My dva

Kapitola 6.

Marinette/Beruška

Během noci jsem nemohla skoro vůbec spát. Pořád jsem buď brečela nebo myslela na Adriena, kterému se kvůli mému zpoždění stalo tohle.
Tikki mi sice říkala, že za to nemůžu a ať si s tím přestanu lámat hlavu, ale nešlo to. Prostě jsem to nedokázala, poněvadž jsem věděla, že je to jen a jen moje vina. Kdybych přišla včas a neseděla s Alyou někde na lavičce, nikdy by se to nestalo. Mohla bych mu pomoct a společně bychom Lišaje přemohli, ostatně jako vždy...
Věděli jsme, že Lišaj jde po našich mirákulech, ale nikdy by ani jednoho z nás nenapadlo, že by byl schopný něčeho takového. I když to byl zloduch a nepřítel celé Paříže, který si přál jen náš pád ke dnu.

Bylo brzo ráno a díky tomu, že jsem celou noc nespala, se mi pod očima udělaly velké kruhy. Zprvu jsem chtěla zajít za Adrienem, abych se podívala, jak je na tom a taky mu dala ten prsten. Určitě ho musel hledat, jestli se už probudil.
Vzpomněla jsem si na své kruhy pod očima, ale vzápětí mi došlo, že maska Berušky je bez problémů zakryje. Sice jsem byla trochu unavená, ale pro Adriena bych udělala cokoliv. Stejně bych už nezahmouřila oči, na to jsem měla celou noc.
„Tikki, musím do nemocnice," podívala jsem se na svou kwami, kterou jsem tak nechtě probudila. Myslela jsem, že už je vzhůru, ale evidentně nebyla...
„Kolik vlastně je?" zašeptala Tikki a já se podívala na hodiny.
„Půl páté... Vím, je to strašně brzo, ale stejně už neusnu. Navíc mu chci vrátit prsten, který jsem mu vzala, protože jsem nevěděla, co dělat s jeho kwamim," povzdechla jsem si.
„Ty jsi mu vzala prsten?" Podivila se Tikki a já s polknutím přikývla. „A to tě nenapadlo, že ho bude hledat?"
„Já mu ho chtěla dát, ale pak se tam objevil jeho otec a... Nechtěla jsem se tam motat," řekla jsem upřímně. Tikki si jen povzdechla.
„Já se z tebe jednou zblázním, Marinette."
„Já ze sebe taky," normálně bych se zasmála, jenže teď jsem na to neměla náladu. Musela jsem za Adrienem, kterého včera Lišaj pobodal. Zase se mi do očí nahrnuly slzy.
„Mari, bude v pořádku. Víš, co říkal ten doktor." Byla jsem ráda, že se mě snažila povzbudit, proto jsem jí věnovala malý úsměv. „Teď mu pojďme vrátit to mirákulum, než po nás vyhlásí pátrání."
„Tak jo. Tikki, tečky!" Vykřikla jsem a začala se proměňovat do krásného tečkovaného kostýmu a masky stejného zbarvení.
Normálně bych si takhle připadala silná a neodolatelná, ale po včerejšku to nějak nešlo.

*

Adrien

Otevřel jsem oči. První věc, která mě uhodila do nosu, byla vůně nemocničního prostředí. Hned mi taky došlo, co se stalo, a proto se chytil rukou za místo, kam mě předtím Lišaj bodl nožem za účelem mého odstranění z tohoto světa. Jenže teď byla rána obvázaná a já ležel na nemocničním lůžku.
Pak jsem si uvědomil ještě něco... „Plaggu?!" Zeptal jsem se tichým hlasem a hledal mého kwamiho. Doufal jsem, že se jenom někam schoval, ale pak mi došlo, že nemám ani svůj prsten. „Ale ne!"
„Hledáš tohle?" Uslyšel jsem najednou její hlas, který se objevil u mé postele.
„Beruško," vydechl jsem a všiml si, že v ruce drží můj prsten. Ani nevíte, jak se mi v tu chvíli ulevilo, že ho má právě ona.
„Promiň, musela jsem ti ho vzít, protože jsem nevěděla, kam s Plaggem... Když jsem ti ho chtěla vrátit tak tady zrovna byl tvůj otec a nevěděla jsem, kam-"
„On tady byl můj otec?" Překvapeně jsem na Berušku vykulil oči a ona s úsměvem přikývla. Pak jako kdyby si něco uvědomila. Okamžitě mi dala prsten do ruky a podrbala se na zátylku.
Nasadil jsem si prsten na ruku a téměř hned se tu objevil Plagg. „Adriene, jsi v pořádku," vydechl a okamžitě ke mně přiletěl. Přitulil se ke mně a pak se zarazil, když si všiml Berušky.
„Vy jste tak roztomilí," vydechla s úsměvem a já se musel začít smát, když se ode mě Plagg rychle odtáhl.
Vtom jsme uslyšeli kroky. „To bude doktor. Asi už jim došlo, že jsi vzhůru," řekla Beruška a pak vstala. „Jsem ráda, že jsi v pořádku, vážně. Nevím, co bych dělala, kdyby se ti něco stalo, ale už radši půjdu."
„A stavíš se ještě někdy, má dámo?" Napadlo mě oslovit ji přezdívkou, aby nezapomněla, že to jsem pořád já.
„Uvidím, Číčo," zamávala mi a pak vyskočila z okna a pomocí joja se přitáhla na nějakou střechu právě ve chvíli, kdy se otevřely bílé dveře.

***

Ahoj, tak tu máme další kapitolu a já jako vždy doufám, že se vám líbila 💞 Budu ráda za jakýkoliv hlas, komentáře nebo přečtení ❤

Další kapitola bude v pátek.^^

Less216💞