My dva

Kapitola 12.

Adrien

Otevřel jsem oči. Poté, co Alya, Nino a Marinette odešli a po mém zvláštním rozhovoru s Plaggem jsem se potřeboval na chvíli prospat. Vzbudili mě sice na večeři, které jsem ale moc nedal. Byl jsem unavený a teď, v půl jedné ráno, se probudil. Únava, jako kdyby zmizela.
Když jsem se podíval k oknu, všiml jsem si  postavy, která seděla na posteli u zdi. Vykulil jsem oči a ve spěchu rozsvítil malou lampičku na nočním stolku, která nevydávala moc velké světlo. Oddechl jsem si, když jsem spatřil Berušku, jak se na mě s úsměvem dívá.
„Má dámo, vyděsila jsi mě," musel jsem se taky usmát.
„To je mi líto, Kocourku, ale strašně ti to sluší, když spíš," pak si ale zakryla pusu jednou rukou, jako kdyby snad řekla něco špatně. „Totiž... Ne, že by ti to normálně neslušelo, to ne. Ve dne jsi stejně neodolatelný jako v noci," řekla a já na ni překvapeně zíral.
„Uvědomuješ si, komu to říkáš?"
„Jo."
„Ale já myslel, že je tady ještě nějaký kluk, ne? Že kvůli němu mě pořád odmítáš," vydechl jsem ztrápeně a přitom ležel na zádech. Koukal jsem do stropu a jednu svoji ruku měl položenou na mém břiše. Štvalo mě, že jsem musel ležet. Že jsem nemohl jít ven, nic nedělat. Ale musel jsem se uzdravit, abych tu pak mohl být pro Berušku a pro Paříž.
„No ano, někdo takový tu je, ale-"
„Ale co? Nemyslím si, že by se mu líbilo, kdyby slyšel, jak mi tady lichotíš," uchechtl jsem se.
„Já myslím, že se mu to líbí až moc a jeho ego díky tomu roste ještě víc... Zvlášt když mu to říká jeho dáma," když mi všechno došlo, znovu jsem vykulil oči a otočil hlavu na Berušku. Skutečně to právě řekla?
„Děláš si srandu, viď že jo," vydechl jsem překvapeně.
„Nedělám," usmála se. „Adriene, já... Miluju tě, jak nejvíc to jde a když jsem zjistila, že právě ty jsi Kocour... Chvíli jsem měla na sebe vztek, že mi to nedošlo dřív, ale teď vidím, že je to jedině dobře. Uvědomila jsem si, že tě miluju ještě víc, než kdy dřív."
„Páni," víc jsem na to říct nedokázal. Chvíli jsem musel být potichu a všechno to zpracovat. Vážně Beruška miluje jak mě, tak Kocoura? Možná to odhalení přece jenom bylo k něčemu dobré.

*

Beruška

Doufala jsem, že mě Adrien bude brát vážně. Musel vědět, že ho miluju tak moc, jako on mě a když už jsem mu to řekla, nebylo cesty zpět. Nadechla jsem se a pak se k němu naklonila.
Teď nebo nikdy...

Ve chvíli, kdy se naše rty setkaly, jsem litovala toho, že se tohle nestalo dřív. Ten polibek byl neuvěřitelný, krásný, kouzelný a prostě všechno v jednom. V duchu jsem si oddechla, když mi Adrien polibky oplácel a ještě mi jednu ruku položil na tvář, aby mě po ní hladil.
„To byla ta nejlepší pusa v mým životě," vydechl Adrien a já se musela ze srdce zasmát.
„Miluju tě, Adriene Agreste."
„Já tebe, Beruško," usmál se a já mu to věřila. Jeho pohled v tu chvíli mluvil za vše. Snažila jsem se si ho navždy vrýt do paměti.

***

Ahoj, tak další kapitola je na světě. Doufám, že se vám líbila a jako vždy budu ráda za jakýkoliv hlas, komentář nebo přečtení. 💞

Uvidíme se u další kapitolky ve středu.^^

Less216💞