. Teda měla jsem přesný cíl, Šla jsem ke svému oblíbenému stromu na kterém jsem večer sedávala a pozorovala jsem hvězdy, západy slunce, ale hlavně draky. Teď jsem už, ale lezla na strom. Když jsem se tam usadila sundala jsem si kapuci a rozpustila jsem si vlasy. Do lesa takhle pozdě totiž skoro nikdo nechodil. Tedy až na moji kamarádku Katarinu.

,, Dobrý večer červenovlasá dívko."
Promluvila na mě známá osoba pod stromem.,, Vám také dobrý večer zlatovlasá dívko." začaly jsme se smát a Kat za mnou vylezla nahoru.
,,Tak jaký jsi měla den?" posadila se vedle mě a sundala si šátek.,, Zase do mě ryla Serafin. Jinak bylo všechno jako vždy." usmála jsem se na ní a zkoumala jsem její krásné vlasy.,, Ach jo já jí nechápu, proč to dělá nemusí do tebe takhle rýt, však ona má Kenta a hnědé vlasy. Ona může být klidná." bouchla rukou do větve a zamračeně se podívala neznámo kam.

( Radši se neptejte jak víme její barvu vlasů nebylo to totiž úplně podle pravidel. Jakože omylem jsme jí, když jsme byli mladší strhly šátek.),, No jo no to my jsme na tom hůř, hlavně ty. Jsi zamilovaná do Maxe a pokud tě vyberou a pošlou princi tak se utrápíš." ona se jen smutně usmála. ,,Já se nebojím o sebe světlé vlasy má hodně dívek, ale rudé vlasy jsou vyjímečné. Půjdeš tam zítra vůbec? Od doby co jsi mi řekla, že už se stalo, že neoznámili 18tiny dračího prince. Mám strach." vzala jsem jí kolem ramen a pevně jsem jí objala.,, Nedovolím, aby tě odvedli a pokud tě odvedou, tak se nechám odvést taky. Slibuju." odtáhla se ode mě a vyděšeně se na mě podívala.

,, To ti nedovolím." zamračila se, ale jelikož jí mračení moc nejde tak jsem se rozesmála.,, A co s tím uděláš přivážeš mě ke stromu?" ona se taky začala smát, ale pak zvážněla.,, Já to myslím vážně pokud přijdou tak uteč a schovej se někde v lese na stromě nebo kdekoliv jinde prostě tě nesmí chytit máš výjimečné vlasy a nechci, aby jsi kvůli mě skončila u draků. Přišla by jsi o svou svobodu. A jen kvůli mě to nechci mít na svědomí."

Byla z toho opravdu smutná a mluvila opravdu vážně.,, Dobře slibuji, že pokud nebude večer budu schovaná a pak se, když tak zastavím." okamžitě se rozzářila a radostně přikývla.,, Dobře a teď. Slyšela jsem, že se líbíš Kentovi a Serafin zuří asi kvůli tomu." překvapeně jsem se na ni podívala.,, Jak se mu můžu líbit, když mě nikdy neviděl bez kapuci?" Sam jen mykla rameny a podívala se na už dost setmělou oblohu.,, To nevím, ale už poběžím domů víš, že tmu moc nemusím." objala jsem jí.,, Jasně jen běž." usmála se a už lezla dolů naposled mi zamávala a už mizela mezi stromy.

Pomalu se setmělo a já seděla na stromě měla jsem v brašně svou tužku z uhlíku a malý deník do, kterého jsem kreslila. Nikdo by neuhádl co. V noci po obloze létají draci hlídají nás před vyhnanci, rebely a podivnými stvořeními žijícími na spálené hranici. Která tvoří hranici mezi lidským a dračím světem. Mám nakreslené všechny, které jsem viděla. Každý má jiný tvar křídel a ocasu. Barvu sice nevidím, ale vím, že každý je jiný. A to mě na nich fascinuje ostatní lidé se jich bojí, proto v noci nikoho nepotkám. Jsem klidná a spokojená, líbí se mi být takhle svobodná. A to by už asi nešlo, kdybych byla u dračího prince.

Když už mi padaly oči odebrala jsem se do svého domku, kde jsem si jen tak, tak stihla sundat šaty dřív než jsem usnula.