My dva

Epilog

O deset let později

Marinette

Mám se skvěle, opravdu. Právě si vzpomínám na ten den. Bylo to datum mých osmnáctých narozenin a Adrien Agreste mě tehdy požádal o ruku. Řekl, že miluje jenom mě a nikdy nebude milovat žádnou jinou plus několik dalších krásných věcí, které by chtěla slyšet snad každá. Málem jsem tam omdlela, protože se mi splnil můj životní sen.
Svatba se konala v jednom malém kostelíku, kde byli naši rodiče a přátelé, samozřejmě i John. Jeho matka byla ve vězení kvůli tomu únosu, ale s naší pomocí to zvládal, všichni jsme to zvládali...
O pár let později se nám narodila holčička Emma, která je povahou spíš po Adrienovi a vzhledem připomíná mě. Má krásné modré oči a dlouhé tmavomodré vlasy.
Za rok jsme se dozvěděli, že čekáme další miminko. Nakonec se z něj vyklubal kluk a pojmenovali jsme ho Marc. Ten je zase vzhledem spíš po Adrienovi, ale povahově po mně. Je to zvláštní, ale svoje děti samozřejmě miluju jako celou svou rodinu.
Michelle tehdy po Marcově narození pustili z vězení o něco dříve díky jejímu dobrému chování. Ani jsme tomu moc nevěřili, ale opravdu se hodně změnila, stejně jako Adrienův otec. Oba jsou skvělí prarodiče, podobně jako můj táta a máma.
Asi se Michelle a Gabriel změnili kvůli našim dětem, jinak si to vysvětlit neumím, ale jsem ráda. Adrienův otec je sice na děti trochu přísný, ovšem ne tolik jako byl kdysi na Adriena. Já na to nic neříkám, protože s ním v něčem souhlasím. Adrien s tím kupodivu taky nic nedělá.
Jinak pracuju jako módní návrhářka a mám i svůj vlastní salón. Moje oblečení je hodně známé, ale ne zas tak moc. Mně to ani nevadí, jsem se svým životem spokojená. Dělám totiž to, co jsem vždycky dělat chtěla a mám i báječnou rodinu.
No a Beruška a Kocour? Ti stále pomáhají Paříži, ale už ne tolik jako kdysi. Není to potřeba, protože Gabriel už dál nechce být Lišaj.
Vše okolo padouchů se tak vyřešilo a my si v klidu můžeme žít své životy.

***

Ahojky😍❤

Máme tady epilog, úplně poslední kapitolku tohoto příběhu, kde se jedná spíš o to, jak si ti dva žijí o několik dalších let později. ❤
Psala jsem ho dvakrát, nejdřív jsem s ním nebyla spokojená, tak jsem ho prostě předělala a myslím, že tahle verze je o tisíc procent lepší 😄😜😍

No nic, chtěla bych vám všem poděkovat, že jste tenhle příběh četli a dotáhli to i do konce. Moc to pro mě znamená, každý váš komentář nebo hlas mi vykouzlil úsměv na tváři, mám vás fakt hodně ráda, lidičky 😍😘❤

Taky bych každého z vás chtěla poprosit o jeden komentář k tomuhle příběhu, nějaké ty vaše pocity z konce a vlastně celého děje... Moc by mě to potěšilo, protože sice píšete, že příběh je skvělý a tak, to jsem ráda, jenže prostě občas potřebuju něco víc 😅 u tohohle příběhu obzvlášť, protože se mi nepsal zrovna nejlépe v některých částech..
Jestli to nevadí, byla bych za ten komentář opravdu ráda😍

A kdy se uvidíme u dalšího příběhu? To ještě popravdě vůbec nevím. Nemám žádný nápad na další příběh a asi si dám i na chvíli pauzu od psaní. Mám toho teď hodně v plánu a jaksi bych ani psát nestíhala... 😅 každopádně vám dám vědět, kdy a jestli vůbec nějaký příběh bude 😍. Aby vám nic neuniklo, můžete klidně hodit follow, budu určitě ráda ❤

To by bylo asi vše, co jsem vám chtěla říct... Ještě jednou vám moc děkuju, že jste tento příběh četli a nezapomeňte na ten komentář 😍😘❤

Vaše Less216💞